Annabelle 2: Zrození zla (2017)

Prequel k prequelu, což už samo o sobě zní hodně bizarně z nějakého záhadného důvodu připomíná dvojku horroru Ouija, kde zase Mike Flanagan zachránil tragickou jedničku. Ouija 2 dopadla slušně díky Flanaganově vytříbenému retro šedesátkovému stylu a inspirací v horibilózním comicsovém stylu. Sandberg jde také po retro vlně, ale celý příběh má zasazený na americkém prašném venkově. Děj si trochu vypůjčuje hned z několika slušných žánrových kousků včetně Kingova Řbitova zvířátek nebo již obou zmíněných V zajetí démonů a někdy zavede diváky i do slepých uliček, jako třeba u motivu studny.

Suma sumárum tohle je mnohem lepší horror, než by člověk od titulu s názvem Annabelle 2 čekal. Je to také důkaz toho, že dvojka někdy může překonat jedničku. Nepředpokládám, že by se na film vypravil kdokoli, kdo nemá rád horrororový žánr a pro fanoušky je tento snímek naprosto v pořádku.

I když příběh jako takový nic nového nepřináší, talentovaný žánrový tvůrce ždíme z jednotlivých scén tu nejpoctivější dávku strachu, jakou jsme mohli v žánru Jamese Wana kdy zažít, hraje si s nervózními kamerovými úhly, bezchybně propojuje náhlé střihy s nervydrásajícím zvukem a přináší zajímavé nápady, které nedovolují strkat Annabelle do stínu slavnější příbuzné značky The Conjuring. Naopak - díky drásavějšímu tempu, chvílemi až překvapivé brutalitě a charakteru zla, které nepřestává ani na moment děsit a fyzicky se zjevuje jen minimálně, považuji tenhle horůrek za dosud nejlepší část vznikajícího duchařského vesmíru. Napodruhé by efekt jistě o dost zeslábl, napoprvé jsem měl ale často nutkání odvrátit od plátna zrak, abych zachoval svoje nejlepší trenky v čistotě. A to se mi líbí...