Moonfall (2022)

Kam se hrabe třeba baron Prášil. Roland k cestování mezi Zemí a Měsícem nepotřebuje dělovou kouli; zná osvědčenější způsoby, jako je třeba gravitace, nebo padák. Tento film je z paty vytažený flusanec do ksichtu všem astrofyzikům, vědcům, ale i prostým fyzikářům a nejspíš i všem čtenářům tzv. hard sci-fi. Tvůrci překonávají neslavnou 2012 měřítkem digidestrukce, i primitivním scénářem. Co zůstává a vlastně je to jako přes kopírák, tak je ten rodinný vzorec disfunkční rodiny, ve které si taťulda musí získat srdce a respekt svých dětí, ovšem ne na úkor nově příchozího muže...ten pro změnu body získává svou nezjištností a obětavostí. Emmerich si tady evidentně něco kompenzuje. A samozřejmě se tvůrci vyhýbají i náznaku toho, že v té šílené katastrofě umírají miliardy lidí. Smrt totiž zábavná není. Leda by byla hrdinská. Moonfall je sci-fi pohádka, která kdyby navázala na Den nezávislosti, tak by se dala považovat za jakýsi upgrade jeho "tvorby". Dnes už ale taková katastrofárna moc nefunguje, čehož jasným důkazem bylo pokračování Dne nezávislosti z roku 2016, Geostorm: Globální nebezpečí, ale třeba i další pokračování Transformers...další nablblost, která ztroskotala na tom, že se brala moc vážně. S výjimkou postavy dr. K.C. Housemana, jediné sympatické a aspoň trochu vtipné postavy, nám Roland servíruje velmi naivní příběh vyplněný vším, co už jsme někde viděli. Bohužel se nerozpakuje vykrádat především svoje filmy, takže o nějaké přínosné loupeži, nemůže být řeč. Jak se stane, že se najdou prostředky na takové filmy, je mi záhadou. Ale....i když zastaralý svým vyzněním a obsahem, je to poctivý blockbuster, u kterého si nejeden mozek odpočine. Skoro se mi chce napsat, že takto přímočará sci-fi, kde je to plné techniky, emzáků, planeta je v ohrožení...mi vlastně chybí. Byl bych maximálně spokojený, kdyby každý rok vyšly aspoň čtyři velká sci-fi a la Příchozí, tři v duchu Duny a dvě jako Men in Black... nebo klidně i Moonfall. Takže možná není problém v tom, že někdo točí takové duťárny, jako spíš v tom, že to není dostatečně kompenzováno něčím kvalitním. A to není chyba Emmericha...ten dělá jen to, co umí nejlépe.

Vizuální koncert, kterému bohužel chybí rozumný děj. Emmerich je sice králem katastrofických filmů v jejichž rámci dokáže otevřít i hodně odvážné teorie, ale bohužel mu chybí smysl pro únosnost děje. Ten je postavený na obvyklých schématech a vyplněný vatou amerických klišé. Zkuste si dát panáka pokaždé, když v ději zazní "Miluji tě" jako forma pozdravu; počítám, že na konci filmu budete našrot.
Takže filmu s ambicí na 100% ubírám 30 za ohrané dějové šablony a kromě toho ještě deset procent za nečekaně velké množství skrytých reklam.

Jako, těžko se mi hodnotí, opravdu těžko. Sci-fi ano, ale z hlediska nám známým fyzikálním zákonům je to prostě na štíru. Jsem z toho filmu silně v rozpacích.