Protektor (2009)

Jelikož tuto dobu ve filmu i v knihách vyhledávám, nemohla jsem se dočkat jeho uvedení do kin. Úplně mne nadchlo to "jiné" pojetí tohoto zlého období. Jana Plodková, dříve pro mne neznámá, se mi velmi líbila a tolik(netuším proč)neviditelný Marek Daniel taktéž. K tomu navrch skvělá hudba od Midi lidi a už je film mezi mými nejoblíbenějšími.

Kdo má jedno varle, ať zvedne pravou ruku..! Tak ten rakouský syfilitický čalouník tvrdil, že Čech je cyklista, co se nahoře hrbí a dole šlape a já za sebe dodávám, že pokud má úsměv na tváři, vyjede i sebeprudší kopec. A bez řetězu.. Skvělý výkon českého Pee-Wee Hermana M.Daniela, zvuk a hudba snesoucí světová měřítka (ten "cyklistický" motiv je úchvatný, úplné Vertigo) a temná atmosféra protektorátní Prahy, jenž vypadá, jako by se nad ní střídala polární noc se smogovou inverzí, nicméně s ohňostrojem superlativů bych byl u Najbrtova dramatu o odvaze a zbabělosti v odporné době přeci jen zdrženlivější.

U filmů jako je Protektor, neboli těch, které se odehrávají za druhé světové války a řeší tedy problematiku vztahu žid-árijec, je velmi tenká hranice toho, kdy může film zklouznout do patosu. Připadá mi, jakoby se právě tohoto tvůrci filmu báli a to natolik, že ve finále emoce stáhli na takové minimum, že jsou pro diváka téměř neznatelné. Nemyslím si o sobě, že bych byla emočně tupá. Ba naopak- zapláču si i nad článkem v novinách, o to víc týka li se židovské otázky a druhé světové války. Z Protektora jsem odcházela s pocitem, že jsem viděla opravdu dokonale natočený film, skvěle odvedenou práci všech složek- specielně architekt, výprava a kamera. Nicméně slzu bych marně dolovala, stejně jako jakoukoliv jinou niternou emoci. Každopádně však Protektor stojí za zhlédnutí neb minimálně po výtvarné stránce se jedná o lahůdku v našich rybnicích ne příliš často viděnou..