Pán prstenů: Dvě věže

Předlouhé nastavování vlastního zrcadla, skrze než sice divák dokonale pozná povrchovou krásu a jedinečně rozmáchlou výpravu celého díla, ale komplexní a intenzivní filmový zážitek bych hledal spíše u zbývajících dvou soukmenovců. V kompozici záběrů, tricích, ozvučení i bitevních scénách je Jackson stoprocentní, stejně jako ve vykreslení nepopsatelně magické atmosféry prostředí a blížícího se zla, ale svou velkolepostí se snímek často až příliš opájí a zastavuje se, aby sledoval příliš mnoho takřka zbytečných postav (Peter Jackson má asi velkou slabost pro milfky ....... pardon, elfky; jinak si nedokážu tolik Liv Tyler a Weavinga odůvodnit :). Jednička působila, že každičký detail je v rámci příběhu přesně na svém místě, a nevystřihl bych z ní jediné okénko, dvoja šlape chvílemi opravdu lehce těžkopádně a zdlouhavě. Přesto ale bezesporu, stejně jako každý LOTR, unikátní dílo, s perfektě obsazenými herci, neuvěřitelně opojným feelingem a závěrečnou pasáží z Helmova Žlebu, kterou bych si nejradši vzal za manželku a kvůli níž zkrátka nejde Dvě věže nemilovat. A Rohan theme si pouštím skoro každý den..