Rokle
6 559 bodů •
6
Poměrně dlouho jsem zvažoval, zda se vydat na druhý díl Sherlocka Holmese do kina. Nakonec rozhodla nedávná rekonstrukce našeho místního kina, která s sebou přinesla digitální zvuk a obraz. Vzhledem k mému postoji ohledně první části bych se neobtěžoval zajet do multiplexu, kam se obvykle kvůli novinkám "stěhuju". A první minuty pokračování geniálního detektiva neustále se převlékajícího do různých šatů (včetně dámských) mi ukazovaly, že jsem měl raději zůstat doma. Dvojka se "rozjíždí" ve stejném duchu... z jedničky přebírá to neustálé žvatlání o ničem, divák je ztracen a nechápe (jak už psal kOCOUR, tvář Noomi Rapace odpovídá pocitům, které jsem měl já - tak nějak je jedno, co a proč se právě děje). A tomu všemu dává korunu samotný Sherlock, jehož žárlivost vůči Watsonovi je otravná... z mých slov čiší samá negace a přitom dávám 3*... no, je to jednoduché. Po příjezdu do Paříže se najednou příběh stáčí do temnějších kulis. Není to už jen pouhé chvástání, ukazování ramen, ale určitý celistvý žánrový oblouk začíná fungovat. Není to velkolepé, ale ty zpomalovačky už mi tak nevadily a začínají dávat smysl. Dokonce jsem při hlášce jednoho záporáka ("It is unfair") vyloudil i pořádný úsměv, což mi na začátku přišlo jako hodně sci-fi záležitost. Někdy stačí k relativní spokojenosti málo :)
