Zuřící býk (1980)

Zuřící býk (1980) zůstane dodnes asi nejvíce poraženým favoritem udílení Oskarů. Černobílý snímek sází na ty nejprimitivnější divácké pudy a opírá se o skutečný příběh velmi složité osobnosti boxera Jakea La Motty (Robert De Niro). Film obsahuje asi nejlepší záběry boxerských utkání, které kdy byly natočeny a slavná detailní scéna prasknutí nosu dnes patří do americké popkultury. Ve své podstatě hluboce lidský snímek o lidské nedokonalosti vám sice asi bude stačit vidět v životě jen jednou, ale zase jej už nikdy nezapomenete. Film vynesl De Nirovi jeho dalšího hereckého Oskara. Stejné ocenění si odnesl i střihač. Je to skvělé ale podruhé fakt ne.

Vynikající, Robert de Niro, Joe Pesci...bez komentáře. Asi nejlepší boxerský film.

tady se Scorsese nevytáhl.
oproti Rockymu je toto naprosto amatérský film.
ani nevíte, jestli tu ránu dostal, nebo se jí vyhl, protože je ze všech úhlů vidět, že každá rána jde mimo, pot při ráně stříká, jako při uříznutí hlavy.
Scorsese byl zde úplně na začátku, nezkušený nováček, a je to znát.
dále si dávají zázvorové pivo, ale i slepý vidí, že je to voda s ledem, pan scorsese si asi myslel, že když ten film je černobílý, tak asi nepoznáme vodu.
Necháppu proč film musel být černobílý, asi to úplně filmu neuškodilo, ale ani nepřidalo, ikdyž, možná to zamaskovalo různé nedostatky.
co mě překvapilo byla maska Roberta De Nira, v okamžiku, kdy byl po kariéře a byl tlustý, nemyslel jsem si, že by mohli v té době mát takovou masku.
Postava De Nira je zde nepříjemný hovado s psychickými problémy.
film má spoustu chyb.

Proměna De Nira ze šlachovitého boxera v tloustnoucího barového je neskutečná. Scorsese přináší pohled na rozpolceného "býka", který je v ringu "virtuóz", ale v soukromém životě spíš hulvát. Černobílý obraz a vážná hudba podkreslující záběry z ringu povyšuje tvrdý sport až na něco vskutku existenciálního. Jedna z prvních rolí slizského Joea Pesciho, kterého se už De Niro "nezbaví". Zárodek Scorseseho mafiánské éry.

De Niro je buldog, mistr proměna a pan Herec. Snímek byl záměrně natočený v černo-bílých barvách, což ještě víc posiluje už tak skvělou atmosféru snímku. Režii lze jen těžko něco vytknout. La Motta byl hodně nesympatický boxer, ale i přes to snímek baví po celou stopáž.