Legendární režisér přestal chodit do kin. Lidé žvanící do telefonů a házející popcorn jsou přes čáru

Dvaaosmdesátiletý držitel Oscara za Skrytou identitu vzešel z generace filmařských spratků, kteří z kin v 70. letech udělali ústřední centrum kultury a také komerce. Netočil sice globální hity jako Steven Spielberg, ale jeho autorské postmoderní filmy včetně Taxikáře, Zuřícího býka a Mafiánů se vpily do kinematografických archivů tím nejčernějším inkoustem. Tato díla vždy opanovala kinosály, kde si lidé v přítmí a naprostém klidu, potažmo na sdílených pocitových vlnách vychutnávali nenapodobitelné audiovizuální zážitky.

Tahle zkušenostní dominanta ovadla s nástupem streamovacích služeb, což do jisté míry zrcadlí televizní boom v padesátých letech. Kina se tehdy přiblížila klasické předválečné prosperitě až ve zmíněných sedmdesátkách, přičemž nyní se čeká na filmovou sezónu, která by příjmy dokázala vrátit na úroveň rekordního ročníku 2019. Scorsese už tehdy spolupracoval s Netflixem na 200minutovém velkofilmu Irčan, který ale protlačil do limitované distribuce. Podobně postupoval i v případě nákladné a předlouhé fresky Zabijáci rozkvetlého měsíce, kterou ufinancoval jen díky produkční a distribuční spolupráci Apple TV+ a Paramount.

V kinech by dnes lidé takový kolosální produkt nepodpořili, Scorsese si ostatně už dávno stěžoval na divácký trend, který se ustavil vlivem „bezduchých atrakcí“ od Marvelu. Podobně se navážel i do streamovacích platforem, které filmy redukují na pouhý obsah a „systematicky devalvují, odsouvají a snižují umění kinematografie na nejnižší společný jmenovatel.“ Patřil tudíž k nejhlasitějším zastáncům chození do kina, což se ale nyní zřejmě změnilo.

Scorsese si během své kariéry mnohokrát povídal s renomovaným kritikem Peterem Traversem a jejich nedávná debata, kterou citoval například web World of Reel, se dotkla také kin. Režisér přiznal, že je už nenavštěvuje, a po ruce měl pádné důvody. „Zeptal jsem se mistra, proč už nechodí na filmy do kina, a on se rozohnil jako zuřící býk kvůli divákům, kteří během filmu žvaní do telefonů, odcházejí si objednat občerstvení a obří kelímky limonády a dělají takový hluk, že přehluší i herce,“ líčil Travers. „No tak, Marty,“ řekl jsem, „vždyť ani my jsme jako děti nedrželi jazyk za zuby.“ Zamračil se. „Jo, možná,“ připustil, „ale když jsme mluvili, tak to bylo vždycky o filmu a o tom, jaká byla zábava probírat každý detail.“

Filmařská ikona, která nedávno herecky hostovala v seriálu Studio, má samozřejmě v mnoha ohledech pravdu. Většina lidí se chodí do kina pobavit v poněkud jiném smyslu než cinefilové minulých generací, zvlášť multiplexy skýtají stále méně pohodlné zázemí. Kultura se vyvíjí rychlostí blesku a „chovat se jak hovado“ na veřejnosti může odpovídat tiktokovým nárokům, což dokumentují tucty záběrů z projekcí blockbusteru Minecraft. Ten Scorseseho ke koupi lístku jistě nezlákal, ale řádění publika házejícího popcorn a triumfálně zdvihajícího skutečné slepice hovoří za vše.

Ve Scorseseho případě to ovšem neznamená, že projekce na velkých plátnech ustoupily nuznějšímu promítání na televizi. Zapálený filmový historik má vlastní promítací místnost s plátnem ve svém domě inspirovaném kinem, který je plný vintage plakátů a filmových suvenýrů. Jeho městský dům v New Yorku má dokonce studovnu v pátém patře s další promítací místností a rozsáhlou filmovou knihovnou. Od roku 2007 to označuje za důležitou součást svého života – pomáhá mu to sestavovat a znovu objevovat filmy v té nejlepší možné kvalitě. A také doceňovat řadu novodobých vizuálních skvostů včetně filmů TÁR, Pearl či Nosferatu, jež veřejně velebil.

Souhlasíte s panem režisérem, i když jeho postavení a možnosti jsou nám, obyčejným smrtelníkům, poněkud vzdálené?

Zdroje: World of Reel, Harper's Magazine