Články o Battle Royale

Quentin Tarantino šest let nenatočil žádný film a pomalu se z něj stává spíš provokativní glosátor průmyslu, na jehož kanonická díla nahlíží poněkud svérázněji než většina slavných kolegů. Tvůrce Pulp Fiction během dvou týdnů v podcastu Breta Eastona Ellise zkompletoval svůj seznam 20 nejlepších filmů tohoto století, a jak se dalo očekávat, fanouškům dal spoustu palebné munice. Vedle uznání totiž létaly také urážky osobního rázu.

„Verzí přístupnou pro děti“ označil Quentin Tarantino knižní a také filmovou blockbusterovou sérii Hunger Games, a to ve vztahu k japonské knize Kōshuna Takamiho, která položila základ kultovním filmům Battle Royale. Režisér Pulp Fiction, jenž stále odkládá svůj desátý a prý poslední celovečerní projekt, se rozvášnil v podcastu The Bret Easton Ellis, kde začal spontánně vypočítávat svých dvacet nejoblíbenějších filmů 21. století – první Battle Royale konkrétně zařadil na jedenácté místo.

Do tuzemských kin tento týden přilétl adrenalinový remake dystopického kultu Běžící muž (The Running Man) z osmdesátých let, v němž nasupený protagonista v nelidské soutěži o absurdně vysokou finanční odměnu celý měsíc prchá před zabijáky, a to před zraky dychtivých diváků reality show. Můžeme si tedy s radostí připomenout jiné kultovní, klasické či brakové filmy, v nichž hrdinové bojují o život a prchají před lidmi v různých žánrových a tematických koridorech – od satirické akční zábavy až po psychologické thrillery či přiblížení domorodých rituálů.

Jeden z raných příběhů Stephena Kinga o chudém naštvaném dělníkovi, jenž v nelidské dystopické soutěži o miliardu dolarů jeden měsíc odráží útoky zabijáků před očima národa, dostává svou druhou a zjevně akčnější adaptaci. Edgar Wright předvádí svou adaptaci Běžícího muže (The Running Man) v novém traileru necelých 30 let po premiéře kultovního béčka s Arnoldem Schwarzeneggerem. Jeho nástupce Glen Powell má na krku prekérku, ze které by se možná nevymanil ani filmový špion se schopnostmi Jasona Bournea a Johna Wicka.

Stephen King nejenže napsal většinu knížek, které najdete v komerčních knihkupectvích, ale také viděl snad všechny filmy na světě. Autor knižních předloh k filmovým klasikám jako Carrie, Osvícení, Misery nechce zemřít či Vykoupení z věznice Shawshank na síť X pravidelně sype doporučení na nové i starší kousky a konečně se odhodlal k sestavení soukromé topky, která je žánrově rozmanitější, než by člověk v případě často morbidního mistra hororu očekával.

Tady nám nikdo nemaže med kolem pusy. Už samotný název nadcházející minisérie Netflixu Do posledního samuraje (Last Samurai Standing) probouzí přesně ten druh divokých představ, které se v přiloženém prvním traileru zhmotňují v epických výjevech stovek samurajů, kteří spolu bojují na život a na smrt v dobové reinkarnaci Battle Royale či Hunger Games. Za zvuku svištících čepelí katan dostáváme stylovou reklamu na streamovací japonskou událost, která se v listopadu sveze na nedávné popularitě Hry na oliheň či Šóguna.

Střední škola není jen místem traumatických vzpomínek, ale také ideálním filmovým prostředím. Kromě aktuálního českého překvapení High School Heist existují další filmy, které vnímají středoškolské prostředí jako vhodnou půdu pro různé žánrové experimenty. Našli jsme jich pro vás osm.

Diktátorský režim v budoucnu každoročně nutí sto pubertálních chlapců k účasti na pěším pochodu z Maine na Floridu. Cíl? Žádný, nepočítáte-li moment, kdy na nohou zůstane stát poslední žijící účastník. Adaptace dystopické novely Dlouhý pochod (The Long Walk), již Stephen King sepsal už roku 1967 na univerzitě v Maine, se v režii Francise Lawrence (Hunger Games) předvádí v úvodním zneklidňujícím traileru.

Nejsledovanější pořad v dějinách malé streamovací služby známé jako Netflix možná není tak originální, jak by přijetí a humbuk plynoucí z milionů promítacích hodin mohly napovídat. Hra na oliheň (Squid Game) principiálně nikdy nebyla původní látkou a vycházela z tradic smrtících her vytyčených třeba v Battle Royale či Hunger Games. Vypečená i drsná satira kapitalistických poměrů nicméně čelí obvinění, že svůj koncept odcizila neznámému indickému filmu Luck z roku 2009. Jeho režisér Soham Shah se s Netflixem hodlá soudit, přičemž v zádech má naděje dusící precedens.

Technologický vývoj je především v posledních dvou stoletích úžasný, úroveň života na Zemi se v obecném měřítku stále zlepšuje a od druhé světové války jsme neměli válečný konflikt, který by vojensky rozmetal regionální meze a připravoval o život miliony lidí (přestože strašlivé genocidy v Africe se nesmí přehlížet a některé vnitrostátní diktatury nepolevují). Budoucnost civilizace přesto nevypadá zcela růžově. Ve vybledlých barvách ji často vykreslují také filmová díla, ať už ta původní, nebo odvozená z obvykle mnohem komplexnějších literárních zdrojů. Představme si šťastnou třináctku dystopických snímků, jež během necelých sta let nejvýrazněji utvářely přemýšlení o tomto subžánru, který se nemusí omezovat pouze na ryze futuristické science fiction.