Mimozemšťané, Shakespeare i krvavé zabíjení. Tohle je 8 nejodvážnějších středoškolských filmů

Románová prvotina Stephena Kinga se dočkala několika zpracování, nejslavnější z nich je ale samozřejmě to první, jež režíroval Brian De Palma. Málokteré dílo tak přesně ilustruje zrádnost prostředí, jakým je střední škola. V šikanované dívce Carrie doutnají každodenní křivdy, uštědřené nepřátelským kolektivem, apatickými učiteli a šílenou matkou, stejně jako v ní postupně bublá telekineze. Síť nevyzrálých vztahů a každodenních zlomyslností vyvrcholí na maturitním plese, kde vygraduje mnohem víc než školní rok. Prolnutí hororu se středoškolským dramatem snímek dosahuje pomocí tematizování středoškolských problémů coby hororových prvků.

Kevin Williamson se představil scénářem ke skvělé metažánrovce Vřískot. Podobný přístup si vyzkoušel ve filmu Roberta Rodrigueze Fakulta, která je v podstatě remakem Invaze lupičů těl, umístěný na střední školu. Podobně jako původní Invaze z roku 1956, jež se odehrává na maloměstě, kde se všichni znají, využívá Fakulta střední školu k vyobrazení uzavřeného prostředí, kde se letitý známý změní nejen v naprostého cizince, ale i v nelidské monstrum. Pocit paranoie ale ustupuje dvěma rozměrům. V první řadě poselství filmu o přátelství a překonávání nesmyslných kastovních propastí školní hierarchie. Tu film přebírá od kultovního Snídaňového klubu, podle jehož postav ostatně modeluje své vlastní hrdiny. Ve druhé řadě postavy filmu přistupují k probíhající mimozemské invazi na základě vlastních znalostí popkulturních děl a kupodivu zjišťují, že všechny známé romány a filmy o mimozemských invazích jsou funkčním návodem, jak jednu odvrátit. Fakulta se stala kultovní záležitostí, jíž se mimo jiné inspirovali také vývojáři videohry Obscure.

Dávno před Hunger Games tu byla tahle ponurá japonská pecka, v níž stejně jako v populární young adult franšíze hraje roli podobně zvrhlá hra. Její aktéři jsou teenageři, vysazeni na vzdálený ostrov, vybaveni každý jednou zbraní či jiným předmětem, opatřeni obojky s náloží pro případ neposlušnosti a pověřeni jednoduchým úkolem. Do určitého časového limitu musí na ostrově zůstat pouze jeden, přičemž celé klání dozoruje jejich třídní učitel. Battle Royale se neodehrává v postapokalyptickém totalitním světě, ale v blízké budoucnosti, kde se dá zdivočelá mládež udržet pod kontrolou jen pomocí doslovné vybíjené. Na ostrov je poslána vždy celá jedna třída, tedy žáci, kteří se navzájem znají, mají určitou společnou historii i hierarchii a nově i příležitost naplnit dosud vzdálené touhy i vyventilovat frustrace. Masakr během Battle Royale ukáže to nejhorší v každém z nich a probudí ty nejtemnější stránky psychiky náctiletých.

Román Choderlose de Laclose pojednává o vnitřně mrtvých svůdcích, kteří si z pouhé nudy hrají s emocemi lidí kolem sebe. Kniha byla napsána v 18. století a důležitou roli v ní hrají společenské konvence i důležitost postavení. Dává tak perfektní smysl, že modernistická adaptace situuje děj mezi středoškoláky. Bohatství, luxus a emoční chlad mají jednu slabinu, a tou je veřejné mínění teenagerů, kteří svou smetánku sledují jako ostříž. Film staví na kontrastu okázalé krásy vnějšku a zkaženého vnitřku, což z něho dělá jeden z nejpozoruhodnějších počinů konce devadesátých let.

Snad na žádné střední škole nevládne takové peklo jako v tomto japonském poetickém filmu. Školní gangy vládnou chodbám a hrají riskantní hru na střeše. Mladiství hrdinové žijí neustále na hraně, jako by měli zemřít každým dnem. Je to jednodušší než čelit budoucnosti. Každodenní násilí a hrozba smrti jsou pro postavy jedinými způsoby, jak si vychutnat život, jinak limitovaný všední prázdnotou a nulovými vyhlídkami do budoucna.

Popularita komedie Deset důvodů, proč tě nenávidím vnukla filmovým tvůrcům myšlenku, že převést hru Williama Shakespeara do současné americké střední školy je dobrý nápad. V roce 2001 tak vznikl snímek O, jenž je adaptací tragédie Othello. Josh Hartnett zde ztvárnil teenagera Huga, jenž se cítí být ve stínu svého nejlepšího přítele Odina (Mekhi Phifer). Odin nad ním vyhrává jak ve školním basketbalovém týmu, tak u Hugova otce, který zmíněný tým trénuje. Duševně narušený Hugo tak rozjede síť intrik, která skončí nevyhnutelnou tragédií. 

High School Heist není zdaleka prvním filmem, který si hraje s konceptem zlodějské komedie na střední škole. Perfektní skóre sleduje partu nesourodých teenagerů, kteří se rozhodnou ukrást otázky k důležitému testu. Hlavním těžištěm přitom není škola, ale zabezpečená budova, do níž se náctiletí musejí vloupat. Jak se rozvíjí propracovaný plán na získání kýženého dokumentu, odkrývají se postupně motivace všech zúčastněných hrdinů, kteří se během provádění zločinu poznávají navzájem a vnitřně dospívají.

Rian Johnson se vždy snažil konstruovat nápadité filmy, výjimkou není ani jeho debut Zmizení. Snímek je v zásadě poctou filmu noir, jehož pravidlům Johnson podřídil svět střední školy začátku 21. století. Hlavní hrdina, student Brendan (Joseph Gordon-Levitt), sice vypadá jako šikanovaný nerd, ve skutečnosti je ale tvrďákem, který se ničeho jen tak nelekne a umí dát přes hubu, i když přes ni často dostane. Momentálně se prodírá podsvětím střední školy, aby vyřešil záhadnou vraždu své bývalé přítelkyně. Právě škola je zde koncipována jako noirové město a její žáci i učitelé coby figury z drsných kriminálek. Ředitel školy mluví s hrdinou jako policejní komisař se soukromým detektivem, šedou eminencí kolektivu je drogový kápo, operující ze sklepa domu své matky a místo obligátního „promluvte si s mým právníkem” zazní během výslechu v ředitelně „promluvte si s mými rodiči.” Postavy navíc mluví dikcí a slangem herců z kriminálek padesátých let. Komediálních momentů je ve filmu pomálu, úsměv zato vyvolá absurdní kontrast dvou nesourodých prostředí.

Podívejte se také na nejlepší teenagerovské filmy podle Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox