Černé zrcadlo

Sedmá řada Černého zrcadla pracuje se starými známými motivy, zároveň v každé epizodě vystřídá jiný styl i vyznění. V jednotném konceptu satiry na moderní dobu si tvůrci vyzkoušeli několik premis, které jim umožnily utrhnout se ze řetězu a vytvořit antologii, co působí jednotně stejně jako rozmanitě. Na zhlédnutí na jeden zátah je série ideální, tedy pokud vám nevadí, že vás seriál emočně vyčerpá.

Zdá se, jako by Charlie Brooker s šestou řadou zkoušel, jak moc se může vzdálit od původního námětu, než mu lidé seriál rozcupují na kusy. V některých momentech je rozhodně přes čáru, v jiných však připomíná, proč se nad ním tak těžko láme hůl.