Černé zrcadlo
87%
Černé zrcadlo představuje sérii samostatných sci-fi příběhů, které povětšinou pracují s konvencemi kyberpunku – virtuální realitou, implantáty, vzestupem technologií a jejich vlivem na člověka. To tvoří základ společenské satiry, která prvky sci-fi využívá k zobrazení současných problémů. Zároveň si série udržuje určitou žánrovou rozmanitost. Primárním konceptem je osobní příběh lidí, kteří se vlastním rozhodnutím zapletli s technologií, již nemohou zvládnout, případně žijí v dystopické společnosti řízené pravidly života na sociálních sítích. To samotné představuje široké pole žánrových možností a narativního potenciálu, jenž se už přes dekádu snaží naplnit plnou měrou. Sedmá série konkrétně představuje vyvážený mix nejen žánrů, ale také stylů.
Na ploše šesti epizod sledujeme depresivní satiru na zdravotnický systém, rozmáchlou vesmírnou operu, mysteriózní horor, psychedelickou kriminálku, milostný příběh, úvahu nad úlohou remaků či melancholické rozjímání nad krachem dávné lásky. Každá z epizod má vlastní styl, tempo i vyznění, což má pro diváky Netflixu jasnou výhodu. Při sledování na jeden zátah se divák nebude nudit, každý díl jej vtáhne do zcela jiné formy a stylu. Dočká se tak smršti nálad a podžánrů, které sjednocuje motiv technologií a omylného lidského faktoru. Jako v ostatních sériích, i v sedmé představuje technologický pokrok něco, co na papíře velmi dobře funguje, prakticky všechno však pokazí lidská chamtivost či emoce.
Zároveň Černé zrcadlo pracuje s dokonalou kombinací satiry na globální úrovni i osobních příběhů. Tragicky vystavěná epizoda Obyčejní lidé je na jedné straně dramatem o boji s rakovinou, na druhou uštěpačnou satirou na zdravotnický systém i politiku streamovacích služeb. Zní to jako bizarní kombinace a bizarní to opravdu je, nicméně epizoda funguje právě díky skloubení cynického humoru a tragédie, vtipné satiře na celospolečenský neduh a k záhubě odsouzenému romantickému příběhu na jejím pozadí. Ze stejných surovin vaří i Hotel Sen, v němž se potřeba natočit dokonalý film podle hotového scénáře míjí s romantickými potřebami živé herečky a její uměle vytvořené kolegyně, přičemž se milostný příběh odehrává uvnitř alegorie na vývoj filmového průmyslu.
Konflikt osobních potřeb a společnosti je ostatně dalším z motivů seriálu. Hrdinové se často ocitají v situaci, kdy musejí jít proti zájmům většiny, respektive kdy většina jde proti nim, a to na úrovni boje proti chladnému korporátu nebo vzpoury proti společnosti jako takové, což je samo o sobě námět pro spoustu různých pojetí. Jakkoli je nicméně seriál rozmanitý ve vědeckofantastických subžánrech i náladách vyprávění, zachovává si jeden rozměr, a tím je určitá míra ironie a sarkasmu. I epizody, které skončí víceméně dobře, jsou zakončeny ironickým a černohumorným zvratem, při němž hrdinům vítězný úsměv ztuhne a divákovi se posměšně zkřiví. Koneckonců, Černé zrcadlo je tak britské jako Červený trpaslík nebo Pán času a své hrdiny dokáže potrápit se stejným koktejlem empatie i cynismu. Přitom dokáže diváka překvapit tím, jak moc zvládá vést příběh do ironického finále.
Samostatné příběhy zároveň doplňuje určitá provázanost, objevují se motivy i známé postavy, jež sérii propojují s jinými epizodami Černého zrcadla. Nejdál v tomto ohledu samozřejmě zachází poslední epizoda série, vesmírná opera USS Callister: Do nekonečna, která je přímým pokračováním dílu USS Callister ze čtvrté řady. Epizoda působí částečně jako vesmírná oddechovka ve stylu Abramsových Star Treků nebo Strážců Galaxie, zároveň s sebou přináší ponurost a cynismus typické pro Černé zrcadlo.
V jedné epizodě se tak mísí pravidla dobrodružných space oper s hořkou satirou herního průmyslu, což dělá z rychlé, akční a spektakulární epizody perfektní tečku za celou sezónou. Černé zrcadlo dokáže svého diváka povozit po celé škále emocí a udržet jeho pozornost mysteriózním příběhem, pořádnou dávkou deprese i pomocí napětí. Tvůrci stále dokáží z aktuální kultury virtuálního života vytěžit maximum a proměnit jeho aspekty, jež dnes bereme jako samozřejmost, ve znepokojivé nástroje žánru.
Podívejte se na žebříček nejlepších sci-fi seriálů dostupných na Netflixu.
85%
Sedmá řada Černého zrcadla pracuje se starými známými motivy, zároveň v každé epizodě vystřídá jiný styl i vyznění. V jednotném konceptu satiry na moderní dobu si tvůrci vyzkoušeli několik premis, které jim umožnily utrhnout se ze řetězu a vytvořit antologii, co působí jednotně stejně jako rozmanitě. Na zhlédnutí na jeden zátah je série ideální, tedy pokud vám nevadí, že vás seriál emočně vyčerpá.
