Česká kinematografie roste a všímají si toho i za oceánem. Reformy přináší konkurenceschopnost

„Myslím, že jsme velmi osobití. Tato nová generace filmařů se snaží najít vlastní hlas, který není nutně určován západní kulturou,“ cituje jeden z nejtradičnějších amerických kulturních plátků Terezu Nvotovou, jejíž mysteriózní drama Světlonoc před třemi lety zabodovalo na festivalu v Locarnu. Tuzemský průmysl se podle ní změnil od časů jejích studií, kdy panoval konsenzus, že nová vlna 60. let byla jediná skvělá věc, která kdy naši kinematografii potkala.

Skepse byla možná oprávněná z pohledu mezinárodního dosahu tuzemských děl, která přestala obrážet významné zahraniční festivaly a vyhrávat prestižní ceny. Poslední Oscar k nám doputoval roku 1997 za Kolju, česká produkce naposledy usilovala o cenu v Cannes před 31 lety, tehdy šlo o Výchovu dívek v Čechách režiséra Petra Kolihy. Čekání letos utnul Karavan od debutující režisérky Zuzany Kirchnerové, který si zasoutěžil v sekci Un Certain Regard. Sklidil pozitivní recenze a ve Variety si všímají, že naši tvůrci poslední dobou zanechávají kladný dojem také v Benátkách, Berlíně či Annecy.

„Mám pocit, že se věci skutečně posouvají správným směrem,“ nepochybuje producentka Karavanu Dagmar Sedláčková. „Taková vytrvalost svědčí o dozrávání celého odvětví — o lépe propracovaných scénářích, přesnější režii a ochotě posouvat hranice.“ Zásluhy se letos připisují také české vládě, která iniciovala reformu audiovizuálního zákona a proměnu Státního fondu kinematografie, nyní nazvaného Státní fond audiovize. Ministr kultury Martin Baxa to popisuje jako „klíčový krok k posílení rozvoje českého audiovizuálního průmyslu“, přičemž strukturální změny sahají do mnoha úrovní.

Podporu zajišťuje čtyřčlenný model s oddělenými radami pro filmy, seriály, animaci & videohry a infrastrukturu, která koordinuje festivaly, distribuci či vzdělávání. Výrazně se navyšují pobídky, standardní podpora vzrostla z 20 % na 25 %, u animovaných a digitálně zpracovaných projektů dokonce na 35 %. Strop pobídky poskočil ze 150 milionů korun rovnou na 450 milionů. Vše má mít za následek růst a větší udržitelnost průmyslu, mimo jiné prostřednictvím větší variability a diverzity obsahu, čemuž odpovídá důraz na herní vývoj a animaci. „Podařilo se nám vytvořit systém orientovaný na růst — čím úspěšnější bude česká audiovizuální tvorba, tím větší podporu získá a tím více prostředků bude k dispozici na filmové pobídky,“ chválí si Baxa.

Odměnou je spolupráce se zahraničními prodejci, kteří průmysl ekonomicky oživí a zpřístupní ho cizím trhům. „Velké prodejní agentury se dívají na Českou republiku a navazují spolupráce, které za posledních dvacet let vůbec nevznikaly,“ říká všestranný tvůrce Matěj Chlupáček, producent animovaného filmu Kristiny Dufkové Život k sežrání, uvedeného na festivalu v Annecy. „To, že konečně dokážeme uzavírat dohody s mezinárodními sales agenty a festivalovými manažery ještě před začátkem natáčení, naprosto mění celý systém.“

Posun ale vyvěrá i zevnitř, od nastávající generace filmařů, kteří o kinematografii přemýšlí v globálním měřítku. „Mnozí z nich studovali nebo pracovali v zahraničí, ale nesnaží se kopírovat zahraniční vzory; vytvářejí příběhy, které jsou hluboce osobní, a přesto oslovují široké publikum,“ všímá si Sedláčková. Díky těmto tvůrcům padají žánrové zábrany, díla jsou vizuálně vyzrálejší a rozmanitější ve svých formátech.

S tím souhlasí také Ondřej Hudeček, jenž před devíti lety v Sundance obdržel cenu poroty za krátkometrážní snímek Furiant. Mnoho filmařů z jeho generace se podle něj „více přiklání k žánrovým filmům a zároveň se snaží najít kombinaci autorského a více mainstreamového filmu.“ Tvůrce zbožňovaných Pásek z Nagana má v postprodukci celovečerní snímek Malý zloděj, v němž mísí krimikomedii se sociální satirou a také „americký žánrový film s evropským arthouse."

Tuzemské instituce jsou dle Hudečka dobře nastavené a chápou, že průmysl vyžaduje produkční diverzitu. O tu se dále postarají samotní filmaři, jimž dle Nvotové, která vyučuje na FAMU, neschází odvaha a vůle „posouvat celé odvětví na úplně novou úroveň z hlediska mezinárodního uznání.“ Podle ní nemáme očekávat kompaktní umělecké hnutí jako v případě vzpomínané nové vlny, spíš vzedmutí individuálních talentů, jimž se nebudou klást meze jako v mnoha dějinných úsecích, počínaje normalizací po vpádu sovětských vojsk.

Filmům Karavan a Život k sežrání také pomohla finanční podpora od programu Kreativní Evropa Media.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých režisérů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Variety, Kinobox, fondkinematografie.cz