Festival v Cannes ovládl íránský disident. Český Karavan s Geislerovou sklidil chválu
Karavan (2025) | CinemArt
Čtyřiašedesátiletý Panahi je matadorem evropské festivalové scény a čelním hlasem generace íránských umělců, kteří otevřeně vzdorují represivnímu režimu země. Tvůrce kritických politických filmů poukazuje na nerovné postavení žen v tamní společnosti či omezování svobody slova, roku 2010 jej odsoudili k šesti letům za mřížemi a trest si odpykával formou domácího vězení. Znovu jej zatkli před třemi lety, navzdory podmínečnému propuštění zůstává nepřítelem režimu. Své čerstvé zkušenosti alegoricky shrnul filmem Medvědi tu nejsou (2022), dostupným na službě Max.
Také It Was Just an Accident čerpá z jeho zážitků s uvězněním a politickou represí. A to velmi názorně, příběh totiž sleduje skupinu vnitřně zborcených postav, jimž se náhodou dostane pod ruku jejich bývalý vězeňský trýznitel. Film, jenž přebírá vývojový motiv road-movie, obdržel prestižní Zlatou palmu ke značné nevoli Íránu. Tamní vláda si na kobereček povolala francouzského diplomata a postěžovala si na festivalový verdikt, v němž shledává politické gesto západu. Panahiho novinka má ovšem nadšené kritické přijetí a zařadí se k režisérovým dřívějším klenotům včetně dramatu Talaye sorkh, které si roku 2003 z Cannes odneslo Cenu poroty Un Certain Regard.
Nejlepším režisérem byl vyhlášen Brazilec Kleber Mendonça Filho. Tvůrce proslulého Bacurau uvedl film The Secret Agent, politický thriller ze 70. let, který kombinuje osobní linii s kritikou společenského útisku v žánrovém rámci. Zazářila v něm hollywoodská osobnost Wagner Moura (Narcos), jenž si odnáší cenu pro nejlepšího herce. Z hereček porota ocenila debutující Nadiu Melliti, která ve filmu The Little Sister ztvárnila mladou muslimku skládající vlastní identitu v moderní Paříži.
Neztratil se ani český Karavan, který si zasoutěžil v sekci Un Certain Regard. Tuzemská produkce naposledy usilovala o cenu v Cannes před 31 lety, tehdy šlo o Výchovu dívek v Čechách režiséra Petra Kolihy. Karavan je celovečerním debutem Zuzany Kirchnerové a vypráví příběh matky (Aňa Geislerová) a jejího syna s Downovým syndromem na cestě po jižní Itálii.
„Příběh Karavanu se mě od počátku hluboce dotýkal, věděla jsem, že na jeho realizaci počkám jakkoli dlouho. Čím déle jsem scénář znala, tím silnější se mi příběh zdál. Je o lásce k sobě, k dětem, ke svobodě. O přijetí svých chyb, viny a odpuštění si. O mateřství a ženství a jejich temných vodách, o komplikovanosti vztahu matky a syna, kteří jsou na sobě závislí. O potřebě milovat a být milován,“ popisovala Geislerová před dvěma lety projekt, na jehož realizaci se čekalo pět let. Vychází z osobních zkušeností režisérky a matky chlapce s Downovým syndromem.
Na zahraničním webu Rotten Tomatoes se zatím skví sedm recenzí a všechny Karavan chválí. Kritiky těší odklon od typických klišé a moralit filmů o zdravotně handicapovaných jedincích a mateřství jako zásadní oběti. Snímek, který do českých kin dorazí 28. srpna, se popisuje jako citlivý a tázavý, zaměřený na jemné pozorování postav, nikoli jejich rezolutní diagnostiku. Geislerová prý předvádí další silný výkon a reakce recenzentů naznačují vcelku typický, dějově rozvolněný produkt tuzemské kinematografie, který však neromantizuje a dynamiku mezi oběma postavami předkládá vyspěle.
S prázdnou naopak odchází diskutovaná novinka Lynne Ramsay (Musíme si promluvit o Kevinovi) s názvem Die, My Love, v níž Jennifer Lawrence údajně podává svůj dosud nejnáročnější výkon po boku Roberta Pattinsona. Psychologický thriller o poporodní krizi s kladnými ohlasy zatím nemá tuzemského distributora, což platí i pro většinu zmíněných vítězných titulů. Oslavované dámské drama Sentimental Value už ale v Cannes stihla pořídit distribuční společnost Aerofilms. Na českou premiéru si ovšem budeme muset nejspíš i tak několik měsíců počkat.