Jan Svěrák oslavil 60 let. Připomeňte si nejlepší filmy oscarového vítěze, který mohl dobýt Hollywood

Krátkometrážní studentský film v českých zemích předběhl o celou dekádu horor Záhada Blair Witch. Fiktivní dokument o tvorech žijících ze zplodin fosilních paliv posloužil jako výborná mystifikace i jako neotřelé ekologické drama. Záchrana ropáků je sice natočena v pozitivním světle, tím mrazivější je ale varování před situací, kdy mohou mít ropáci ideální životní podmínky kdekoli na světě.

Poválečné drama zachycuje nelehkou dobu plnou sociálních nejistot, volně pohozených zbraní, válečných traumat i otázek hrdinství a nejisté budoucnosti celého národa. To vše z pohledu desetiletého Edy, jemuž učaruje svérázný učitel Igor Hnízdo (Jan Tříska). Eda vidí v učiteli hrdinu, jehož srovnává se svým nehrdinsky vyhlížejícím otcem (Zdeněk Svěrák). Obyčejné hrdinství techniků, kteří udržují v chodu válkou narušenou civilizaci a mohou kdykoli nečekaně zemřít při nehodě transformátoru, zůstává nespravedlivě ve stínu velkých řečníků a proutníků, jež mají velkých činů hlavně plná ústa. Eda postupně dospívá k uvědomění, co je v životě důležité a jak moc je třeba si vážit pracovitých tatínků víc než teatrálních bonvivánů. Svěrákova první, tentokrát ještě neproměněná, nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film.

Názvem parodie na populární akční blockbustery, jejichž názvy končí příponou -tor, formálně satira na kulturu sledování televize s postupy akčních filmů. Akumulátor 1 konstruuje pozoruhodný fikční svět, v němž každý, kdo se kdy objevil v televizi, získává svého dvojníka. Ten žije v paralelním světě za televizní obrazovkou a ze svého originálu vysává životní energii pokaždé, když se nešťastník dostane do blízkosti televize. Film pracuje s tehdy populárními ezoterickými směry, zejména Reiki, i s prvky sci-fi. Zároveň je napsaný jako hollywoodský snímek, který své vyprávění opírá o deadline, jenž musí hrdina stihnout, či oddělení romantické a tzv. pracovní linie – nutnosti vyřešit problém s úbytkem energie a vedle toho získat dívku. 

Jestli byla Obecná škola pečlivým historickým filmem a úvahou nad popularitou hrdinství a Akumulátor 1 řemeslně svědomitým následníkem hollywoodského trháku, patří Jízda na opačné spektrum filmařských přístupů. Zdánlivě malý film o dvou mužích (Radek Pastrňák a Jakub Špalek) a jedné ženy (Aňa Geislerová), která utíká před despotickým partnerem (Filip Renč), je především o hledání svobody a úniku z okovů společenského života. Snímek inspirovaný Bezstarostnou jízdou nechává své postavy projíždět krajinou v kabrioletu a užívat si života za doprovodu rozpohybované, téměř dokumentární kamery. Stejně jako v Bezstarostné jízdě je pro postavy důležité jet dál, zakusit svobodu a užít si okamžik, protože každou chvíli může kdokoli z nich zemřít.

Melodramatický příběh stárnoucího violoncellisty Louky (Zdeněk Svěrák), který vyžení chlapce Kolju, představoval návrat k velkému filmu. Film se odehrává krátce před pádem komunistického režimu, soustředí se ale především na mezilidské vztahy a vztahy obyčejného člověka a politického světa. Rusko tu zastává jednak obraz autority. Jiný rozměr mu dává obyčejný voják, jenž se potřebuje někde umýt, a nakonec i bezbranný chlapec, jenž žádný politický systém ani zastávat nemůže. Nesmyslnost vnímání člověka jako reprezentace politického systému zosobňuje i dvojice estébáků, kteří se sice hodně činí, aby Louku u výslechu potrápili, později jej ale přátelsky pozdraví, když se účastní jedné ze sametových demonstrací. Postup v tomto vnímání je nakonec i hybnou silou vývoje samotného Louky, jenž se ze sobeckého přestárlého floutka mění na obětavou otcovskou figuru. Tentokrát už se Svěrák dočkal zasloužených oscarových vavřínů.

Po triumfu na Oscarech měl Svěrák dveře do Hollywoodu v podstatě otevřené. Nakonec se ale rozhodl zůstat se svým dalším projektem doma, na což tak trochu doplatil. Film o bojových pilotech RAF totiž ilustruje Svěrákův vztah k západní kinematografii v mírně ironickém světle. Společnost Miramax, která měla zájem už o Kolju, uzavřela se Svěrákem smlouvu, podle níž byli producenti Miramaxu první, kdo viděl tvůrcův nový scénář. Z čistě smluvních důvodů tedy Svěrák poslal do Miramaxu scénář k válečnému dramatu Tmavomodrý svět. Jaké bylo filmařovo překvapení, když se ve stejný rok objevil v kinech americký snímek Pearl Harbor, jehož příběh byl téměř totožný – dva stíhací piloti, jedna žena a dilema mezi přátelstvím a rivalitou. Stejně jako Kolja, i Tmavomodrý svět se pokouší o rozpor mezi společným systémovým bojem na jedné straně a rivalitou v osobním životě. 

Učitel v důchodu (Zdeněk Svěrák) se nechá zlomit všudypřítomným stresem a odchází ze školy. Rozhodne se začít žít jinak, od začátku. Brigádničí jako kurýr a nechá se zaměstnat u výkupu vratných lahví. Film o tom, že stáří neznamená konec života, patří ke Svěrákovým pozdějším filmům, stále si ale zachovává jistý drajv a nepopiratelnou režijní energii, kterou jeho snímky z posledních let už přeci jen postrádají.

Podívejte se také na žebříček nejlepších českých komedií.

Zdroje: Kinobox; Český film devadesátých let, Andrej Halada, 1997