Smích, krev a další tělní tekutiny. České komedie dokáží zajít za hranu

Smích, krev a další tělní tekutiny. České komedie dokáží zajít za hranu
Na plech | Bontonfilm
Co vlastně taková extrémnější cesta znamená? Především to, že i v české komedii se objevují obhroublé komedie, snažící se jít za hranu snesitelného a vzpírající se většinovému vkusu. Příznačná je snaha provokovat, překračovat určité hranice, z čeho plyne i jistá divácká rozpolcenost. Málokdy se z podobných filmů stane klasika, za to často získají status kultovního filmu. Pozadí filmů se přitom různí, může se jednat o nezávislý film navazující na určitou poetiku nebo konkrétního tvůrce, případně komerční snímek, který překračuje hranice vkusu. Ten druhý příklad je v české kinematografii o něco starší a sahá až k počátkům porevoluční komedie.

Výsměšné devadesátky

Snaha zajít za hranu rodinného humoru a mainstreamového vkusu se objevila na počátku devadesátých let. Což o to, byla to doba rozšířených možností a vědomí, že osten cenzury se patřičně otupil dala filmařům možnost urvat se ze řetězu a experimentovat jak s různými žánry, tak s formami extremity. Mezi žánry, které se pokusily dostat za hranu a jež přežily dodnes, byly hlavně komedie těžící humor z témat a motivů, které se v lepší společnosti neprobírají. Především filmy Víta Olmera cílily na jednoduchý a co možná nejrozeznatelnější vtip, což ukazoval například v duologii Playgirls. Příběh tří kamarádek, které si otevřou bordel, cílí na erotično v tom nejpokleslejším duchu a ukazuje různé sexuální preference jako ubohost, trapné tajemství přízemních postav. Humor, související s natrženou pochvou, BDSM hrátkami nebo velikostí penisu definuje snímek, který se do zlatého fondu kinematografie nijak nezapsal, ostatně 18% hodnocení hovoří za vše. 
Playgirls
Playgirls
18%
Nicméně tendence obhroublé komedie z českého filmu nezmizely, byť s proměnlivým úspěchem. Za všechny můžeme jmenovat například komedii Padesátka z roku 2015, jejíž scénář napsal Petr Kolečko a režíroval jej Vojtěch Kotek. Snímek by byl víceméně klasickou zimní taškařicí, jakých vzniká v českých podmínkách bezpočet, nejvíce se ale do povědomí diváků vryl motiv znásilnění, jenž film trochu nepochopitelně podává několikrát jako vtipnou situaci, z níž vlastně nic závažného neplyne. Dokonce se to obětem může líbit a všichni společně se tomu můžeme zasmát.
Padesátka
| Bontonfilm
Ani ten první příklad extrémní komedie, vycházející z nezávislých podmínek, se v české kinematografii neztratil. Vyznačuje se fascinací jinými žánry, například béčkovými horory či navázáním na populární figuru mimo film. Podobný snímek vznikl například v roce 2004, kdy se nová generace tvůrců pustila do stylové pocty zombie klasikám nebo nízkorozpočtovým hororům Sama Raimiho či Petera Jacksona. Je jím bizarní Choking Hazard, označený Ondřejem Neffem za film punk. Krvavá zombie komedie Marka Dobeše a Štěpána Kopřivy se otevřeně hlásí ke splatter punkovým hororům a mísí filosofické debaty s útoky masožravých zombie-myslivců. Energický film vyzařuje energii nezávislácké poetiky a vyznačuje se hlavně chutí filmařů pořádně se pobavit nad láskou k určitému typu filmu. Dobeš i Kopřiva byli přitom v té době známí spíše filmovými recenzemi, což víc posilovalo auru určitého fanouškovství, film od příznivců jistého typu filmu pro jiné příznivce. Na Kinoboxu se dočkal hodnocení 53 %, stále však patří k nejreprezentativnějším filmům svého druhu. 
Choking Hazard: trailer | Bedford Entertainment
Na hororovou poetiku navázal scenárista Roman Vojkůvka krvavým hororem Někdo tam dole mě má rád, jeho věhlas ale nepřesáhl rámec šeptandy ani hodnocení nad 48 %, stejně jako bezpočet dalších nízkorozpočtových českých hororů. O něco větší popularity se v roce 2008 dočkal krátkometrážní film z roku 2008 Život není krásný. Ten měl všechny potřebné znaky – humor, násilí i populární osobnost, uznávanou mimo mainstream. Snímek totiž napsal a natočil horrorcoreový rapper Martin Pohl alias Řezník, jehož filmová dráha pokračovala Jehovovou pomstou, kde se strefoval do náboženství, a nechutnou dvojicí teenagerovských komedií Párty Hárd a Párty Hárder: Summer Massacre
Podle slov Martina Pohla vznikl první Párty Hárd jako reakce na krach většího filmového projektu s názvem Prokopat se ven, který připravoval s Brunem Ferrarim a Čestmírem Kopeckým. Protože film dvakrát nedostal grant, pustil se Pohl do nezávislého projektu o velkém teenagerovském mejdanu, co se bizarně zvrhne. Jak Řezníkovo publikum čekalo, dočkalo se ve variaci na teenagerské komedie poměrně ostrého humoru i s citací na jeden z nejextrémnějších filmů devadesátých let – drsné dramata Mandragora. Došlo i na účast herce Miroslava Čáslavky, který v Mandragoře ztvárnil hlavní postavu. Snímek stál 250 000 korun, přičemž dobrou polovinu pohltila postprodukce a uživatelé Kinoboxu 62minutový snímek ocenili na 62 %. 
Párty Hárder: Summer Massacre
Párty Hárder: Summer Massacre
Párty Hárder: Summer Massacre
Párty Hárder: Summer Massacre
Párty Hárder: Summer Massacre
O tři roky později se film dočkal pokračování Párty Hárder: Summer Massacre, k jehož financování pomohla i internetová sbírka na serveru Donio. Na ní tvůrci vybrali 1 200 000 korun, rozpočet nakonec činil 6 milionů korun. Na rozdíl od prvního dílu, který přes své kvality stále dosahoval úrovně nízkorozpočtové produkce, se Summer Massacre dočkal profesionálního přístupu i delší stopáže. Nárůst kvality byl znát, o něco méně syrový vzhled filmu i o něco vyzrálejší vyprávění vyneslo filmu přes 9 milionů korun v kinech a 69 % na databázi Kinobox.

Hrůza, fotbal a upíři

Kromě Řezníka se do komediálních vod podívala i celovečerní verze seriálu Vyšehrad s názvem Vyšehrad: Seryjál. Vyšehrad je projektem zaniklé internetové televize OBBOD a diváky láká na satiru poměrů nejoblíbenějšího sportu v Česku – fotbalu. Všechny satirické aspekty přitom zosobňuje problémový fotbalista Julius „Lavi” Lavický (Jakub Štáfek), který chlastá, fetuje, mluví jako nevyčištěný kanál a průšvihy vrší stejně úspěšně, jako dává góly. Vyšehrad: Seryjál představuje pouze spojení všech epizod do jednoho celku, zato jeho pokračování, Vyšehrad: Fylm, už představuje nový příběh.
Lavina sprostých slov, nespoutaného sexu a nutnosti starat se o náhle se zjevivšího osmiletého syna představuje další potenciál k nekorektní zábavě, který si dle uživatelů Kinoboxu zaslouží 68 %, čili o 5 % méně než původní seriál. Vyšehrad nebyl navázaný na žádnou osobnost, naopak jednu vytvořil – Jakub Štáfek byl do té doby známý hlavně z nekonečného seriálu Ulice, Vyšehrad mu nicméně umožnil být rozeznatelný mezi širší základnou filmových a seriálových fanoušků právě skrze postavu primitivního fotbalisty.
Vyšehrad: FYLM
Vyšehrad: FYLM | Bioscop
Vyšehrad přitom pro Štáfka nebyl jedinou komediální příležitostí, zahrál si také ve filmu Andyho Fehu Shoky a Morthy: Poslední velká akce. V něm hraje polovinu youtuberského dua, jemuž pomalu odchází sledovanost, a tak se rozhodne podniknout pouť na strašidelné místo. Ve filmu na sebe výrazně upozorňuje druhá polovina dvojice, hraná Štěpánem Kozubem, komikem z divadelního souboru Tři tygři. Satira na kulturu youtuberů s hororovými prvky navíc vrcholí nechutně krvavým finále, čímž se začleňuje do řady extrémních komedií. V kinech si film moc dobře nevedl, při rozpočtu 16 200 000 korun utržil v kinech pouze přes 4 miliony.  Podle uživatelů Kinoboxu si zaslouží alespoň 60% hodnocení.
Hororová komedie Krvavý Johann z roku 2024 jako by navazovala tam, kde Choking Hazard o necelých 20 let dříve skončil. Na scénáři pracoval Jakub Krumpoch se známými spisovateli fantasy, Leošem Kyšou alias Františkem Kotletou a Kristýnou Sněgoňovou, tvůrci knižní série Legie. Společně oslovili produkci Orbis Pictures, která si náklady rozdělila společně s Movie Factory, největším pohonným motorem bylo nicméně hlavně nadšení tvůrců, kteří byli ochotni vyrábět film víceméně na koleni.
Krvavý Johann
Krvavý Johann | Bontonfilm
Po několika staletích se z pekla vynořuje Johann Faust (Marek Holý), aby s pomocí upírů a dalších monster dobyl svět do svých rukou. Pokud mu v tom jeho bývalá láska Markéta (Lenka Vlasáková) znovu nezabrání. Už z propagačních materiálů je jasné, že ve filmu potečou potoky krve. Snímek letěl lehce pod radarem, dostatečného proma se nicméně dočkal například na Festivalu otrlého diváka. Krvavý příběh zaštítili známí herci (Jana Bernášková, Jan Dolanský), velký hit to nicméně nebyl a podle uživatelů není film hoden ani více než 45 %.
Zatím posledním zástupcem české extrémní komedie je snímek Martina Pohla Na plech. Příběh mladého inženýra (Jan Hofman), jehož znalosti trhu pomohou jedné malé varně pervitinu vyrůst v úspěšný drogový byznys, nešetří na vyloučených tělesných sekretech, sprostých slovech a kvantech užitých drog, zároveň spojuje poměrně nechutné epizody ze života feťáků do jednoho funkčního a vtipného celku. Snímek zatím sbírá pozitivní ohlasy. Uvidí se, jak se bude vyvíjet nejen on, ale i další filmy podobného ražení.
Podívejte se také na žebříček nejlepších českých komedií nebo na nejlepší horory.
Zdroje: Kinobox, Kinomaniak