Mezi 10 extrémně drahými scénami nechybí stavění dálnice, zničená auta i šokující cameo

Natáčení filmu je neustálým žonglováním s rozpočtem. Účetní uzávěrky se na uměleckou hodnotu daného momentu obvykle neptají, a tak je třeba s přidělenými penězi nakládat zodpovědně a hospodárně. Tedy… Většinou. V následujících případech, seřazených chronologicky, rozhodně převážilo megalomanství filmařů nad rozvážným ekonomickým smýšlením.

Slavný komik a filmařský inovátor Buster Keaton se rád oddával nebezpečným kaskadérským kouskům a snad ještě raději posouval hranice možného. To se mu možná nejvýrazněji podařilo během natáčení akcí nabité komedie Frigo na mašině (1926), jejíž součástí je i nejdražší záběr celé němé éry. Pro pád vlaku do řeky totiž nechal spadnout skutečný vlak do skutečné řeky. Natáčení v Oregonu tehdy přihlížely tisícovky zvědavců a cena tohoto kousku se vyšplhala na tehdy ohromující 42 tisíce dolarů, což by dnes bylo něco přes půl milionu. Pád vlaku snímalo hned šest kamer, jelikož na natočení měl Keaton přesně jeden pokus.

Už Ben Hur z roku 1925 se stal nejdražším snímkem němé éry a další adaptace slavného příběhu z roku 1959 ve své době získala rovnou titul nejnákladnějšího filmu všech dob. Z patnáctimilionového rozpočtu ukousla pořádný kus příprava slavného závodu koňských čtyřspřeží. Celkem devítiminutové sportovní klání si vyžádalo nejen pět týdnů natáčení, ale předtím i celý rok promýšlení a několik let stavění potřebných kulis. Některé zdroje hovoří o ceně ve výši milionu dolarů, při započtení všech nákladů se však lze dostat až ke čtyřem milionům. V přepočtu by se tedy dnes jednalo o sumu 34 milionů dolarů.

Druhá Nebezpečná rychlost s podtitulem Zásah (1997) se navzdory přítomnosti Sandry Bullock prvnímu dílu z hlediska kvality nepřiblížila. Aspoň v jednom ohledu se však podařilo vytvořit něco ohromujícího, a to když štáb postavil 45 metrů dlouhou a 300 tun vážící repliku zaoceánského parníku a nechal ji zdemolovat rovněž uměle vybodované přístavní městečko. Pětiminutová scéna plná destrukce nakonec vyšla na 25 milionů dolarů a pouze o pět milionů tak zaostala za celým rozpočtem prvního dílu.

Počítat celou pasáž s vyloděním v Normandii jako jednu scénu je možná trochu nefér, vždyť tato úvodní část slavného válečného dramatu Zachraňte vojína Ryana (1998) trvá hned 25 minut. Krvavá jatka si vyžádala čtyřtýdenní natáčení, zaměstnala kolem 750 herců a komparzistů a přišla na 12 milionů dolarů. Většina finálně natočených záběrů se přitom vymýšlela až na místě, tedy na východním pobřeží Irska, což podle Stevena Spielberga přispělo k chaotické atmosféře, jíž je nekompromisní sekvence prosycená.

Kdo jiný než Tom Cruise by si měl dopřát maximální megalomanství? V případě Vanilkového nebe (2001) je však na vině spíš režisér Cameron Crowe, který kvůli snové sekvenci, v níž hraje hlavní roli vyprázdněné Times Square, nechal tento klíčový dopravní uzel New Yorku na pár hodin vyklidit. Jednalo se o zcela bezprecedentní událost, která se předtím ani potom neopakovala. Natáčení minutové scény se zmateným Cruisem, jenž (samozřejmě) běhá po opuštěném náměstí, vyšlo na zhruba milion dolarů.

S jídlem roste chuť a sestry Wachowské si po úspěchu prvního Matrixu (1999) mohly diktovat opravdu leccos. Důkazem toho je památná automobilová honička na dálnici, jež byla postavená speciálně kvůli natáčení. Zhruba 2,5 kilometru dálnice včetně okolní infastruktury vzniklo kvůli filmu Matrix Reloaded (2003) v bývalém vojenském prostoru v Kalifornii a spolklo kolem 2,5 milionu dolarů. Navíc došlo i na zničení stovek aut, za dvacetiminutovku obsahující jednu z nejstylovějších filmových honiček to však stálo.

Uchopení supermanovského mýtu Bryanem Singerem je dodnes poněkud přehlížené, ale rozhodně mělo své významné momenty. Mezi ně mělo patřit i vtahující a vizuálně působivé zobrazení Supermanovy domovské planety Krypton. Abstraktní povaha tohoto výjevu však vedla k tomu, že pohlaváři Warner Bros. se jej rozhodli vynechat, a to navzdory tomu, že na CGI bohatá scéna stála celých 10 milionů dolarů. Pravděpodobně se tak jedná o nejdražší vystřiženou scénu všech dob.

V klíčové vzpomínkové scéně apokalyptického filmu Já, legenda (2007) přijde hlavní hrdina v podání Willa Smithe o své nejbližší během zmatku na Brooklynském mostě. Natáčení v ikonické newyorské lokaci vyžadovalo spoustu povolení a zaměstnalo 250 členů štábů, tisíc komparzistů a 160 členů Národní gardy. Produkce přiznala jen pět milionů dolarů, skutečné náklady zahrnující spoustu vojenské techniky a počítačově doplněné bombardování mostu však musely být výrazně vyšší.

Automobilové honičky jsou jedním z trademarků bondovské série. V předposlední bondovce Spectre (2015) se agent 007 prohání ulicemi Říma a během této sekvence dojde ke zničení sedmi vozů značky Aston Martin. Každý měl hodnotu kolem půl milionu dolarů, natáčení v okolí Vatikánu bylo navíc z technických důvodů tak náročné, že z celonoční práce se do filmu nakonec dostal pouze jeden čtyřsekundový záběr. Celkové náklady této honičky se tedy těžko vyčíslují, ale rozhodně se jednalo o podstatný zásah do už tak nabobtnalého, víc než 300milionového rozpočtu filmu.

Opětovný návrat do světa Hvězdných válek se stal na konci roku 2015 obrovským hitem, a to hlavně díky vydařené sázce na nostalgii. K ní patřil i návrat co největšího množství postav z původní trilogie, ale na jednu si museli fanoušci a fanynky předalekých galaxií počkat až do konce. Mark Hamill se jako Luke Skywalker původně nechtěl v závěru filmu objevit, aby to nepůsobilo lacině. Nakonec se však nechal přesvědčit – a roli v tom nejspíš hrál i šek na tři miliony dolarů, které Hamill za svůj kraťounký a vpravdě minimalistický výkon vyinkasoval.