Nejlepší film George Lucase a první role Harrisona Forda. Americké graffiti slaví 50 let

„Nebuď takový podivín,“ řekl tehdy sotva třicetiletému Lucasovi jeho přítel i filmařský mentor Francis Ford Coppola poté, co budoucí otec Star Wars roku 1971 uvedl své pesimistické a chladně přijaté sci-fi THX 1138. „Zkus udělat něco lidského. Zapomeň na tyhle abstraktní věci,“ pokračoval Coppolův apel, který Brian Jay Jones citoval v knize George Lucas: Život stvořitele Star Wars. 

Drobný brýlatý muž v kostkované košili uposlechl navzdory tomu, že ho trápil hrubě rozpracovaný scénář k projektu, z něhož se později vyklubala válečná Apokalypsa. Lucas na něm pracoval na Coppolův příkaz od počátku 70. let, ale nedokázal najít správný přístup ani studiové přístřeší. Vedle toho ho fascinoval seriál Flash Gordon a usmyslel si, že zaplní mezeru na filmovém trhu vytvořením vlastního sci-fi světa. Tehdy se zrodil koncept Star Wars, avšak Lucas, jenž nově vybudoval společnost Lucasfilm, se trápil s tvorbou scénáře, čemuž říkal „krvácení na papír“.

I proto se vydal směrem, který mu vytyčil režisér Kmotra. Americké graffiti vycházelo z Lucasova mládí a odehrávalo se roku 1962 v jeho rodném městě Modesto v Kalifornii. Kreativní tvůrce si předsevzal vytvořit ódu na končící období rokenrolu, která bude stejnou měrou nostalgická i progresivní. Snímek o partě dospívajících teenagerů, kteří na sklonku léta prožívají noc plnou milostných vzplanutí, sporů a automobilových honiček, koncipoval jako příběh o přechodu. Takovém, jaký pro mládež představují poslední dny léta (v případě dvou protagonistů posledního před nástupem na vysokou).

Rok 1962 byl navíc mezní pro celé Spojené státy, jejich kulturu a společnost. Svět stál na pokraji války ve Vietnamu a kubánské krize, do zavraždění prezidenta Kennedyho zbývalo pár měsíců a dosluhující rokenrol měla brzy vystrnadit nová britská vlna v podobě Beatles a Rolling Stones. Lucas věděl, že chce natočit spíš epizodický film, jednotlivé scény psal s konkrétní doprovodnou písní v mysli. Podobně jako v revoluční Bezstarostné jízdě (1969) zavrhl tradiční instrumentální soundtrack a začleněním dobových rádiových hitů vydláždil cestu dnes populárnímu přístupu, jaký preferují slavní režiséři jako Martin Scorsese, Quentin Tarantino či David Fincher.

Lucas, jenž se kvůli Apokalypse nepohodl s Warner Bros. a jemuž vlažné přijetí THX zabouchlo mnoho dveří, měl problémy nalézt studiové útočiště. Distributorům přidělávala vrásky na čele hlavně cena za autorská práva k soundtracku. Nechápali název, který v nich evokoval italský film, a nepobrali Lucasovo vysvětlení, že má jít o muzikál, v němž nikdo netančí ani nezpívá. K financování se uvolnili až v Universal Pictures poté, co Coppola přijal úlohu producenta. Americké graffiti tudíž mohli propagovat jako film „od muže, co dal světu Kmotra“, a poskytli rozpočet kolem 750 tisíc dolarů.

Jelikož šlo o takto nízkonákladový projekt, Lucas si snadno vyjednal úplnou kontrolu nad produkcí a finálním sestřihem. Scénář mu pomohli dokončit spolužáci z filmové fakulty Williard Huyck a Gloria Katz, avšak hlavní vklad byl ten Lucasův. Brian Jay Jones to v knižní biografii vysvětluje režisérovým rostoucím zájmem o kulturní antropologii. „Fascinovaly mě moderní pářící rituály americké mládeže, jejíž tance se odehrávaly v automobilech,“ tvrdil Lucas, čímž osvětlil označení muzikál.

Natáčení probíhalo nejprve v ulicích kalifornského města San Rafael. Lucas chtěl točit přímo v Modestu, ale ráz rodného města se od jeho dospívání příliš proměnil. Občané a zástupci San Rafaela si ovšem stěžovali, že štáb příliš narušuje tamní obchody, a produkce se záhy přesunula do přilehlého města Petulama. To ožilo hukotem retro automobilů, jejichž majitelům tvůrci slibovali 20 dolarů za jeden natáčecí den. Sehnat se podařilo také ikonickou žlutou fordku z roku 1932, která je jedním ze symbolů filmu. 

Navzdory vysokým cenám, kvůli nimž musel zavrhnout Elvisovy písně, se Lucasovi podařilo zajistit 41 dobových skladeb od interpretů jako Buddy Holly, Chuck Berry, Beach Boys nebo Fast Domino. Ty se staly esenciální a takzvaně diegetickou složkou příběhu. To znamená, že je slyší nejen publikum, ale i postavy ve světě filmu. Takový postup nebyl obvyklý, Americké graffiti je v tomto ohledu průkopníkem.

Lucas rovněž sehnal skvělé obsazení, v němž nechyběla řada pozdějších hvězd. Titulní úlohy kamarádů Curta a Steva, kteří se chystají odejít na vysokou, ztvárnili Richard Dreyfuss a Ron Howard. První jmenovaný se posléze proslavil Čelistmi a sci-fi Blízká setkání třetího druhu, roku 1978 obdržel Oscara za film Děvče pro zábavu. Howard se v 80. letech plně přeorientoval na režii, Oscara získal za Čistou duši a natočil milované filmy jako Rivalové, Apollo 13 nebo nedávných Třináct životů.

Obzvlášť pikantní je účast tehdy třicetiletého Harrisona Forda v jeho první výraznější úloze. Pozdější představitel Hana Sola a Indiana Jonese pracoval jako tesař, a když jej tvůrci oslovili, právě vybavoval Coppolovu kancelář. Ztvárnil divokého a rebelujícího Boba Falfu a jméno postavy jako by pocházelo přímo z předaleké galaxie.

Lucas si osvojil techniky nezávislých filmařů a natáčel souběžně na dvě kamery Techniscope, které simulovaly dokumentární a autentický nádech. Vystihl tak atmosféru doby a dodržel rozpočet. I to mu nakonec pomohlo přesvědčit vedení Universalu, že si snímek zaslouží plošné uvedení v kinech. Méně než milionový projekt všichni podceňovali a Lucas v zoufalství vystříhal spoustu scén, aby první, tříapůlhodinový sestřih stlačil pod dvě hodiny. A to i za cenu toho, že změnil původně zamýšlenou strukturu příběhu, který byl nyní opravdu volný a epizodický.

Testovací projekce se nicméně setkaly s všeobecným nadšením a kolem filmu vznikla v Universalu šeptanda, která se nakonec promítla i do jeho přijetí veřejností. Americké graffiti startovalo v menším počtu kin 2. srpna 1973, načež expandovalo do celých USA a vydělávalo desítky milionů dolarů. Cifra se zastavila na 140 milionech, což z filmu učinilo jeden z nejvýdělečnějších projektů všech dob. Lucas, jenž obdržel 40 % z čistého zisku, se přes noc stal milionářem, jemuž se otevřely dveře k realizaci Star Wars. A kinematografie zažila úsvit letních blockbusterů, které o dva roky později definitivně nakoply Spielbergovy Čelisti.

Nejste-li zaníceným příznivcem Star Wars, Americké graffiti můžete s klidnou myslí nazvat nejlepším Lucasovým filmem. Kritika jej milovala už od premiéry, vysloužilo si pět oscarových nominací za režii, střih, původní scénář, herečku ve vedlejší roli (Candy Clark) a také za nejlepší film. Knihovna amerického Kongresu ho roku 1995 zařadila mezi kulturně, historicky a esteticky významné filmy. S hořkostí na něj vzpomíná snad jen Coppola, jenž jej odmítl financovat sám, tím pádem přišel nejméně o 30 milionů dolarů.