Belle je jako anime fanfikce, kde Kráska a zvíře zažívají svůj příběh ve světě Ready Player One. A dává to smysl

Na letošním Anifilmu v Liberci zvítězil v sekci celovečerních filmů pro děti japonský snímek Belle, který lze po jeho uvedení koncem března stále ještě chytit v některých českých kinech. Jeho úspěch je stěží překvapivý, po loňské světové premiéře na festivalu v Cannes si tvůrci vysloužili čtrnáctiminutové ovace vestoje. Když snímek nebyl nominovaný na Oscara, mluvilo se mezi příznivci animace o jednom z „přehlédnutí roku“.

Režisér a scenárista Mamoru Hosoda je na poli anime ostříleným jménem. Z komerčních zakázek nejde přehlédnout jeho práci na Digimonech, z autorštějších projektů pak třeba zaujme Kluk ve světě příšer nebo Mirai, dívka z budoucnosti, nominovaná v roce 2019 na Oscara. (Oba snímky šly i v našich kinech.)

Bylo by jistě zajímavé nahlédnout do alternativní reality, v níž se Hosoda nepohádal se studiem Ghibli a zůstal v čele Zámku v oblacích, který dnes známe jako jeden z nejoceňovanějších filmů Hajaa Mijazakiho. I bez tohoto zářezu se ale vypracoval na pozici prominentního animátora, jehož filmy se promítají na festivalech celého světa.

V této pozici je vždy nebezpečné vnímat někoho jako autentického reprezentanta dané kultury. Každá výkladní skříň je o kus načančanější a „bezpečnější“ než zbytek obchodu. Ne že by to bránilo možnosti vzniku hodnotného díla, je však třeba mít to na paměti.

A Belle je skutečně výkladní skříní. Pokud jsem před necelým měsícem popisoval Bubble uvedené na Netflixu jako „anime jak ze škatulky“, Belle je „anime jak z katalogu, který se snaží prodat vám svůj produkt s nekřesťanskou přirážkou“.

Pokud Bubble vypadá krásně na monitoru, Belle volá po co největším kinosálu, kde se necháte strhnout nesmírně detailní a komplexní animací, která hojně využívá počítačových efektů, aby dosáhla maximálního potenciálu. Dá se namítnout, že Hosoda možná na opulenci animace vsází víc než přímo na její nápaditost, to ale nic nemění na tom, že davové scény vyvolávají potřebný „wow efekt“, který skvěle kontrastuje s okamžiky intimity a klidu.

Příběh by se dal ve zkratce popsat takto: „Hannah Montana zažívá ve světě Ready Player One příběh Krásky a zvířete.“ Suzu milovala zpěv, ale o schopnost zpívat přišla, když její matka zachránila neznámé dítě a před jejíma očima při tom utonula. Dívka podlehla představě, že matka ji nemilovala, když položila život za cizího chlapce, místo aby na světě zůstala pro ni. Nedokáže tedy rozvíjet talent, který v ní našla právě matka.

Svůj hlas znovuobjevuje až na sociální síti existující ve virtuální realitě, kde každý vystupuje coby anonymní avatar. Zde si vytvoří rusovlasou Belle, což je francouzská verze jejího japonského jména, a stává se jednou z největších hvězd a miláčků světa. Její vystoupení ale jednoho dne přeruší Bestie, násilný avatar bezprecedentní síly. Ten ve virtuálním světě ohrožuje své okolí, zatímco je mu v patách tým „superhrdinů“, kteří tvrdí, že chtějí udržovat klid a pohodu. Belle je Bestií zaujatá a rozhodne se sama vypátrat jeho identitu – a nakonec s ním skončí v jeho tajemném zámku, kde k sobě hledají cestu.

Jak to tak u anime bývá, snažit se převyprávět děj zní hrozně hloupě. A v tomto případě navíc jako absurdní mišmaš. Sledovat film je naštěstí mnohem přirozenější, když vezmeme v potaz úhel pohledu, s nímž k popkultuře přistupují mnozí puberťáci a puberťačky. Belle totiž působí jako fanfikce, což je subžánr, kdy subkultura mladých lidí (častěji žen) na základě existujících popkulturních značek tvoří vzájemnými variacemi nové příběhy.

Můžeme se tedy setkat třeba s historkou o tom, že „členové skupiny One Direction musí ve světě hororové série Očista uniknout před creepy pasta postavou Slender manem“. Pokud této větě nerozumíte, nemusíte se stydět, ale věřte, že pro člověka žijícího v této subkultuře by šlo o zcela rutinní námět, s nímž se setkává dnes a denně. Značky jako disneyovská Kráska a zvíře a Ready Player One jsou pak evergreeny.

Ne že by Belle nemohla fungovat pro publikum mimo tuto bublinu. Hosoda samozřejmě nedělá okrajovou podívanou, premiéru si přece odbyl v Cannes. Jen její pastišová výstavba bude pro „znalce“ jistě přehlednější. Čím se Hosodův přístup liší od autentických fanfikcí především, je jednoduše řečeno inklinace k „přesahům“. Fanfikce existují jako hříčky, jejichž prostřednictvím pisatelky, pisatelé a jejich konzumenti prožívají své (často romantické) fantazie. Belle se oproti tomu daří námět napojit na témata překonání traumatu, dvojí život mimo a na internetu, ale i na méně zjevné prvky jako domácí násilí, které se ukáže být tragickým původcem motivací Bestie.

Ten je totiž ve skutečnosti starším z dvou bratrů, kteří trpí vinou násilného otce. Jeho strach, hněv a touha ochránit mladšího sourozence pak prosakují do jeho internetového působení. Protože z Bestie se vyklube výrazně mladší chlapec, než je Suzu, vztahy nakonec skončí na platonické rovině, což lze vnímat jako určitou subverzi Krásky a zvířete – láska, která zvíře zachrání, není romantická. Svým aktem záchrany pak Suzu nakonec samozřejmě pochopí a odpustí i své matce. Všechno to do sebe krásně zapadne.

Belle se vyhýbá pastím mnohých anime, nemůže být řeč například o přehnané sexualizaci postav, přestože by k tomu námět dával nemálo záminek. Příběh se i přes mnoho zákrutů zvládá vždy vrátit ke konfliktům a problémům Suzu, která nikdy nepřestane být jasnou protagonistkou. Přes svou určitou naivitu a stydlivost není nikdy přímo dětinská. Sci-fi svět je pak ke komentování současných tendencí virtuálního světa zužitkovaný rozhodně mnohem lépe než v případě veskrze infantilního Ready Player One, který propadal nerdským fantaziím a setkal se s řadou oprávněné kritiky za svůj šovinismus a popkulturní elitismus.

K tomu všemu se na snímek skutečně krásně kouká a příjemně se poslouchá, tudíž není moc prostoru na vyjmenovávání chyb. Vrátit se můžeme jen k bezpečnosti. K pocitu, že sledujeme něco příliš opatrného, co vzniklo, aby se tomu na Západě tleskalo vestoje. Aby to bylo velké, strhující, nádherně animované a sdělilo nějaké důležité poselství, které dobře zní. Na tom není nic špatně, dokud to nepůsobí chtěně a vypočítavě.

Možná proto vyhrál snímek na Anifilmu sekci filmů pro děti, ačkoliv jde o relativně komplexní příběh, většinu jehož publika dost možná tvoří dospělí – celkový zážitek vyznívá velmi krotce a jemně. Tvůrce formátu Hosody by si možná mohl dovolit trochu špíny, trochu překvapení… Prostě trochu rukopisu. Jako „to jedno“ velké anime pro sezónu 2021 ale Belle dává smysl.