Šílený Max: Zběsilá cesta
80%
Zpětně se jedná přesně o ten film, kvůli němuž Akademie čelí stoupajícímu tlaku ze strany hollywoodské komunity, která by si pro kaskadéry přála jejich vlastní oscarovou kategorii. Design pouštního světa, v němž benzín dávno platí za nejcennější komoditu a písečné bouře pohazují s auty jako s papírovými šipkami, se pochopitelně spoléhal na digitální přibarvování. Miller však hodlal natočit fyzickou a uvěřitelnou akci utopenou v prachu a promítanou na plátna ve zrychlené obrazové frekvenci, čímž dosáhl ojedinělého vizuálního konceptu.
Takřka každou inscenaci prováděli sami herci a jejich kaskadéři a režiséra trápila dle knihy Blood, Sweat & Chrome: The Wild and True Story of Mad Max: Fury Road především jedna věc – jak nikoho během 138 natáčecích dnů nezabít. S nehodami na vlastní scéně ostatně měl zkušenosti. Při natáčení Šíleného Maxe 2 si kaskadér přímo na kameru zlomil nohu, přičemž záběr ve finálním sestřihu zůstal. Miller chtěl být tentokrát opatrnější i kvůli jiným osobním zkušenostem, jeho produkční partner Byron Kennedy roku 1983 zemřel po pádu helikoptéry.
Miller tak musel zamítat řadu přespříliš divokých choreografií, které „buď popíraly fyziku, nebo zkrátka nešlo vymyslet, jak by se podobné věci dostaly z dnešní doby přes apokalyptické události až padesát let do budoucnosti.“ Zběsilá cesta přesto přetéká komplexní a divokou akcí, která musela být detailně naplánovaná. Režisér upřednostňoval podrobné storyboardy na úkor tradičního scénáře, čímž dopaloval herečku Charlize Theron, představitelku imperátorky Furiosy. Ta navíc vedla pře s Tomem Hardym, jenž prý docházel na natáčení pozdě a kolegyni měl v náročných podmínkách i fyzicky ohrožovat.
Obě slavné hvězdy také podlehly produkčnímu kolosu, který se mnohokrát zasekával a s nikým se nemazlil. Rozhodně ne s kaskadéry, kteří každý den kráčeli do nebezpečí. V záležitostech choreografie jim Miller v maximální možné míře ulevoval. „Trval na tom, že nikdo nesmí zbytečně riskovat,“ vyprávěl producent Iain Smith. „Vše musí být podle plánu, a pokud kdokoli zpozoruje, že je něco v nepořádku, má okamžitě zvednout ruku a zakřičet. V tom případě jsme produkci ihned zastavili. Tím jsme také zamezili několika nebezpečným situacím,“ dodal.
Horší to bylo s přírodními podmínkami, které v Namibii nebyly úplně rajské. Podle scenáristky Kelly Marcel se „všichni dusili v prachu“ a „snažili se pořídit záběry předtím, než písek zase udeří.“ Lidé podle kaskadéra a řidiče Eugena Arendsena za volantem nic neviděli, neboť „jakmile se auta před vámi dají do pohybu, vznikne stěna prachu.“ Arendsenovy oči byly po každém záběru plné písku a lékaři si jej museli brát do péče.
To však částečně souznělo s Millerovým smělým plánem. Vrchnímu trikaři Andymu Williamsovi prozradil, že „prach je naším spojencem“, v čemž se vlastně nemýlil. Nedá se sice dýchat a zničí každé zařízení, ale dvouhodinová pouštní naháněná díky němu vypadá fantasticky. Zvykla si nakonec i Theron, která prý každé ráno vyšla z maskérny a vyválela se v prachu a písku v rámci přípravy na roli, pro kterou musela stejně jako všichni ostatní potit krev.
Také Furiosa, která do českých kin hřmotně vlétne od 23. května, vznikala v nevídaném produkčním rozsahu, procházela různými zdrženími a její výroba byla nebezpečná. Kaskadérka utrpěla kritické poranění hlavy a musela podstoupit vážnou operaci. To k dané profesi bohužel stále patří a je pravda, že podobné sebeobětování by při nejhorším zdravotním scénáři moc nezahojil ani diskutovaný kaskadérský Oscar. O tom, že by ho minimálně Zběsilá cesta obdržela, však nemůže být pochyb. Vyhlížíte-li Furiosu, která popíše osudy mladé hrdinky v podání Anyy Taylor-Joy, můžete se podívat na její umístění v žebříčku nejočekávanějších filmů roku 2024.
zdroje: Slash Film; Blood, Sweat & Chrome: The Wild and True Story of Mad Max: Fury Road
