Nácek, co oplakal Hitlera? Hvězda ve Varech rozproudila diskuzi o slavném evropském filmaři
Herec Stellan Skarsgård | KVIFF (Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary)
„Můj komplikovaný vztah k Bergmanovi souvisí s tím, že to nebyl moc milý člověk. Byl to dobrý režisér, ale i tak můžete o někom říct, že to byl haj*l. Caravaggio byl pravděpodobně taky haj*l, ale maloval skvělé obrazy,“ rozpovídal se čtyřiasedmdesátiletý herec, jenž ve Varech uvedl chválené drama Citová hodnota. S režisérem Sedmé pečeti, Hanby či Persony pracoval roku 1986 na divadelní adaptaci A Dream Play a neodnesl si dobré zkušenosti. Už před třinácti lety v rozhovoru pro The Guardian zmínil, že s tehdy už zesnulým Bergmanem nechce mít nic společného. A nyní si ve Varech přisadil.
„Bergman byl manipulativní. Během války byl nacista a je to jediný člověk, kterého znám, kdo plakal, když Hitler zemřel. Pořád jsme ho omlouvali, ale mám pocit, že měl hodně zvláštní pohled na ostatní lidi. Myslel si, že někteří lidé za nic nestojí. Cítili jste to, když manipuloval ostatními. Nebyl to milý člověk,“ zakončil Skarsgård své nelichotivé vysvědčení, které není pouze subjektivním osočením. Bergmanova raná náklonnost k Hitlerovu režimu je dobře známá a hovořil o ní sám režisér, jenž zemřel roku 2007 ve věku 89 let.
Herec Stellan Skarsgård | KVIFF (Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary)
„Nacismus, který jsem viděl, se mi zdál zábavný a mladistvý,“ vzpomínal Bergman v rozhovoru s autorkou Marií Piou-Boëthiusovou, jež napsala knihu o švédské neutralitě během druhé světové války. Řada vysokých činitelů skandinávské země tehdy nicméně s Hitlerem sympatizovala a tehdy šestnáctiletý Bergman byl uhranutý Führerovým charismatem při rodinném výletu do německého Výmaru. „Po mnoho let jsem byl na Hitlerově straně, těšil mě jeho úspěch a trápily mě jeho porážky,“ uvedl ve svých memoárech Laterna magika z roku 1987. „Když se otevřely dveře koncentračních táborů… byl jsem náhle zbaven své nevinnosti,“ vysvětlil Piou-Boëthiusové své procitnutí, které mu ale minimálně Skarsgård nezbaštil.
Hvězda Černobylu a Andora nicméně přispěchala s omluvou svého pravidelného režiséra Larse von Triera, jenž roku 2011 zaperlil na tiskovce v Cannes a ve Francii se stal personou non grata. „Dlouho jsem si myslel, že jsem Žid, a byl jsem šťastný. Ale pak jsem zjistil, že jsem vlastně Němec. A trochu s tím sympatizuji. Ne s druhou světovou válkou a tím, že jsem proti Židům, to samozřejmě ne. Ale… No, nechci říct, že chápu Hitlera, ale myslím, že rozumím muži, který nebyl úplně zlý – jen se trochu ztratil ve svém vlastním šílenství. Můžu říct, že Hitlera tak trochu chápu. Soucítím s ním trochu. Neříkám, že schvaluji, co udělal, samozřejmě ne… OK, jsem nacista,“ dodal Trier tehdy se smíchem ke zděšení okolí, které zamýšlený vtip možná nepochopilo, ale rozhodně ho v médiích rozprsklo jako neonacistické gesto.
Skarsgård ale nepochybuje, že v tomto šlo o nedorozumění. „Všichni v té místnosti věděli, že nebyl nacista, že to bylo právě naopak, a přesto to všichni dali do titulku. A pak si lidé, co čtou jen titulky, mysleli, že je nacista. Řekl jen špatný vtip. Lars vyrůstal s židovským otcem a když jeho matka umírala, řekla mu, že to nebyl jeho skutečný otec. Byl jím její šéf, který byl Němec,“ bránil herec režiséra svých filmů Prolomit vlny, Tanec v temnotách či Melancholie. Velkou roli dostal také v kontroverzní Nymfomance, kdy ho Trier dopředu chlácholil tím, že „penis ukáže až na konci.“
Herec si těchto příležitostí váží a částečně jej prý udivuje, že ještě po sedmdesátce může hrát v produkcích typu Duny. „Znám tenhle byznys; vím, jak krátkodobá ta zas*aná sláva je. Ale je zábavné být sám sebou překvapený. Já jsem překvapený – sám sebou – a to je fajn. Brzy budu mrtvý, takže si musím vážit chvil, které mi ještě zbývají.“ Narážel tím zejména na prodělanou mrtvici, z níž se dosud plně nezotavil a má problémy se zapamatováním textu. Jako filmový režisér a velmi špatný otec Gustav v Citové hodnotě přesto zaválel a prý trochu využil zkušenosti s výchovou vlastních dětí, z nichž to několik v Hollywoodu dotáhlo už hodně daleko. Budou z nich tedy také chodící zásobárny historek, které mají hlučnou kulturní ozvěnu.