Mladá ošetřovatelka Alma se má starat o slavnou herečku Elisabeth Vogler, která nejeví žádné známky nemoci kromě toho, že jednoho dne přestala mluvit. Alma naproti tomu mluví ráda a neustále a nevadí jí, že od Elisabeth nedostává žádné odpovědi. Začne se jí svěřovat se svými problémy a postupně si všímá si, že jejich osobnosti se stávají jednou...
Tohle Bergmanovo psycho jsem si hodně užil. Zvláštní sonda do života herečky, která se rozhodla nezapojovat se do dění světa. Celý film ale odmluvila jedna jediná herečka, její ošetřující sestra, která předvedla skvělý výkon. Opět Bergmanovsky minimalistické s hromadou emocí.
Očekával jsem, že zhlédnutí po letech bude zásadně větší zážitek, ale zjišťuju, že moje prvotní intuice o chladném konstruktu se mnou zůstala a k Personě jsem cestu nenašel.