Madonnin ex a tvůrci Avengerů natočí hranou verzi disneyovského Herkula. Je na ni ale někdo zvědavý?

Madonnin ex a tvůrci Avengerů natočí hranou verzi disneyovského Herkula. Je na ni ale někdo zvědavý? 9 obrázků v galerii
Herkules | Foto: Disney
Konečně známe jméno režiséra hrané verze disneyovského Herkula. Bude jím Guy Ritchie, který má na kontě už hraného Aladina. Druhou šanci tak dostává příběh, který před čtvrt stoletím u publika tak úplně neuspěl.

S disneyovskými hranými interpretacemi jejich vlastních klasických animáků je to složité. Kdybychom si o nich něco dohledávali a nasávali náladu, jaká je obklopuje, zdálo by se, že jich už má každý dost a celý svět čeká, až se Disney milosrdně uklidní a tyhle zbytečné, nepřekvapivé a prázdné filmy přestane vyrábět.

Jenže pak se ozval hlas mlčící většiny ve formě tržeb, které z každé takové produkce dělají takřka jistý finanční úspěch. Ano, asi bychom byli rádi za nové nápady, ale kdo má dělat pokusného králíka? Vzít děti na něco ozkoušeného, co si sami z vlastního dětství idealizujeme a nyní můžeme v trochu obměněné podobě předat dál, se nakonec hodně lidem zdá fér.

Herkules | Foto: Disney

Chystá se tedy i nový Herkules. Bude ho mít na svědomí Guy Ritchie. Ambivalentní britský režisér, který proslul tvorbou hyperaktivních akčňáků a již ukončeným manželstvím s Madonnou, s níž natočil její notoricky tristní pokusy o vstup do světa kinematografie.

Ritchie už vytvořil hraného Aladina, další z hraných disneyovek, z níž si po třech letech možná matně pamatujete modrého Willa Smithe a… To bude asi tak vše. Ale samozřejmě to byl obří hit, takže jedeme dál.

První verzi scénáře Herkula by měl nastřelit Dave Callaham, který pro Marvel napsal Shang-Chi. Realizaci pak bude mít na starost produkční firma bratrů Russoových, již mají na kontě poslední díly Avengers a kapitána Ameriky a v Česku nedávno natočili nejdražší netflixovský film The Gray Man. Disney tedy co do materiálního zázemí rozhodně nic nepodceňuje a adaptaci svěřuje těm nejpovolanějším. Bude to ale stačit?

Herkules | Foto: Disney

Herkules má v disneyovském kánonu poměrně komplikované postavení. Jde o film, který hodně lidí chtělo mít rádo, ale nebylo to úplně možné, protože výsledek nedrží moc pohromadě, trpí divnými skoky v náladě a celkem nudnou zápletkou. Režiséři Ron Clements a Jon Musker, kteří Slavným myším detektivem v roce 1986 a hlavně Malou mořskou vílou v roce 1989 odstartovali Disneyho renesanci a zachránili animátorskou divizi před uzavřením, byli po celá devadesátá léta tak trochu proti své vůli tlačení do dalších a dalších bezpečných animáků. Jejich vysněným projektem byla Planeta pokladů ve vesmíru, ale producentům se to moc nezdálo, tak opakovaně slibovali, že dají projektu zelenou až po dalším zaručeném hitu.

Herkules byl jedním z takových produktů. Vědomou sázkou na jistotu, pouhou zastávkou na cestě. Tvůrci se jistě snažili odvést dobrou práci, ale také už po očku koukali dál – po tom, na čem jim opravdu záleželo. Když si k tomu připočteme, že v roce 1997 mánie nad Disney renesancí utichala a studio mělo za sebou neúspěšnou oscarovou lobby se Zvoníkem u Matky Boží, není divu, že tržby byly výrazně nižší, než se očekávalo (byť o propadák nešlo).

Smutnou tečkou je, že když se Clements a Musker konečně dopracovali ke své vysněné Planetě pokladů, kvůli které u Disneyho deset let otročili, skončilo to tentokrát nefalšovaným propadákem a smutným případem filmu, do kterého jeho tvůrci dali vše, ale publikum to prostě nezajímalo. Už jen proto, že světu animace začaly vládnout počítače.

Herkules | Foto: Disney

Možná se tedy po tomto převyprávění zdá divné, že Herkules, který z historického hlediska symbolizuje spíš úpadek Disneyho animace koncem devadesátých let, získává druhou šanci. Vysvětlení je jednoduché: nostalgie. Dospívající generace amerických mileniálů si nepamatuje rozporuplné přijetí animáku, který nesplnil očekávání co do kvality či tržeb, ale pestrobarevné postavičky, které v jejich dětství v důsledku reklamní kampaně byly všude kolem.

Snad ale dává větší smysl nově adaptovat „selhání“ jako Herkules a Zvoník u Matky Boží, která svůj potenciál přes veškerou vynaloženou snahu nenaplnila. Jistě víc než filmy jako Kráska a zvíře nebo Lví král, které dosáhly už v devadesátých letech tak vysoko, jak jen lze, a jejichž návrat působí zbytečně. U Herkula se má smysl ptát: Zvládnou to napodruhé? Vyřeší problémy, které jim minule pokazily výsledek? Vzhledem k tomu, že na rozdíl od filmů jako Lví král a Aladin si skoro nikdo doopravdy nepamatuje, o čem vlastně původní animák byl, by snad scenárista mohl být trochu odvážnější… No uvidíme. Na výsledek si samozřejmě počkáme přinejmenším dva roky.


Tip redakce

Nová česká komedie Kdyby radši hořelo vypráví o malé vesnici a místních hasičích, které pálí konspirační teorie a strach z uprchlíků. Na FAMU debut dobré, ale bude z toho klasika jak od Formana?

Ankety
Je sledování filmů a seriálů součástí vaší dovolené?
Určitě ano, bez toho by to nešlo.
Jak kdy. Pokud není lepší program, tak ano.
Málokdy, snažím se odreagovat jinak.
Spíš ne, není na to čas.
Určitě ne, filmy musí počkat.
Nevím, záleží na situaci.
Nejnovější články:
Načíst další články