Jan Stehlík

Horor může být spolehlivý, i když je úplně blbý. Člověk u toho sedí a civí na to, protože strach zkrátka přitahuje. A což teprve, pokud vykazuje prvky skvělosti. Zkrátka horory mohou uspokojit i ve velice širokém spektru kvality a tudíž se nelze divit, že diváci se na ně těší a producenti ostatně také. Málokde vychází známé pořekadlo „za málo peněz hodně muziky“ jako právě u hororů. Tak se podívejme, jakých deset nejlibovějších kousků nám filmoví řezníci naporcovali pro rok 2016.

V úvodu dnešní glosy kolegy Tomáše Chvály zazní otázka, která je podstatou celého jeho zamyšlení nad udělením Oscara Leonardu DiCapriovi. Cituji: „Byl to ale opravdu TEN moment, kdy ho měl získat?“. Upřímně, o tom my nerozhodujeme, můžeme si to přát, nebo tím opovrhovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Když se v kinech v roce 2008 objevil francouzský slash horor Mučedníci, kritika byla nadšením bez sebe a film si vytvořil okamžitě aureolu kultovního snímku. Režisér Pascal Laugnier vyprávěl velice hypnoticky a bez slitování s hrdiny i diváky příběh dívek, které přežily mučení psychopatickými vězniteli a rozhodly se řádně s nimi zatočit.

Nepochybně jedním z nejočekávanějších filmů začátku roku 2016 bude REVENANT (u nás s polopatickým dotitulem Zmrtvýchvstání) s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Film předchází skvělá pověst, o náročnosti natáčení už kolují legendy, a zatímco jiné produkce se snaží vecpat se svými snímky do předvánočních týdnů, mexický režisérský mág Alejandro Gonzales Iñárritu se ledna vůbec nebojí. Ostatně čím mrazivější bude divákova cesta do kina, tím lépe.

Blížící se festival v Cannes už má za sebou první mediální bouři a přiznejme si to, ne ledajakou. Po zveřejnění filmů, které diváci v Cannes budou mít možnost vidět, se objevilo oznámení, že na programu prestižní soutěžní přehlídky se objeví ještě některé poslední žhavé novinky.

Dnes je to přesně 56 let ode dne, kdy bylo v Tibetu krutě potlačeno povstání proti čínským okupantům, Dalajláma musel odejít do indického exilu, čínští vojáci pobili na 80.000 Tibeťanů a v následujících letech zemřel na následky okupace zhruba milión dalších. Tibet se objevuje v hledáčku filmařů sice zřídka, ale zájem o tuto zemi a její nelehký osud nikdy neustal. Podívejme se, které pozoruhodné filmy na téma Tibet po okupaci vznikly.

Tentokrát se podíváme na to, jaký nášup nás čeká od režisérů, jejichž jména už sama vzbuzují respekt a fanouškovské základny jsou jistě početnější, než adorantů Tomia Okamury nebo Tomáše Magnuska. Mnozí z nich jsou v tom nejproduktivnějším věku, jiní jsou zase biologickými hodinami odkazováni kamsi za zenit profesních vrcholů. To by ovšem tito mistři nesměli být v klubu kultovních režisérů. Tam se točí až do skonání věků.

Už z dob němého filmu vítaný žánr nebude ani v roce 2015 chudáčkem v koutě. Již nyní jsou stanoveny premiéry filmů, kde znějí zvučná jména známých autorů a režisérů. Stejně tak se objevují debutanti, u nichž lze předpokládat, že naservírují příběhy, u kterých nám budou slézat nehty, a před kinem zjistíme, že v řeči podivně zadrháváme.

Předem upozorňujeme, že většina skutečně nejočekávanějších filmů žánru sci-fi se již objevila v naší top 10 nejočekávanějších velkorozpočtových filmů. Tudíž se nyní podívejme na snímky, co nemusí mít rozpočet sto miliónů a přesto se k nim upírá pozornost kritiky i diváctva. Oprávněně se lze domnívat, že většina níže uvedených filmů se dočká i české distribuce (distributor ví, že většina českých diváků dá přednost úniku do budoucnosti, než sociálnímu dramatu ze současnosti, které jim připomíná osobní mizérii).

Dnes vám nabízíme desítku možná nejočekávanějších filmů, které nevypráví příběhy vycucané z prstu, ale inspirované skutečnými událostmi. Je pravdou, že nezřídka bývá tento fakt jediným stéblem, jehož se tvůrce chytá a podle toho vypadá i výsledek. Věříme, že tato desítka (řazená fyzikálním kritériem „hustota míry očekávání“) bude kvalitou na špičce žánru.

Protože jsou mezi námi i někteří, co umí číst a ještě tuto schopnost dokonce využívají, nabízíme jim (i těm, co neumí číst, ale zajímá je to) desítku možná nejočekávanějších filmových adaptací románových předloh. Nejočekávanější v tomto případě znamená, že na čelních pozicích nemusí nutně být filmy nejkvalitnější, ale spíše ty, na které se zkrátka budou stát fronty. Asi tak.

V našem cyklu přehledů toho nejzajímavějšího, co vás na filmových plátnech nebo na digitálních nosičích v letošním roce čeká, začneme maličko megalomansky desítkou nejviditelnějších filmů. Studia do nich vložila největší prostředky a vypadá to, že letošní rok bude zjevně bohatý na filmy s více než stomiliónovým rozpočtem. Tak schválně, na který z níže uvedených velkofilmů půjdete a těšíte se na ně také v tomto pořadí?

Na konci roku je dobré ohlédnout se za tím, co člověk udělal, ale také viděl, co si vůbec vlastně z toho všeho pamatuje a z čeho zbyla jen černá díra vzpomínky. Dneska vybírám jen démanty, co zazářily a týden co týden člověk nemohl dospat v předvečer vysílání dalšího dílu.

Zdá se, že nejen v USA mají problémy s kyber-terorismem, doplul po virtuálních vlnách i k nám. Z důvěrných zpravodajských zdrojů víme, že se neonacistické skupině Hells-Gőbells podařilo prolomit security systém Státního fondu pro podporu a rozvoj kinematografie a získat z něho velmi citlivá data a veškerou korespondenci členů Rady Státního fondu.

Nedělní večerní prime-time patřil na ČT1 (pro ty, co nesledují televizi – jedná se o zkratku prvního programu České televize) celovečernímu televiznímu filmu režiséra Jiřího Stracha „Osmy“. Dílo mediálně pečlivě ošetřené a lákavě do upoutávky střižené slibovalo minimálně další excelentní výkon Ivana Trojana a také návrat do srdce temnoty nejtužší normalizace.