Dieter Mann

Dieter Mann (20. června 1941, Berlín, Německo – 3. února 2022, Berlín, Německo) byl významný německý herec, divadelní režisér, vysokoškolský pedagog a rozhlasový umělec. Během své bohaté kariéry ztvárnil role ve více než 140 filmových a televizních produkcích a patřil k nejvýznamnějším divadelním hercům své generace. Raná léta a vzdělání Narodil se v Berlíně jako syn dělníka a měl staršího bratra, který se později stal zahraničním korespondentem. Navštěvoval školu v berlínské čtvrti Pankow a vyučil se soustružníkem v podniku VEB Kühlautomat. Po maturitě na Dělnicko-rolnické fakultě Friedrich Engels v Berlíně objevil svůj herecký talent a v letech 1962-1964 studoval herectví na Státní herecké škole Ernst Busch v Berlíně. Divadelní kariéra Ještě během studia byl v roce 1964 angažován svým učitelem Friedem Solterem do Deutsches Theater v Berlíně, kde zaznamenal svůj první velký úspěch v inscenaci hry Viktora Rosowa "Unterwegs". V Deutsches Theater působil jako stálý člen souboru až do roku 2006 a ztvárnil zde řadu klasických i současných rolí. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní postavy patřil Templar v Lessingově "Nathan der Weise", titulní role v Goethově "Clavigo", mladý rebel Edgar Wibeau v "Die neuen Leiden des jungen W.", kterého hrál více než 300krát, Demetrius ve "Snu noci svatojánské" a mnoho dalších. Filmová kariéra Svůj filmový debut zaznamenal v roce 1965 v snímku Gerharda Kleina Berlin um die Ecke, kde ztvárnil mladého dělníka Olafa. Film, který kriticky nahlížel na pracovní podmínky a generační propast ve východním Německu, byl však přerušen vládnoucí stranou SED a premiéru měl až v roce 1987. V následujících letech se objevil v menších rolích v několika významných východoněmeckých filmech, včetně Ich war Neunzehn (I Was Nineteen, 1968) režiséra Konrada Wolfa, kde hrál postavu Williho Lommera, dále ve snímcích Wie heiratet man einen König (1969) režiséra Rainera Simona, Leben mit Uwe (Life with Uwe, 1974) Lothara Warnekeho a v adaptaci díla Thomase Manna Lotte in Weimar (1975) režiséra Egona Günthera. Hlavní roli ztvárnil v adaptaci románu Franze Josefa Degenhardta Brandstellen (Scenes of Fires) režiséra Horsta E. Brandta. Kritiky i diváky byl oceňován za svůj výkon ve filmu Glück im Hinterhaus (1980) režiséra Herrmanna Zschocheho, kde hrál po boku Jutty Wachowiak. Jednu ze svých nejvýznamnějších rolí vytvořil v dvoudílném televizním filmu Auf der Suche nach Gatt (1976), založeném na románu Erika Neutsche, kde ztvárnil horníka Eberharda Gatta, který se snaží zahájit kariéru redaktora a novináře. Kariéra po sjednocení Německa Po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa se Mann objevil v řadě televizních seriálů, včetně Stubbe – Von Fall zu Fall, Rosa Roth, Bella Block a především v Der letzte Zeuge (1998-2007), kde po boku Ulricha Müheho a Jörga Gudzuhna ztvárnil postavu Prof. Dr. Siegmara Bondzia, ředitele Institutu soudního lékařství. Mezinárodní uznání získal rolí polního maršála Wilhelma Keitela ve filmu Der Untergang (Downfall, 2004) režiséra Olivera Hirschbiegela, který byl nominován na Oscara. Mezi jeho poslední významné filmové role patřila postava Günthera v dramatu Vergiss dein Ende (Way Home, 2011) režiséra Andrease Kannengießera a role v televizním komediálním filmu Die letzten Millionen (2014). Další aktivity a ocenění V letech 1984-1991 byl Dieter Mann ředitelem Deutsches Theater v Berlíně. Od roku 1995 působil jako pedagog na Akademii dramatických umění Ernsta Busche. V roce 1986 se stal členem Berlínské akademie umění. Byl také známý svými audioknižními nahrávkami děl Josepha Rotha, Friedricha Wolfa, Hanse Fallady a Stefana Zweiga a literárními čteními klasických děl. V roce 2004, u příležitosti 40. výročí své divadelní kariéry, byl jmenován čestným členem Deutsches Theater Berlin. V roce 2007 ztvárnil roli Hagena na Nibelungenském festivalu ve Wormsu. V roce 2020 obdržel Deutsche Schauspielpreis za celoživotní dílo. Osobní život Dieter Mann byl ženatý s herečkou Barbarou Schnitzler, s níž měl dceru Pauline Knof, která se také stala herečkou. Jeho tchyní byla herečka Inge Keller. Později se znovu oženil a žil poblíž města Königs Wusterhausen. V roce 2016 veřejně oznámil, že trpí Parkinsonovou chorobou. Zemřel 3. února 2022 v Berlíně ve věku 80 let.