Paul Georges Muller, známý jako Paul Mercey, narozen 10. ledna 1923 v Bělehradě v Srbsku (tehdejší Jugoslávie), zemřel 7. ledna 1988 ve Férolles-Attilly (Seine-et-Marne, Francie), byl francouzsko-švýcarský filmový a divadelní herec.
Počátky kariéry
Paul Mercey začínal svou uměleckou dráhu jako šansoniér v Ženevě, kde vystupoval v podnicích "Le Caveau" (1942-1943) a "La Boîte à Musique" (1944-1947). Do světa filmu vstoupil v roce 1947 snímkem La carcasse et le tord-cou režiséra Reného Chanase, kde hrál po boku Michela Simona. V následujících deseti letech ztvárňoval převážně menší role, zatímco se věnoval také divadelní kariéře.
Průlom v 50. a 60. letech
Výraznější filmové příležitosti začal dostávat koncem 50. let. V roce 1958 se objevil ve filmu Archimède le clochard (The Magnificent Tramp) režiséra Gillese Grangiera, kde ztvárnil roli Camilla, majitele baru, po boku Jeana Gabina. Následovaly další spolupráce s Grangierem, například v 125 Rue Montmartre (1959) a Les Vieux de la vieille (1960), kde hrál starostu v příběhu s hvězdným obsazením včetně Jeana Gabina, Pierra Fresnaye a Noëla-Noëla.
Ikonické role
Merceyho nejznámější rolí se stal barman Henri v kultovním filmu Les Tontons flingueurs (Crooks in Clover) z roku 1963 režiséra Georgese Lautnera s Linem Venturou v hlavní roli. Tato kriminální komedie, která nebyla při svém uvedení kritiky příliš oceněna, si postupem času získala kultovní status a s ním i Merceyho výkon.
Spolupráce s Gérardem Ourym a Louisem de Funèsem
Paul Mercey se stal pravidelným hercem ve filmech režiséra Gérarda Ouryho. V roce 1966 se objevil v jedné z nejúspěšnějších francouzských komedií všech dob, La Grande Vadrouille (Don't Look Now... We're Being Shot At!), kde ztvárnil muže s knírem v tureckých lázních, kterého obchází Louis de Funès a Bourvil. Následovala role souseda rozzlobeného hlukem v Le Cerveau (The Brain) z roku 1969 a role pomstychtivého automobilisty v Les Aventures de Rabbi Jacob (The Mad Adventures of Rabbi Jacob) z roku 1973.
Spolupráce s Jeanem Giraultem a Robertem Lamoureuxem
S Louisem de Funèsem spolupracoval také ve filmu Le Gendarme en balade (The Gendarme Takes Off) z roku 1970 režiséra Jeana Giraulta, kde hrál faráře, kterému de Funès dělá grimasy. S režisérem Robertem Lamoureuxem natočil několik filmů, včetně trilogie o sedmé rotě: Mais où est donc passée la septième compagnie? (1973), kde hrál pekaře, a On a retrouvé la septième compagnie (1975), kde ztvárnil muže, který má opravit kolo mlýna.
Spolupráce s Jeanem Yannem
Paul Mercey byl také častým spolupracovníkem herce a režiséra Jeana Yanna, se kterým účinkoval v mnoha jeho skečích (Les Routiers mélomanes, L'Accident de chars) a filmech, jako byly Moi y'en a vouloir des sous (1972), Chobizenesse (1975) a Deux heures moins le quart avant Jésus-Christ (1982).
Divadelní kariéra
Vedle filmové tvorby byl Paul Mercey aktivní i v divadle. V roce 1958 účinkoval v inscenaci Douze hommes en colère (Dvanáct rozhněvaných mužů) Reginalda Rose v režii Michela Vitolda v Théâtre de la Gaîté-Montparnasse. V roce 1970 se objevil v televizním pořadu Au théâtre ce soir v inscenacích Frédéric Roberta Lamoureuxe a opět v Dvanácti rozhněvaných mužích. Mezi jeho další divadelní role patřily výkony v inscenacích Le roi de la fête (1951) Claude-André Pugeta, Un mois à la campagne (1963) Ivana Turgeněva, Echec et meurtres (1969) Roberta Lamoureuxe a Un sale égoïste (1970) Françoise Dorinové.
Pozdější kariéra a odkaz
V 70. a 80. letech pokračoval v natáčení filmů, i když často v menších rolích. Mezi jeho poslední filmy patří Le Cadeau (The Gift) z roku 1982 a Liberté, égalité, choucroute Jeana Yanna. Paul Mercey zemřel tři dny před svými 65. narozeninami, 7. ledna 1988. Byl zpopelněn v krematoriu ve Valentonu.
Paul Mercey byl charakteristický svým kulatým obličejem a talentem pro vedlejší role, které často dodávaly filmům autentičnost a humor. Přestože nikdy nebyl hlavní hvězdou, jeho přítomnost ve více než stovce francouzských filmů z něj učinila jednu z nejrozpoznatelnějších tváří francouzské kinematografie 50. až 80. let 20. století.