Meiko Kaji

Meiko Kaji, narozená 24. března 1947 v tokijské čtvrti Kanda jako Masako Ōta, je japonská herečka a zpěvačka. Patří mezi nejvýraznější osobnosti japonské kinematografie 70. let, proslulá především svými rolemi neohrožených hrdinek v kultovních filmech. Počátky kariéry Po absolvování střední školy Yakumo Academy v tokijské čtvrti Meguro v roce 1965 začala Masako Ōta pracovat ve filmovém průmyslu pod svým rodným jménem ve studiu Nikkatsu. První významnější roli získala v roce 1968 ve filmu Retaliation. V roce 1969 se objevila v sérii filmů Nihon Zankyoden režiséra Masahira Makina, který rozpoznal její herecký talent a dal jí umělecké jméno Meiko Kaji. V roce 1970 získala hlavní roli ve filmu Blind Woman's Curse režiséra Terua Ishiiho, což odstartovalo její cestu k hvězdnému statusu. Stray Cat Rock V letech 1970-1971 se Meiko Kaji objevila v pěti filmech série Stray Cat Rock (Noraneko Rokku), která pojednávala o delikventní mládeži a pouličních gangech. Ačkoliv v prvním díle série Delinquent Girl Boss byla hlavní hvězdou Akiko Wada, Kaji se díky svému charismatickému výkonu stala ústřední postavou následujících čtyř filmů. Tyto snímky jí pomohly vybudovat image drsné, nezávislé hrdinky, která se později stala jejím poznávacím znamením. Female Prisoner Scorpion Když se studio Nikkatsu v roce 1971 začalo více orientovat na produkci erotických "pink filmů", Kaji přešla ke společnosti Toei, aby se vyhnula rolím v těchto filmech. Ve studiu Toei ztvárnila jednu ze svých nejslavnějších rolí - Nami Matsushimu přezdívanou "Matsu the Scorpion" (Šasori) v sérii Female Prisoner 701: Scorpion. Tato čtyřdílná série vězeňských filmů o pomstě (1972-1973) představila Kaji jako mlčenlivou, ale smrtelně nebezpečnou ženu, která byla zrazena svým přítelem detektivem a poslána do vězení, odkud plánuje útěk a pomstu. Její intenzivní pohled a minimalistický herecký projev v těchto filmech se staly legendárními. Lady Snowblood V roce 1973 ztvárnila Meiko Kaji svou patrně nejslavnější roli v kultovním filmu Lady Snowblood (Shurayuki-hime), který režíroval Toshiya Fujita a distribuovala společnost Toho. V tomto příběhu zasazeném do pozdního 19. století hrála Kaji smrtící asasinku Yuki, která se mstí za znásilnění své matky a vraždu svého nevlastního bratra. O rok později si roli zopakovala v pokračování Lady Snowblood 2: Love Song of Vengeance. Tyto filmy se později staly hlavní inspirací pro Quentina Tarantina a jeho Kill Bill, kde dokonce použil dvě písně, které Kaji nazpívala - "Shura no Hana" z Lady Snowblood a "Urami Bushi" ze série Female Prisoner Scorpion. Další významné filmy V roce 1972 se Kaji objevila také v sérii Wandering Ginza Butterfly jako Higuchi Nami, kde ztvárnila bývalou vězeňkyni, která se stává hosteskou a musí čelit jakuzům. Později spolupracovala s režisérem Kinjim Fukasakuem na několika filmech, včetně kriticky oceňovaného Yakuza Graveyard (1976). Vrchol kariéry a ocenění Vrcholem Kajiiny herecké kariéry byl film Double Suicide of Sonezaki (Sonezaki Shinjū) z roku 1978 režiséra Yasuzô Masumury, kde ztvárnila kurtizánu Ohatsu. Za tento výkon získala řadu prestižních ocenění, včetně Blue Ribbon Award, Kinema Junpo Award, Mainichi Film Award a Hochi Film Award za nejlepší herečku. Tento film ukázal její mimořádný herecký rozsah, neboť zde předvedla emotivní výkon zcela odlišný od jejích předchozích mlčenlivých rolí. Hudební kariéra Kromě herectví se Meiko Kaji prosadila také jako zpěvačka. Nazpívala titulní písně k filmům Lady Snowblood ("Shura no Hana") a Female Prisoner Scorpion ("Urami Bushi"), které později použil Quentin Tarantino ve svém filmu Kill Bill. Tato skutečnost vedla k oživení zájmu o její hudbu a povzbudila ji k obnovení hudební kariéry. V roce 2009 vydala singl "Onna wa yametai" a v roce 2011 své první nové album po 31 letech "Aitsu no suki-so-na burūsu" s písněmi napsanými Ryudem Uzakim a Yoko Aki. Pozdější kariéra Od konce 70. let se Kaji začala postupně stahovat z hlavních filmových rolí, částečně kvůli vyčerpání z náročných produkčních harmonogramů a nedostatečnému finančnímu ohodnocení. V 80. letech se zaměřila především na televizní tvorbu, kde v roce 1989 ztvárnila informátorku Omasu v televizním dramatu Onihei Hankachō. K filmovému plátnu se příležitostně vracela v 80. letech a později i ve 21. století, například ve filmu Under the Open Sky z roku 2020. V květnu 2020 spustila vlastní kanál na YouTube jako způsob, jak oslavit svou práci s fanoušky po celém světě. Meiko Kaji zůstává ikonickou postavou japonské kinematografie, jejíž vliv přesahuje hranice Japonska. Její charakteristický intenzivní pohled, minimalistický herecký projev a schopnost ztvárnit silné ženské postavy z ní učinily kultovní hvězdu, jejíž odkaz přetrvává dodnes.