Gus Van Sant

Gus Green Van Sant Jr., narozený 24. července 1952 v Louisville v Kentucky, je americký filmový režisér, scenárista, fotograf, malíř a hudebník. Patří mezi nejvýznamnější představitele nezávislé americké kinematografie a je považován za jednoho z klíčových tvůrců hnutí New Queer Cinema. Počátky kariéry a umělecké vzdělání Van Sant vyrůstal v rodině obchodního cestujícího, což znamenalo časté stěhování během jeho dětství. Jeho zájem o vizuální umění se projevil již v raném věku. V roce 1970 nastoupil na Rhode Island School of Design, kde původně studoval malbu, ale po seznámení s díly avantgardních režisérů změnil svůj obor na film. Po studiích a pobytu v Evropě se v roce 1976 přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval jako asistent režiséra. Jeho rané profesní zkušenosti zahrnovaly natáčení reklamních spotů v oblasti severozápadního Pacifiku. Průlom v nezávislé kinematografii Svůj celovečerní režijní debut Mala Noche natočil v roce 1985. Tento černobílý film s rozpočtem pouhých 25 000 dolarů, odehrávající se v prostředí homosexuálů, získal ocenění Los Angeles Film Critics Association za nejlepší nezávislý film. Skutečný průlom však přišel s kriminálním dramatem Drugstore Cowboy (1989), v němž Matt Dillon ztvárnil vůdce skupiny narkomanů vykrádajících lékárny. Film sklidil kritický úspěch a oživil Dillonovu kariéru. Kultovní filmy 90. let Na úspěch Drugstore Cowboy navázal Van Sant filmem My Own Private Idaho (1991), v němž hlavní role ztvárnili River Phoenix a Keanu Reeves jako dva mladí prostituti. Tento film, volně inspirovaný Shakespearovými hrami Jindřich IV. a Jindřich V., se stal kultovním dílem a upevnil Van Santovu pověst jako režiséra, který se nebojí zobrazovat marginalizované subkultury. Za scénář k tomuto filmu získal cenu Independent Spirit Award. Po méně úspěšné adaptaci románu Toma Robbinse Even Cowgirls Get the Blues (1993) natočil černou komedii To Die For (1995) s Nicole Kidman v hlavní roli ambiciózní televizní reportérky. Film byl jeho prvním projektem pro velké studio (Columbia) a jeho úspěch mu otevřel dveře k dalším projektům. Vstup do Hollywoodu Skutečného mainstreamového uznání se Van Sant dočkal díky filmu Good Will Hunting (1997), který napsali Matt Damon a Ben Affleck. Tento příběh mladého matematického génia, který se snaží naplnit svůj potenciál, získal devět nominací na Oscara včetně nominace pro Van Santa za režii. Film nakonec získal dvě sošky - za scénář a za vedlejší roli Robina Williamse. Po tomto úspěchu se Van Sant pustil do kontroverzního projektu - barevného remaku Hitchcockova Psycha (1998), který byl natočen záběr po záběru podle originálu. Film se setkal s negativními reakcemi kritiky. Následoval Finding Forrester (2000), příběh o samotářském spisovateli (Sean Connery), který se stane mentorem nadaného afroamerického teenagera. Experimentální trilogie a návrat k nezávislé tvorbě Po zkušenostech s hollywoodskou produkcí se Van Sant vrátil k nezávislé tvorbě s tzv. "Trilogií smrti" - filmy Gerry (2002), Elephant (2003) a Last Days (2005). Elephant, inspirovaný masakrem na střední škole Columbine, získal Zlatou palmu a cenu za nejlepší režii na filmovém festivalu v Cannes v roce 2003. Film se vyznačuje minimalistickým stylem, dlouhými záběry a absencí jednoznačných vysvětlení tragédie. V roce 2007 natočil Paranoid Park, příběh o skateboardistovi, který náhodně způsobí něčí smrt. Film byl uveden na evropských festivalech v roce 2008 a získal pozitivní recenze. Návrat k oceňovaným filmům V roce 2008 Van Sant režíroval biografický film Milk o otevřeně homosexuálním sanfranciském politikovi Harveym Milkovi, který byl zavražděn v roce 1978. Film získal osm nominací na Oscara, včetně nominace za nejlepší film a nejlepší režii. Sean Penn, který ztvárnil hlavní roli, získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. V následujících letech Van Sant pokračoval v různorodé tvorbě. Natočil filmy jako Restless (2011), Promised Land (2012) s Mattem Damonem, The Sea of Trees (2015) s Matthewem McConaugheym a Don't Worry, He Won't Get Far on Foot (2018) s Joaquinem Phoenixem. Televizní tvorba a další umělecké aktivity Kromě filmové režie se Van Sant věnuje i televizní tvorbě. Režíroval pilotní díl seriálu Boss (2011) s Kelseyem Grammerem, minisérii When We Rise (2018) a v roce 2024 se podílel na antologickém seriálu Feud: Capote vs. The Swans. Van Sant je také uznávaným fotografem - v roce 1992 vydal knihu svých fotografií "108 Portraits". Jako hudebník vydal dvě sólová alba: "Gus Van Sant" a "18 Songs About Golf". Je také autorem románu "Pink" (1997) a podílel se na fotografiích pro obal alba "Blood Sugar Sex Magik" skupiny Red Hot Chili Peppers. Gus Van Sant je výjimečný filmař, který dokázal úspěšně balancovat mezi nezávislou a mainstreamovou tvorbou. Jeho filmy se vyznačují citlivým přístupem k marginalizovaným skupinám, vizuální originalitou a schopností přitáhnout vynikající herecké výkony. Jako jeden z mála režisérů dokázal získat jak uznání kritiky na prestižních filmových festivalech, tak i komerční úspěch v Hollywoodu.