Bohuš Hradil

Bohuš Hradil, rodným jménem Bohumil Hradil, se narodil 27. června 1905 ve Věrovanech u Tovačova. Po přerušení studia na reálce v Prostějově absolvoval v letech 1922–1925 herectví na Státní konzervatoři v Brně, kde byl žákem Rudolfa Waltra a Jiřího Mahena. Již během studií projevoval výrazný talent pro herectví a režii.

Začátky divadelní kariéry

Po absolvování konzervatoře zahájil svou divadelní dráhu v Českých Budějovicích a následně působil u divadelních společností Václava Vrby a Oldřicha Nováka. V letech 1927–1929 byl členem Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se etabloval jako schopný herec a režisér.

Působení v různých divadlech

Během své kariéry prošel řadou divadelních scén, včetně angažmá v Plzni, Ostravě, Brně a Praze. V letech 1936–1937 působil v plzeňském divadle, kde ztvárnil mimo jiné roli Dona Quijota de la Mancha, kterou považoval za jednu ze svých nejoblíbenějších.

Rozhlasová činnost

Kromě divadla se věnoval i rozhlasové práci. V roce 1938 nastoupil jako režisér do Radiojournalu, kde vedl režie činoher, rozhlasových her, pásem a dalších pořadů. Jeho důraz na čistotu a pregnantnost jevištní mluvy se promítl i do jeho rozhlasové tvorby.

Filmová kariéra

Bohuš Hradil se objevil v řadě československých filmů. Mezi jeho nejznámější role patří účinkování ve filmech "Císařův pekař – Pekařův císař" (1951), kde ztvárnil postavu Tycha de Brahe, a "Krakatit" (1948). Jeho filmografie zahrnuje desítky titulů, ve kterých zanechal výraznou stopu.

Charakteristika hereckého stylu

Kritici oceňovali jeho ráznost a mužnost hereckého projevu. Byl známý důrazem na čistotu a přesnost jevištní mluvy, hereckou pohotovost a nesmlouvavou poctivost. Tyto vlastnosti uplatňoval jak na divadelních prknech, tak před filmovou kamerou a v rozhlasovém studiu.

Osobní život a odkaz

Bohuš Hradil zemřel 28. února 1984 v Praze ve věku 78 let.