Jana Vaňková

Jana Vaňková, narozena 10. září 1945 v Praze, česká herečka. Vzdělání a divadelní začátky Jana Vaňková se narodila 10. září 1945 v Praze. Po maturitě vystudovala herectví na DAMU v Praze, školu absolvovala v roce 1967. První zkušenosti před kamerou udělala ještě před nástupem na DAMU. Debutovala už v roce 1962 malou rolí ve filmu Vánice. Divadelní kariéra Po studiích působila ve Státním divadle Ostrava (1967-1978). Od roku 1978 byla ve svobodném povolání a na divadle nadále pracovala pouze formou hostování. V Praze hostovala v Činoherním klubu, v Divadle pod Palmovkou, v Redutě, v Divadle v Řeznické a v Divadle v Celetné. Její divadelní kariéra zahrnovala široké spektrum rolí, které jí umožnily uplatnit její herecký talent na různých scénách. Filmová kariéra Jana Vaňková patří mezi české herečky s bohatou filmografií. Mezi její zajímavé filmové role je možno zařadit Marii z hudebního filmu Bylo nás deset (1963), Fojtovou z detektivky Po stopách krve (1969), Petrmichlovou z dramatu Město nic neví (1975), instruktorku Markovou z filmu pro mládež Housata (1979), Slámovou ze Svítalo celou noc (1981), učitelku Štěbetovskou v rodinném filmu Bota jménem Melichar (1983) nebo Kalinovou ze slavné komedie Vesničko má středisková (1985). V detektivce Po stopách krve (1969) režiséra Petra Schulhoffa ztvárnila ženu mladšího Fojta. Film vypráví příběh majora Kalaše, který vyšetřuje vraždu malého cikánského chlapce v severních Čechách. V dramatu Město nic neví (1975) režiséra Dušana Kleina hrála Petrmichlovou . Tento snímek přibližuje všední den pracovníků ostravské kriminálky. Skvěle ztvárnila roli učitelky Štěbetovské v Troškově komedii Bota jménem Melichar (1983). Film vypráví o příhodách, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy. Mezi postavami je malý prvňáček Honzík, který má plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpět do školky, jeho starší sestra Jolanka, které se líbí vtipem sršící spolužák Radim, a mladá učitelka Adamová, která není schopna přinutit školníka k odvozu nasbíraných kaštanů. Významnou roli ztvárnila také ve filmu Vesničko má středisková (1985), kde se proslavila jako Kalinová. Tato pábitelská kronika venkovského života, která byla v roce 1987 nominována na Oskara, patří k vrcholům filmografie režiséra Jiřího Menzela. Po filmech Kdo hledá zlaté dno (1974) a Na samotě u lesa (1976) šlo již o jeho třetí spolupráci se Zdeňkem Svěrákem. Film se natáčel v obci Křečovice, jejím okolí a v Praze. Patří k nejpopulárnějším českým komediím všech dob. Pedagogická činnost a další aktivity Deset let se věnovala pedagogické práci na Pražské konzervatoři a později na DAMU, poté školství vyměnila za úpravy dialogů a režii dabingu. Souběžně vedla kurzy rétoriky, kterým se věnuje přes pětadvacet let. Za největší životní úspěch považuje dvě zdravé děti. Jana učí rétoriku na kurzech tvůrčího psaní podle Lustiga v Praze. Pomáhá autorům v tom, aby ztratili ostych při veřejném čtení, zejména během pravidelných večerů v Divadle Dobeška, zdokonalili se při interpretaci svých textů a dokázali je povýšit svým kultivovaným projevem. Jana Vaňková patří mezi respektované české herečky, která svým talentem a profesionalitou obohatila českou kinematografii i divadelní scénu. Její všestrannost jí umožnila uplatnit se nejen jako herečka, ale také jako pedagožka a dabingová režisérka. Díky svým nezapomenutelným rolím ve filmech jako Vesničko má středisková nebo Bota jménem Melichar zůstává v povědomí českých diváků.