5.9

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Sylvain Jacques: Filmy a seriály

  • The Night Doctor
    The Night Doctor (2021)
    FilmRole: Casquette
    Mikael je lékař na noční pohotovosti. Je to pro něj poslání. Mezi dvěma návštěvami pacientů v chudinských čtvrtích se stará o ty, které nikdo jiný nechce: narkomany, bezdomovce... Denně se setkává s bídou. Jeho vlastní život je v troskách, zvláště kvůli bratranci, lékárníkovi, který ho nutí vypisovat falešné recepty na Subutex. Jedné noci se rozhodne skoncovat s obchodováním s drogami a začít nový život. Bude to mít ale svou cenu.
    Žánry:DramaThriller
    65%
    Mikael je lékař na noční pohotovosti. Je to pro něj poslání. Mezi dvěma návštěvami pacientů v chudinských čtvrtích se stará o ty, které nikdo jiný nechce: narkomany, bezdomovce... Denně se setkává s bídou. Jeho vlastní život je v troskách, zvláště kvůli bratranci, lékárníkovi, který ho nutí vypisovat falešné recepty na Subutex. Jedné noci se rozhodne skoncovat s obchodováním s drogami a začít nový život. Bude to mít ale svou cenu.
    Žánry:DramaThriller
    1
  • Les fantômes de Louba
    Les fantômes de Louba (2001)
    Film
    61%
    2
  • Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem
    Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem (1998)
    FilmRole: Bruno
    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charismatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]
    Žánry:DramaLGBTQ+
    59%
    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charismatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]
    Žánry:DramaLGBTQ+
    3
  • Son frère
    Son frère (2003)
    FilmRole: Vincent
    Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. [44. MFFKV 2009]
    Žánry:DramaLGBTQ+
    59%
    Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. [44. MFFKV 2009]
    Žánry:DramaLGBTQ+
    4
  • Cosi je ve vzduchu
    Cosi je ve vzduchu (2012)
    FilmRole: Jean-Serge
    Paříž, sedmdesátá léta jsou v plném proudu – duch května 1968 stále víří vzduch. Mladý Gilles propadá nejedné bouřlivé lásce. Nejde jen o střídání slečen, vášeň v protagonistovi probouzí hlavně jeho umělecké ambice, rozmanité múzy a levicový revolucionářský zápal. Živelný francouzský snímek Après mai (Something in the Air, 2012) nezapře autobiografické prvky. Režisér Olivier Assayas, který minulý rok osobně navštívil Febiofest, prožil své mládí právě v této pokvětnové době a jeho kroky, podobně jako hlavní postavu, ovlivnila levicová politika a také umělecká ctižádost. Na MFF v Benátkách získal film Zlatou Osellu za nejlepší scénář, zatímco na MFF v Ghentu porota ocenila hudební stránku snímku. (Febiofest)
    56%
    Paříž, sedmdesátá léta jsou v plném proudu – duch května 1968 stále víří vzduch. Mladý Gilles propadá nejedné bouřlivé lásce. Nejde jen o střídání slečen, vášeň v protagonistovi probouzí hlavně jeho umělecké ambice, rozmanité múzy a levicový revolucionářský zápal. Živelný francouzský snímek Après mai (Something in the Air, 2012) nezapře autobiografické prvky. Režisér Olivier Assayas, který minulý rok osobně navštívil Febiofest, prožil své mládí právě v této pokvětnové době a jeho kroky, podobně jako hlavní postavu, ovlivnila levicová politika a také umělecká ctižádost. Na MFF v Benátkách získal film Zlatou Osellu za nejlepší scénář, zatímco na MFF v Ghentu porota ocenila hudební stránku snímku. (Febiofest)
    5
  • Undercover
    Undercover (2022)
    FilmRole: Entourage Stéphane
    Říjen 2015. Francouzská celní správa zabavuje sedm tun konopí přímo v srdci hlavního města. Téhož dne kontaktuje Hubert Antoine, bývalý informátor s pochybnou minulostí, Stéphana Vilnera, novináře z listu Libération. Tvrdí, že může prokázat existenci státního obchodu s drogami, který vede Jacques Billard, prominentní mediální osobnost a vysoce postavený francouzský policista. Mladý novinář, zpočátku nedůvěřivý, se nakonec pouští do vyšetřování, které ho zavede do nejtemnějších zákoutí republiky.
    Žánry:KrimiDrama
    54%
    Říjen 2015. Francouzská celní správa zabavuje sedm tun konopí přímo v srdci hlavního města. Téhož dne kontaktuje Hubert Antoine, bývalý informátor s pochybnou minulostí, Stéphana Vilnera, novináře z listu Libération. Tvrdí, že může prokázat existenci státního obchodu s drogami, který vede Jacques Billard, prominentní mediální osobnost a vysoce postavený francouzský policista. Mladý novinář, zpočátku nedůvěřivý, se nakonec pouští do vyšetřování, které ho zavede do nejtemnějších zákoutí republiky.
    Žánry:KrimiDrama
    6
  • 7

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.