Eric Caravaca

Éric Caravaca, narozen 21. listopadu 1966 v Rennes ve Francii, je francouzský herec, režisér a scenárista španělského původu. Jako syn inženýra studoval literaturu a současně navštěvoval herecké kurzy. Po získání vysokoškolského titulu odešel do Paříže, kde nastoupil na prestižní hereckou školu École nationale supérieure d'arts et techniques du théâtre a následně dokončil své vzdělání na Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V roce 1993 odjel do New Yorku, kde rok studoval na slavném Actors Studio. Divadelní začátky a filmový průlom Po návratu do Francie zahájil svou kariéru v divadle, kde na sebe upozornil především rolí v Beckettově hře Čekání na Godota. Jeho filmový debut přišel v roce 1996 ve snímku Un samedi sur la terre režisérky Diane Bertrand. Zpočátku hrál převážně menší role, dokud nepřišel zásadní zlom v jeho kariéře - hlavní role ve filmu C'est quoi la vie? (1999) režiséra Françoise Dupeyrona, za kterou získal prestižní francouzskou filmovou cenu César v kategorii Nejslibnější herec. Spolupráce s významnými režiséry S Françoisem Dupeyronem spolupracoval Caravaca opakovaně, zejména na válečném dramatu La Chambre des officiers (2001), kde ztvárnil jednu ze svých nejnáročnějších rolí - důstojníka první světové války, který se zotavuje po vážném zranění obličeje. Za tento výkon byl nominován na cenu za nejlepšího herce na festivalu v Cannes. S Dupeyronem později natočil také snímky Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran (2003) a Inguelezi (2004). Umělecká všestrannost V roce 2003 zazářil v kritiky oceňovaném filmu Son frère režiséra Patrice Chéreau, kde ztvárnil postavu Luca, mladého homosexuála, který se vyrovnává s terminálním onemocněním svého bratra. Film získal Stříbrného medvěda na Berlínském filmovém festivalu a Caravacův výkon byl označován za jeden z jeho nejpůsobivějších. Jeho herecký rejstřík je velmi široký - od thrillerů jako Cette femme-là (2003) Guillauma Nicloux nebo L'Avocat (2011) Cédrica Angera, přes komedie jako Les Ambitieux (2007) Catherine Corsini, až po autorské filmy režisérů jako Jérôme Bonnell (J'attends quelqu'un, 2006) nebo Lucas Belvaux (La Raison du plus faible, 2006). Režisérská dráha V roce 2005 debutoval jako režisér filmem Le Passager, který spolurežíroval a v němž si také zahrál po boku Julie Depardieu a Vincenta Rottierese. Snímek byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v sekci Týden kritiky a získal Velkou cenu poroty a Cenu publika na festivalu v Belfortu, stejně jako cenu za nejlepšího režiséra na festivalu v Ourense. Dokumentární tvorba V roce 2017 natočil Caravaca svůj druhý režisérský počin, dokumentární film Carré 35 (Plot 35), který byl uveden na festivalu v Cannes. Tento osobní dokument vypráví příběh jeho sestry, která zemřela ve věku tří let ještě před jeho narozením a o níž se v rodině téměř nemluvilo. Film je intimní výpovědí o rodinném tajemství, ale také širší reflexí o existenci, smrti, intimitě a historii. Za tento snímek byl nominován na Césara v kategorii Nejlepší dokumentární film. Současná kariéra Éric Caravaca patří k uznávaným osobnostem francouzské kinematografie, která dokáže přesvědčivě ztvárnit složité charaktery a vdechnout jim autenticitu a emocionální hloubku. Kromě filmové a divadelní tvorby se objevuje také v televizních filmech a seriálech, včetně projektů jako Emma (2011), L'Épervier (2011) a Paris (2015). Jeho herecký talent, režisérské schopnosti a scenáristická práce z něj činí všestranného umělce, který významně přispívá k rozvoji francouzského filmu. Umělecký přístup Caravaca je známý svou schopností přesvědčivě ztvárnit vnitřní bolest a zranitelnost postav. Jeho herecký projev je charakteristický svou přirozeností, citlivostí a autenticitou. Jako režisér se zaměřuje na osobní příběhy a témata identity, rodinných vztahů a vyrovnávání se s minulostí. Jeho tvorba je oceňována pro svou hloubku, upřímnost a uměleckou integritu.