Valeria Bruni Tedeschi

Valeria Bruni Tedeschi, narozená 16. listopadu 1964 v Turíně v Itálii, je italsko-francouzská herečka, scenáristka a filmová režisérka. Pochází z bohaté průmyslnické rodiny, která se v roce 1973 přestěhovala do Paříže kvůli obavám z únosů a později z terorismu Rudých brigád. Je starší sestrou modelky a zpěvačky Carly Bruni, která se později stala manželkou bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Herecké začátky a vzdělání Bruni Tedeschi studovala herectví v dílně Jeana Darela, v Americkém centru u Blanche Salantové a později na prestižní herecké škole École des Amandiers v Nanterre pod vedením slavného divadelního a filmového režiséra Patrice Chéreau. Svůj televizní a divadelní debut zaznamenala v roce 1983, kdy se objevila v televizním pořadu Paolina, la juste cause et la bonne raison a na jevišti v inscenaci Platonov pod režijním vedením Chéreau. Tato zkušenost se později stala inspirací pro její režijní tvorbu. Herecká kariéra Během své více než čtyřicetileté kariéry vytvořila Bruni Tedeschi působivou filmografii čítající přes 85 filmů, televizních produkcí a divadelních představení. Její herecká kariéra výrazně vzrostla v polovině 90. let, kdy získala Césara pro nejslibnější herečku za roli ve filmu Les gens normaux n'ont rien d'exceptionnel (1993). Mezi její významné herecké výkony patří role ve filmech La Reine Margot (1994), Nénette et Boni (1996) a Ceux qui m'aiment prendront le train (1998). V novém tisíciletí se prosadila v mezinárodních produkcích, včetně role ve Spielbergově filmu Munich (2005). Její výrazný talent se naplno projevil ve filmu Human Capital (Il capitale umano, 2013) režiséra Paola Virzìho, za který získala cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu Tribeca v roce 2014. Film byl italským kandidátem na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Jedním z jejích nejpozoruhodnějších hereckých výkonů je role Beatrice Morandini ve filmu Like Crazy (La pazza gioia, 2016), opět pod režijním vedením Paola Virzìho. V tomto oceňovaném filmu ztvárnila psychicky nemocnou ženu z bohaté rodiny, která se spřátelí s jinou pacientkou psychiatrické léčebny. Film byl uveden v sekci Quinzaine des Réalisateurs na festivalu v Cannes a získal řadu ocenění. Režijní tvorba Vedle herectví se Bruni Tedeschi prosadila také jako talentovaná režisérka. Její režijní debut It's Easier for a Camel... (Il est plus facile pour un chameau..., 2003) jí vynesl dvě ocenění na filmovém festivalu Tribeca - za nejlepší začínající filmařku a nejlepší herečku. Film získal také Cenu Louise Delluca za nejlepší první film. V roce 2007 režírovala film Actrices (Actresses), který získal zvláštní cenu poroty v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Její třetí režijní počin A Castle in Italy (Un château en Italie, 2013) byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Tento částečně autobiografický film vypráví příběh bohaté italské rodiny, která je nucena prodat své rodinné sídlo, a odráží skutečné události z jejího života, včetně smrti jejího bratra Virginia na AIDS v roce 2006. V roce 2022 uvedla na festivalu v Cannes svůj pátý celovečerní film Les Amandiers (Forever Young), který byl opět zařazen do hlavní soutěže. Film je inspirován jejími vlastními zkušenostmi z herecké školy Théâtre des Amandiers v 80. letech a vzdává hold Patrici Chéreau, který měl zásadní vliv na její uměleckou dráhu. Osobní život Bruni Tedeschi má dvojí občanství - italské a francouzské, které získala naturalizací v roce 2006. V letech 2007 až 2012 měla vztah s francouzským hercem Louisem Garrelem, který byl o 19 let mladší. V roce 2009 společně adoptovali dívku ze Senegalu jménem Celine. Její filmy často čerpají z osobních zkušeností a rodinné historie, což jim dodává autentičnost a emocionální hloubku. Umělecký styl a odkaz Valeria Bruni Tedeschi je známá svým osobitým hereckým projevem a schopností ztvárnit komplexní, často neurotické postavy s mimořádnou citlivostí. Jako režisérka vytváří díla, která balancují mezi komedií a dramatem, často s autobiografickými prvky. Její filmy se vyznačují upřímností, sebeironií a schopností transformovat osobní vzpomínky do působivých fikčních příběhů. Díky své všestrannosti a talentu se zařadila mezi nejvýznamnější evropské filmařky současnosti.