Jarka Pižla

Jarka Pižla, vlastním jménem Jaroslav Stehlík, 9. dubna 1903, Praha, Rakousko-Uhersko – 21. července 1963, Praha, Československo, byl český filmový a kabaretní herec. Počátky kariéry Jarka Pižla se narodil v Praze na Smíchově do rodiny Františka Stehlíka a jeho ženy Petronily Novotné. Již jako osmnáctiletý začal veřejně vystupovat. V letech 1921-1923 působil jako zpívající člen sboru Arény na Smíchově a současně zahájil sólovou kabaretní praxi v podniku U politické mrtvoly. Své umělecké jméno Jarka Pižla si zvolil během angažmá v divadle Komedia v paláci Lucerna (1923-1926). Následně vystupoval na dalších kabaretních scénách, například Montparnass (1927-1928) či U Rozvařilů (1935-1936), kde se v recesi nechával uvádět jako "nejkrásnější chlapec z Prahy". Těžil ze svého nepravidelného obličeje, který dokázal zkroutit do šokujících grimas, což mu zajistilo popularitu v kabaretním prostředí. Aby se uživil, pracoval také jako zprostředkovatel na seznamovacích večírcích a později jako portýr v pražských barech. Filmová kariéra Jako výrazného typu si ho brzy všimli filmaři a obsazovali ho do řady epizodních, většinou bezejmenných rolí různých bizarních figurek. Na filmovém plátně debutoval jako mladší syn Venouš ve filmu Děvče z hor (1924) režiséra Václava Kubáska. V dobách němého filmu se představil v několika snímcích, například jako chasník ve Vyznavačích slunce (1925), dítě ve vlaku v komedii Dobrý voják Švejk (1926) Karla Lamače, nebo mladý zahradníkův pomocník v komedii Milenky starého kriminálníka (1927) Svatopluka Innemanna, kde hlavní roli ztvárnil Vlasta Burian. Dále účinkoval ve filmech Pražský kat (1927) a Z českých mlýnů (1929). Vrchol kariéry Ve 30. letech si ho vybral Vlasta Burian do filmu Nezlobte dědečka (1934), objevil se také ve filmu Voskovce a Wericha Svět patří nám (1937) jako divák v panoptiku a ve snímku Otec Kondelík a ženich Vejvara (1937) jako tovaryš u Kondelíka. S neznámým Ferdou Žižlou se pokusil utvořit komickou dvojici v nikdy nedokončené grotesce Pižla a Žižla na cestách (1937), kde v dětské roli debutovala Jiřina Bohdalová. Film se zřejmě nikdy nedostal do distribuce a zachoval se z něj v archivu jen krátký úryvek. Po znárodnění kinematografie v 40. a 50. letech se objevil v epizodních rolích číšníka, kamelota či hosta v bufetu ve filmech Siréna (1947), Kariéra (1948), Soudný den (1948) a Železný dědek (1948). Nejvýraznější rolí jeho kariéry byl obecní blázen Pepek Vyskoč (alias konfident Josef Vyskočil) ve filmu Karla Steklého Poslušně hlásím (1957), který je pokračováním adaptace Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Přestože se ve filmu objevil jen krátce, jeho výkon byl nezapomenutelný. S filmovými diváky se rozloučil dva roky před smrtí jako námořník v Zemanově fantasy filmu Baron Prášil (1961). Jarka Pižla zemřel 21. července 1963 v Praze ve věku šedesáti let. Umělecký přínos Jarka Pižla patřil k charakteristickým tvářím české kinematografie první poloviny 20. století. Jeho doménou nebyl herecký projev v klasickém slova smyslu, ale spíše jeho nevšední zjev a schopnost pitvoření. Během své kabaretní kariéry se uplatnil také jako autor různých písňových kupletů, parodií a slovních hříček, které sám produkoval a interpretoval. Přestože hrál převážně malé role, jeho výrazná tvář a komediální talent z něj učinily nezapomenutelnou postavu českého filmu.