Warren Oates

Warren Mercer Oates (5. července 1928, Depoy, Kentucky, USA – 3. dubna 1982, Los Angeles, Kalifornie, USA) byl americký herec, který se proslavil především svými výraznými charakterními rolemi v americké kinematografii 60. a 70. let 20. století. Počátky a vzdělání Narodil se jako mladší ze dvou synů Sarah Alice (rozené Mercerové) a Baylesse Earla Oatese, majitele obchodu se smíšeným zbožím. Po studiu na Louisville Male High School v Kentucky vstoupil v letech 1946-1948 do Námořní pěchoty Spojených států, kde sloužil jako letecký mechanik a dosáhl hodnosti desátníka. Zájem o divadlo v něm vzklíčil během studia na University of Louisville, kde v roce 1953 účinkoval v několika představeních univerzitního divadelního souboru. V roce 1954 se přestěhoval do New Yorku, aby se prosadil jako herec, ale jeho první skutečnou prací v televizi bylo testování soutěžních gagů v televizní show Beat the Clock. Cesta k filmové kariéře V 50. letech se Oates přesunul do Los Angeles, kde začal budovat svou kariéru v hostujících rolích v televizních westernech jako Gunsmoke, Wagon Train, The Rifleman a mnoha dalších. Jeho venkovský přízvuk a drsný vzhled ho předurčily k rolím v westernech, které v té době dominovaly filmovému průmyslu. Postupně se vypracoval od epizodních rolí "třetího padoucha na koni" až k významnějším postavám. Spolupráce se Samem Peckinpahem Zlomovým momentem v Oatesově kariéře bylo setkání s režisérem Samem Peckinpahem, se kterým se poprvé setkal při natáčení televizního seriálu The Rifleman (1958-1963). Jejich spolupráce pokračovala v Peckinpahově krátkodobém seriálu The Westerner (1960) a vyvrcholila v několika kultovních filmech. V Peckinpahově westernu Ride the High Country (1962) si Oates zahrál jednoho z bratrů Hammondových, čímž si zajistil místo jak v herecké profesi, tak po boku jednoho z nejvýraznějších režisérů té doby. Jejich spolupráce pokračovala ve filmu Major Dundee (1965), ale skutečný průlom přišel s rolí Lyla Gorche v klasickém westernu The Wild Bunch (1969). V tomto drsném příběhu o stárnoucí bandě psanců na americko-mexické hranici na počátku 20. století Oates ztvárnil dlouholetého zločince, který se rozhodne zemřít se svými přáteli během násilného závěru filmu. Podle jeho tehdejší manželky Teddy měl Oates na výběr mezi natáčením filmu Support Your Local Sheriff! v Los Angeles nebo The Wild Bunch v Mexiku. Navzdory tomu, že při předchozím natáčení v Mexiku onemocněl žloutenkou a úplavicí, rozhodl se znovu spolupracovat s Peckinpahem, kterého velmi obdivoval. Vrcholem jejich spolupráce byla hlavní role v temném dramatu Bring Me the Head of Alfredo Garcia (1974), kde Oates ztvárnil Bennieho, těžce pijícího, životem zklamaného muzikanta a barmana, který doufá v poslední velký zisk. Postava byla údajně inspirována samotným Peckinpahem a pro autenticitu nosil Oates během natáčení režisérovy sluneční brýle. Film, ačkoli v době svého uvedení nebyl komerčně úspěšný, se později stal kultovním a je považován za jeden z vrcholů Oatesovy kariéry. Kultovní filmy 70. let Ačkoli jsou Peckinpahovy filmy jeho nejznámějšími rolemi, kriticky nejuznávanější výkon podal jako GTO v kultovním road movie Two-Lane Blacktop (1971) režiséra Monte Hellmana. Film, přestože propadl v pokladnách kin, je dnes studován na filmových školách jako poklad 70. let, z velké části díky Oatesovu výkonu. Filmový kritik Leonard Maltin poznamenal, že Oatesův výkon v roli GTO byl tak dobrý, že by si zasloužil Oscara. S Hellmanem spolupracoval na dalších třech filmech: westernu The Shooting (1966), kde hrál po boku mladého Jacka Nicholsona, Cockfighter (1974) a China 9, Liberty 37 (1978). Oatesova manželka Teddy řekla: "Sam Peckinpah a Monte Hellman byli dva režiséři, se kterými by Warren pracoval kdykoli a kdekoli." V roce 1967 ztvárnil důstojníka Sama Wooda ve filmu In the Heat of the Night režiséra Normana Jewisona, což je považováno za jeden z jeho nejlepších výkonů. V roce 1973 pak ztvárnil titulní roli v biografickém filmu Dillinger režiséra Johna Miliuse, za kterou získal cenu Saturn pro nejlepšího herce. Oates hrál v několika filmech, které se staly kultovními, jako The Hired Hand (1971) Petera Fondy, kde ztvárnil Arche Harrise, Race with the Devil (1975) a 92 in the Shade (1975). S Fondou natočil celkem tři filmy a pojilo je blízké přátelství. Mezi další významné filmy patří Badlands (1973) Terrence Malicka, kde hrál otce postavy Sissy Spacek, a There Was a Crooked Man (1970) Josepha L. Mankiewicze, kde se objevil po boku Kirka Douglase a Henryho Fondy. Pozdější kariéra Rok před svou smrtí si Oates zahrál po boku Billa Murrayho v úspěšné vojenské komedii Stripes (1981). V roli drill seržanta Hulky byl dokonalým protipólem k Murrayho komické postavě. Film byl obrovským finančním úspěchem a vydělal v pokladnách kin 85 milionů dolarů. V roce 1982 se objevil po boku Jacka Nicholsona v dramatu The Border režiséra Tonyho Richardsona. V roce 1981 také ztvárnil roli fanatického jižanského kazatele, který se stal konfederačním důstojníkem, v televizním miniseriálu CBS The Blue and the Gray, který byl odvysílán v listopadu 1982, již po jeho smrti. Jeho poslední dva filmy, Blue Thunder a Tough Enough, byly uvedeny až v roce 1983 a jsou mu věnovány. Osobní život a odkaz Warren Oates byl třikrát ženatý a měl tři děti. Byl známý svým drsným vzhledem a intenzivním hereckým projevem, který mu umožnil ztvárňovat složité a často morálně ambivalentní postavy. Navzdory tomu, že nikdy nebyl určen k rolím tradičních hlavních hrdinů, zůstal jedním z nejcennějších a nejvyhledávanějších charakterních herců Hollywoodu až do své náhlé smrti na infarkt 3. dubna 1982 ve věku 53 let. Oates má oddanou kultovní základnu díky svým výkonům v Peckinpahových filmech, nezávislých dílech Monte Hellmana, filmech s Peterem Fondou a v řadě béčkových filmů ze 70. let. Během promítání Hellmanova Two-Lane Blacktop režisér Richard Linklater představil film a uvedl 16 důvodů, proč by ho diváci měli milovat. Šestým důvodem bylo: "Protože kdysi po Zemi chodil bůh jménem Warren Oates." V roce 1993 byl jako pocta jeho kariéře natočen dokumentární film Warren Oates: Across the Border a v roce 2009 vyšla jeho první biografie Warren Oates: A Wild Life od Susan Compo.