Píše sa rok 1913. O pár mesiacov má vypuknúť doposiaľ najväčší vojnový konflikt v dejinách ľudstva, ktorý navždy zmení celý svet. Aj Divoký západ sa v ére pary začal neodvratne meniť. Dostavníky postupne vystriedala železnica a po pustatine začínajú jazdiť prvé autá. Pánmi Západu už nemajú byť banditi, ale šerifovia, starostovia a generáli. Drsná lojalita starých pištoľníkov má padnúť za obeť mužom, ktorí ešte len včera boli vyvrheľmi, ale dnes už vraždia v mene zákona. Pike Bishop sa so svojou divokou bandou chystá na posledný záťah, ktorý by mal všetkým zabezpečiť dosť peňazí na pokojný dôchodok. Uprostred nehostinnej krajiny americko-mexických hraníc sú im v pätách lovci ľudí na čele s bývalým Pikeovým parťákom Dekeom Thortonom, ktorý si tak má od mužov zákona vykúpiť vlastnú slobodu. Keď sa divoká banda chytí do pasce a namiesto peňazí nájde vo vreciach len bezcenné železo, musí utekať do Mexika. Tu sa Pikeovi muži dajú do služieb samozvaného generála a miestneho tyrana Mapacheho. Majú pre neho ukradnúť špeciálnu zásielku zbraní americkej armády. V tejto brutálnej partii o život nie je nikto nevinný a každý bojuje len sám za seba. Kultový Western kontroverzného amerického režiséra Sama Peckinpaha je prelomovým dielom svojho žánru. Preslávil sa najmä drsným režijným štýlom a realistickými scénami násilia. Zásadnú inováciu však priniesol v koncepcii zápletky, ktorá nie je postavená na boji dobra so zlom, ale na boji cynických pištoľníkov so zvláštnym zmyslom pre česť proti bezcitným zloduchom bez akýchkoľvek zábran.
Poněkud jiný western než na jaký jsem zvyklý třeba od Leoneho. Westerny v Peckinpahově podání nemají kladné hrdiny ale zato krví, střelbou a násilím se v nich nešetří.
Divoká jízda.. pořádně divoká. Jeden z nejakčnějších westernů, ve kterém se museli kaskadéři pořádně zapotit. Spousta velkých přestřelek a výživné akční scény však střídá ležérní oslavné a hlušší pasáže. Takových westernů jsem moc neviděl a tak jsem se nad míru bavil.
Kdybych si chtěl hrát na objektivního, musel bych dát minimálně čtyři hvězdy. Mě to ale v první řadě nebavilo. Abych byl úplně upřímný, naprosto jsem nedokázal filmu věnovat pozornost. Nevím, jestli je to chyba Peckinpaha, nebo má (uznávám, že spíš má), ale v tomto případě minul mě obloukem. Například v Patu Garretovi mě naopak strefil přímo do srdce, tak nevím...