Antonio Vivaldi

Antonio Vivaldi, 4. března 1678, Benátky (Itálie) – 28. července 1741, Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, houslový virtuóz a kněz. Antonio Lucio Vivaldi se narodil v Benátkách jako nejstarší syn Giovanniho Battisty Vivaldiho, holiče a profesionálního houslisty, který působil v bazilice sv. Marka. Právě otec mu poskytl první hudební vzdělání a základy hry na housle. Mladý Antonio projevoval mimořádný talent, ale také trpěl vážnými zdravotními problémy, pravděpodobně formou astmatu, které ho provázely celý život. V patnácti letech začal studovat na kněze a v roce 1703 byl ve věku 25 let vysvěcen. Kvůli svým zrzavým vlasům získal přezdívku "il Prete Rosso" (Červený kněz). Jeho zdravotní potíže mu však brzy znemožnily vykonávat kněžské povinnosti. Působení v Ospedale della Pietà V roce 1703, ve stejném roce, kdy byl vysvěcen na kněze, získal Vivaldi místo učitele houslí v benátském sirotčinci Ospedale della Pietà. Tato instituce poskytovala domov a vzdělání opuštěným a nemanželským dívkám, z nichž ty nejtalentovanější se stávaly členkami vyhlášeného orchestru a sboru. Pro toto těleso Vivaldi zkomponoval stovky koncertů, kantát a duchovních skladeb. Jeho působení v Pietà, které s přestávkami trvalo až do roku 1740, bylo nesmírně plodné. Mezi lety 1723 a 1729 napsal pro sirotčinec více než 140 koncertů, přičemž podle smlouvy byl povinen dodat dva nové koncerty měsíčně. Skladatelská činnost a The Four Seasons Vivaldi je považován za jednoho z nejvýznamnějších barokních skladatelů. Zásadně přispěl k rozvoji koncertní formy, zejména sólového koncertu, a významně ovlivnil orchestraci, houslovou techniku a programní hudbu. Během svého života zkomponoval více než 500 koncertů, z nichž přibližně 230 je určeno pro housle. Další koncerty napsal pro violoncello, fagot, hoboj, flétnu, violu d'amore, zobcovou flétnu, loutnu a mandolínu. Jeho nejslavnějším dílem je bezpochyby cyklus čtyř houslových koncertů The Four Seasons (Čtvero ročních období), který je součástí sbírky dvanácti koncertů Il cimento dell'armonia e dell'inventione (Souboj harmonie s invencí) z roku 1723. Toto dílo, které hudebně vykresluje charakteristické rysy jednotlivých ročních období, je považováno za vynikající příklad programní hudby. Každý koncert je doprovázen sonetem, pravděpodobně napsaným samotným Vivaldim, popisujícím přírodní scenérie a aktivity spojené s daným ročním obdobím. Zajímavostí je, že toto dílo bylo dedikováno českému šlechtici, hraběti Václavu Morzinovi. Mezi další významné sbírky Vivaldiho koncertů patří La stravaganza (Výstřednost), L'estro armonico (Harmonická inspirace) a La cetra (Lyra). Kromě instrumentálních skladeb komponoval také duchovní hudbu, včetně oratorií, motet a mší. Jeho Gloria in D Major, RV 589 a Magnificat, RV 610 patří k jeho nejvýznamnějším sakrálním dílům. Operní tvorba a vztah k Praze Přestože je Vivaldi dnes známý především jako autor instrumentálních skladeb, významnou část jeho tvorby představují opery. Během svého života zkomponoval více než 50 operních děl, z nichž první, Ottone in villa, měla premiéru ve Vicenze v roce 1713. V následujícím roce se stal impresáriem benátského divadla Teatro San Angelo, kde uvedl svou operu Orlando finto pazzo. Vivaldiho vztah k českým zemím byl velmi intenzivní. Jeho hudba byla v Čechách mimořádně populární již za jeho života. Mezi lety 1726 až 1736 bylo ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v Praze Na Poříčí uvedeno šest Vivaldiho oper, z toho dvě premiéry. Vivaldi pravděpodobně v letech 1729-1732 pobýval v Praze, kde dohlížel na uvedení svých oper. Významnou roli v šíření Vivaldiho hudby v Praze sehrál impresário Antonio Denzio, který s Vivaldim spolupracoval již od roku 1716. Závěr života Přestože byl Vivaldi po většinu svého života uznávaným umělcem, ke konci života začala jeho sláva uvadat. Jeho hudební styl začal být považován za zastaralý a skladatel se dostal do finančních potíží. V roce 1740 odcestoval do Vídně, kde doufal v podporu svého mecenáše, císaře Karla VI. Císař však krátce po Vivaldiho příjezdu zemřel, což skladatele připravilo o ochranu a finanční prostředky. Antonio Vivaldi zemřel v chudobě 28. července 1741 ve Vídni. Po jeho smrti upadla jeho hudba na téměř 200 let v zapomnění. K jejímu znovuobjevení došlo až ve 20. století, kdy začal být Vivaldi opět ceněn jako jeden z největších skladatelů barokní éry. Dnes patří k nejhranějším klasickým autorům a jeho Čtvero ročních období se stalo jedním z nejpopulárnějších děl klasické hudby vůbec.