Mluv se mnou

Australští sourozenci Michael a Danny Philippou si plní americký sen. Jejich hororový celovečerní debut Mluv se mnou (Talk To Me) loni přišel na 4,5 milionů dolarů a v kinech díky distribučnímu studiu A24 utržil 92 milionů. Bratři, kteří se původně proslavili jako influenceři a youtubeři pod přezdívkou RackaRacka, už pracují na přímém pokračování. Vedle toho ale dle čerstvých informací webu Deadline pro A24 chystají originální horor Bring Her Back a podle všeho také utajovaný dokument o kontroverzních turnajích hardcore neboli deathmatch wrestlingu, jehož se Michael aktivně účastní.

Zatímco o některých hororech díky jejich námětu či silné propagaci slyšíme měsíce dopředu (zdravíme úspěšného producenta Jasona Bluma), jiné proplouvají pod radarem a buď se z nich stanou nečekané hity, nebo upadnou v zapomnění stejně rychle, jako se vynořily. Novinka Hlasy mrtvých (Baghead), v níž chtěla svou celovečerní kariéru nakopnout Freya Allan ze Zaklínače, pak bude patřit do té druhé kategorie. Nenabízí totiž nic, co byste v žánrových vodách dosud neviděli.

Australské horory představují samostatnou kategorii od 70. let, kdy tamní kinematografie prošla tvůrčí renesancí a vedle hodnotných děl Petera Weira nabídla různé odnože exploatačního žánru, v nichž lidští protagonisté sváděli nerovný boj s tamní nezkrotnou přírodou. Po úspěchu loňské duchařiny Mluv se mnou (Talk to Me), která díky studiu A24 ohromila publikum po celém světě, se dveře pro „Aussie horory“ otevírají dokořán. A to se ještě dost nemluví o další tamní žánrové senzaci s názvem Late Night with the Devil, která zatím bezvýhradně nadchla festivalové obecenstvo a také Stephena Kinga, jenž z ní „nemohl spustit oči“. Nezávislý retro snímek s vycházející hereckou hvězdou Davidem Dastmalchianem (Oppenheimer) vyjde v polovině března ve vybraných amerických kinech i na streamovací službě Shudder a představuje se v první originální upoutávce.

V období, kdy každý dražší film má cestu k zeleným číslům nejistou a trnitou, je hororový žánr jednou z mála kasovních jistot Hollywoodu. Tvůrcům stačí skromný rozpočet, neznámí herci, povedené masky a vlastní vynalézavost, jíž mohou v kinetických a vizuálně orientovaných příbězích popustit uzdu. První trailer na hororový snímek Tarot od společnosti Sony, který v českých kinech uvidíme od 9. května, má potenciál dovést úroveň duchařského teroru do neobvykle triumfálních mezí.

Britská akademie oznámila nominace v kategorii Rising Star (Vycházející hvězda), což je jediná z cen BAFTA, v níž nehlasují členové a členky, ale kde rozhoduje veřejnost. Diváci a divačky letos můžou vybírat mezi čtyřmi ženami a jedním mužem, kteří zazářili na stříbrném plátně, televizní obrazovce či na streamu.

Už několik let se pravidelně dozvídáme, které horory jsou nejděsivější. Britská společnost MoneySuperMarket Broadband (dříve Broadband Choices), běžně se zaměřující na finanční a technologické služby, totiž v roce 2020 sponzorovala projekt Science of Scare (tedy Věda o strachu), jenž se snažil experimentálně určit ty nejhrůzostrašnější filmové horory.

Horor má ze všech filmových žánrů zřejmě největší fanouškovskou základnu a zejména pro začínající tvůrce je jeho univerzální apel na emoce spojené se strachem a úzkostí vhodným prostředkem k metaforám a sociálním komentářům. Americký režisér s indickými kořeny Bishal Dutta do své celovečerní prvotiny Démon ve mně (It Lives Inside) promítá vlastní zkušenosti s dospíváním v cizí kultuře, v níž člověk snadno opouští tradice svých předků. A také svou fascinaci americkými horory v čele s Noční můrou v Elm Street, jejíž vliv je na pomalu vyprávěném snímku orientovaném na postavy až příliš patrný.

Produkční a distribuční společnost A24 je ve filmových kruzích pojmem, který s každým rokem a každou novou premiérou nabývá na významu. Nezávislé studio založené před jedenácti lety má na svém kontě dva Oscary za nejlepší film (Moonlight; Všechno, všude, najednou) a především sérii autorských hororů, které diktují směr expandujícího žánru a mají kultovní fanouškovskou základnu. Podle reportáže magazínu The Wrap ale společnost s hodnotou 2,5 miliardy dolarů na nízkonákladových projektech finančně strádá a potřebuje svou působnost rozšířit do mainstreamu. Pomoci jí k tomu má například série Pátek třináctého.

Devětapadesátiletý Nicolas Cage se vždy rád překonával. Poslední dobou to dotáhl až na internetový mem, v němž se zrcadlí jeho nejšílenější herecké momenty. Na rozdíl od mnohých akčních hvězd minulosti je jeho kariéra stále zajímavá tíhnutím k variabilním projektům od neotřelých režisérů, kteří ho umí vyformovat tak, že vždy dostaneme úplně jiného Nicka Cage. Dvojnásob to platí pro snímek Dream Scenario, jenž na světové premiéře v Torontu sklidil skvělé ohlasy. Herec v něm po sérii ušpiněných plavovlasých ztroskotanců ztvárňuje obtloustlého brýlatého plešouna, jenž se lidem za záhadných okolností zjevuje ve snech.

Do konce kalendářního roku zbývají víc než tři měsíce, což mimo jiné znamená, že nás čekají filmové premiéry většiny nadcházejících oscarových kandidátů. Přesto není od věci vyhodnotit především letní sezónu, která se díky Barbie a Oppenheimerovi zapíše do dějin. Perspektivou nejvýdělečnějších filmů roku zjistíme, že tři letošní premianti nespadají mezi pokračování zajetých franšíz. A to je něco, co se povedlo poprvé od roku 2001. Ve zbývajícím čase navíc budou mít premiéru očekávané bijáky od věhlasných tvůrců, které mohou dosavadní krasojízdu z pohledu kvality letošnímu roku ještě vylepšit.