Přišel, natočil, zvítězil. Před dvěma lety šokoval Jordan Peele celý svět provokativním a chytrým hororem Uteč, za jehož scénář dostal Oscara. Jeho další film, který se jmenuje jednoduše – My – se slavnému „sourozenci“ v mnohém podobá. Peeleovi se znovu podařilo natočit film, který zároveň šokuje a baví a pod hororovou nálepkou ukrývá chytrou a rafinovanou satiru na chování současného světa.
Adelaide Wilsonová (Lupita Nyong´o, držitelka Oscara za 12 let v řetězech) přijíždí s manželem a dvěma dětmi na prázdninový pobyt na chatu na kalifornském pobřeží, kde jako malá trávila léto. Na první pohled vyrovnaná a spokojená žena v sobě skrývá velké trauma z dětství a hned po příjezdu v ní řetězec zdánlivě nevinných událostí vyvolává silnou paranoiu a pocit, že rodinná idyla brzy skončí. Předtucha se promění v realitu, když se uprostřed noci na příjezdové cestě k domu objeví čtveřice podivínů, kteří na rodinu záhy zaútočí. Děsivá noční můra je o to strašlivější, že ti útočníci vypadají úplně stejně jako Wilsonovi. Jen mají v rukou zbraně. A neváhají je použít. (Cinemart)
Ne nadarmo se říká, že do stejné vody dvakrát nevstoupíš. My bohužel není ani stejně působivý horor, ani stejně zdařilá sociální kritika jako bylo Uteč. Hroutí se pod vahou sebe sama a nezvládá jedinou z položených otázek zodpovědět, stejně jako dotáhnout alespoň jednu z myšlenek do konce.
O filmu My se toho opravdu nedá moc napsat bez zásadnich spoilerů. Je vidět, že Peele do jisté míry věděl, co dělá a úspěšně svůj film graduje od standardního hororu až k něčemu hodně WTF, ve stylu The Box (což by bylo dobře) nebo matka! (což by nebylo tak dobře). Ale nějak se mi nepovedlo v tom gradování najít dostatek něčeho zajímavého, co by mi na ty dvě hodiny v kině vydrželo.
My
Us
Mi
Noi
Nós
Nosotros
Wir
Мы
