Dalo by se říci, že se vlastně jedná o zcela životní příběh. Ponuré stáří, nevyléčitelná nemoc, obviňování sebe i všech ostatních, deprese, nenávist, úzkost. Takový osud potkal i Vladimíra Holase, který má rakovinu a již čeká jenom na osvobozující smrt. Konfrontace všech přítomných je neodvratná. Rozpory a zášť. Ano. Tato chvíle je vždy ta jediná, kdy je možnost vylít si srdce a říct si vše náležité na rovinu. Snímek dost hraje na city a porozumění. Vyznění příběhu je tedy zcela na místě. Ze světového pohledu chybí snímku více citu a artového vyznění. Na české podmínky se však jedná o zcela výjimečný počin, jehož trefa do černého nemůže být zpochybnitelná. Jiří Schmitzer si za, u něj nezvyklý výkon zaslouží ocenění. Jeho konečné stádium doslova rve srdce. Neznamená to však, že ostatní nějak zaostávají. Naopak. Všichni podali zcela profesionální a uvěřitelný výkon. Osoby pečující o umírajícího člověka rozsévajícího kolem sebe jen zlobu a trápení chce ohromnou trpělivost. Ne každý má na to povahu. Tento film budiž příkladem toho, že i taková situace má smysl. Všechny nás to čeká a všichni chceme umřít důstojně a s láskou.
