Články o Temný rytíř

Sláva už osmašedesátiletého hollywoodského rebela Erica Robertse dávno nezajímá. Neskutečně vytížený herec, jemuž mezinárodní filmová databáze IMDB přiřazuje kolem 850 rolí, si v soukromí i v kariéře prošel nárazovými otřesy, které jej přiměly přehodnotit svou životní i pracovní filosofii. Starší bratr Julie Roberts s pomocí Los Angeles Times vydává své memoáry Runaway Train: Or, the Story of My Life So Far a smířlivě se kaje za minulé hříchy. Je nicméně vzorem pro mladé herce, kteří už dnes podle něj nemohou se založenýma rukama čekat na velké výplaty.

Od The Batmana (neplést si s Batmanem!) uplynuly dva roky a ještě další dva máme před sebou, než se Robert Pattinson coby nejvíc emo verze Bruce Waynea vrátí na plátna. To je v dnešní době docela nevídaná tvůrčí zdrženlivost, je tedy jedině na místě, že nás DC v mezičase odměňuje menším dárečkem. Tím je osmidílná minisérie Tučňák (The Penguin), která v noci z dneška na zítřek startuje na HBO a Max. My jsme viděli pět dílů, tedy něco přes půlku, a můžeme říct, že jde o velmi příjemnou podívanou.

Sní, či bdí? Dvojznačný závěr Počátku (Inception), kvůli němuž si nemůžeme být jistí, v jaké realitě se postava Leonarda DiCapria opravdu nachází, je jistě velmi provokativní, tvoří však jen jeden dílek skládačky, proč se tohle mysteriózní sci-fi řadí k nejpopulárnějším filmům Christophera Nolana. Od vizuálně dechberoucích momentů přes strhující a originální bitky až po myšlenky o povaze našeho vědomí. To vše baví diváky i divačky bezmála dekádu a půl po premiéře, na kterou jsme si ale museli hodně počkat.

Padesátiletý představitel Batmana z trilogie Christophera Nolana se po premiéře filmu Vice roku 2018 dušoval, že s extrémními tělesnými transformacemi v zájmu vlastního zdraví skončí. Christian Bale byl jako záporák Gorr the God Butcher ve čtvrtém Thorovi (Thor: Love and Thunder) přesto k nepoznání a nyní se chopil jednoho z nejproslulejších tragických hrdinů literatury i stříbrného plátna. První fotografie z chystané adaptace románu Mary Shelley The Bride ukazují oscarového herce jako Frankensteinovo monstrum. Nevěstu si v režii Maggie Gyllenhaal (Temná dcera) zahraje oceňovaná Jessie Buckley (Men, Černobyl).

Nové století už příliš nepřeje vzniku skutečných hereckých ikon. Hvězdy jsou díky sociálním médiím moc blízko a v důsledku roztříštěnosti popkultury do mnoha nepropojených platforem a subkultur je těžké stát se osobností, kterou zná, identifikuje a obdivuje prakticky každý napříč společností. Heath Ledger takovou osobností je, byť k tomu bohužel potřeboval tragédii.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Po letech se opět schyluje k tomu, že hollywoodské herecké hvězdy přijdou o svou výsadní pozici komerčních vábniček na úkor talentovaných lidí za kamerou. Režisér a scenárista oscarového hitu Oppenheimer Christopher Nolan má za sebou výjimečnou kariéru, již aktuálně zpečetil právě oscarovým triumfem a téměř miliardovými tržbami pro papírově méně přitažlivý životopis konstruktéra jaderné zbraně. Snímek plný slavných herců přetavil konverzační i politickou látku v mainstreamový kulturní zážitek a zlaté sošky zajistil také Cillianu Murphymu a Robertu Downeymu jr. Největší hvězdou ovšem zůstal Nolan, jenž si dle zákulisních informací přišel až na sto milionů dolarů a jehož další tvůrčí kroky bedlivě monitoruje celý Hollywood.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Vedle smrtelné nehody Paula Walkera se v Hollywoodu v tomto století možná neurodil tragičtější a častěji vzpomínaný osobní příběh než ten, jakým si prošel i s konečným fatálním zvratem Heath Ledger. Teprve osmadvacetiletý herec zazářil jako Joker v Temném rytíři (The Dark Knight) tak jasně, že mu filmový průmysl rázem ležel u nohou. Oscara za vedlejší roli samozřejmě získal, jenže až posmrtně – premiéra oceňované DC komiksovky proběhla půl roku poté, co Ledgera našli v hotelovém pokoji předávkovaného prášky na předpis. U sebe měl přitom dle nově poskytnutých informací režiséra Stephena Gaghana (Syriana) nový scénář a také knihu Blink: The Power of Thinking Without Thinking, která ho inspirovala.

Temný rytíř (The Dark Knight) platí pro mnohé za nejlepší komiksový film všech dob. A někteří by šli se superlativy ještě dál. Veškerá ta chvála pak samozřejmě míří hlavně k britskému miláčkovi cinefilů Christopheru Nolanovi, který snímek jednak režíroval, ale také se podílel na scénáři. Z toho bychom mohli mylně vyvodit, že každý aspekt díla se bezvýhradně ohýbá jeho vůli. Jeho aktuální přiznání nám však připomíná, proč bychom nikdy neměli zapomínat, že film je v první řadě kolektivním dílem, které přesahuje každého jednoho jeho tvůrce.