Články o Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu

Jakmile to někdo odpálí, už nás nic nezachrání. Netflix nám svou výbornou novinkou Dům plný dynamitu (A House Full of Dynamite) zvěstuje neodvratnou zkázu ve tvaru atomových hřibů, s čímž filmaři opakovaně, často symbolicky a jindy pěkně bez skrupulí, zacházejí nejméně 70 let. Strach z bomby zásadně formuje přetrvávající klima studené války a jeho apokalyptická východiska inspirují filmaře k satirickým, vědeckofantastickým i otevřeně varovným fabulacím. Představme si ta nejlepší díla s různým žánrovým podhoubím, která se zaměřují na bezprostřední jadernou krizi.

Stále častěji se píše o tom, že kubánská krize byla na stupnici jaderné hrozby oproti dnešku ještě procházka růžovou zahradou. Strašení apokalyptickým nákladem balistických střel bylo a nepochybně ještě dost bude, a pokud vás náhodou neomrzelo, na Netflixu můžete přisypat stále hlouběji zakořeněným obavám filmovou premiérou Dům plný dynamitu (A House of Dynamite). Na americké Chicago v ní směřuje jaderná hlavice a tamní vláda v sotva dvacetiminutovém horizontu zpracovává bezprostřední krizi, která zjevně nemá žádoucí rozřešení. Mrazivé sprchy bezvýchodnosti se během 115 minut nalokáte plnými doušky.

Gladiátora s Russellem Crowem zná dnes každý. Opožděná pocta studiovým sandálovým velkofilmům by ale nemusela existovat, kdyby Stanley Kubrick roku 1960 nenatočil tříhodinové povstání římského otroka jménem Spartakus. Tehdy jednatřicetiletý „talentovaný bastard“ si ve svém tehdy třetím velkém (a dosud jasně největším) filmu prosadil svou i proti produkujícímu herci Kirku Douglasovi a stvořil historickou epiku bez obvyklých klišé a interiérové strnulosti.

Nový film s Leonardem DiCapriem možná mainstreamové publikum tolik neosloví, ale v cinefilních kruzích jde o událost, jaká se nerodí zase tak často. Stomilionová Jedna bitva za druhou (One Battle After Another) posouvá režiséra Paula Thomase Andersona mezi blockbusterové autory a nadšený Steven Spielberg si po losangeleské premiéře všímal například tonální podobnosti se slavnou cynickou komedií Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska. První kritici jeho verdikt o šílené, leč svým tématem i znepokojivé zábavě dva týdny před premiérou v kinech podpírají vlastní neředěnou chválou.

„Nejdřív musíte mít srdce, abyste mohli dostat infarkt,“ pronesl na adresu Petera Sellerse slavný filmový režisér Billy Wilder. Geniální herec, narozený před 100 lety v anglickém Portsmouthu, proslul jako brilantní imitátor, inspektor Clouseau a „největší komik od dob Charlese Chaplina.“ V soukromí ale válčil sám se sebou, měl napjatý vztah s vlastními dětmi a jeho přístup k postavám byl tak metodický, že o vlastní identitu Sellers úplně přišel.

Máme za sebou první debatu mezi letošními kandidáty na post amerického prezidenta – či prezidentky. Ať už fandíte Kamale Harris, nebo Donaldu Trumpovi, příští dva měsíce budou média jejich přestřelek plná, a tak stojí za to si připomenout i několik zdařilých filmů, které se tématu amerického prezidentství intenzivně věnovaly. Jelikož jich je ale poměrně hodně, udělejme to trochu jinak – stručně si zmapujeme tvorbu pokrývající život, dílo a odkaz dvou pro filmaře nejvýraznějších prezidentů americké historie a k nim přidáme i řadu dalších tipů.

Jak moc je pro herce důležitý jeho hlasový projev? Bavíme-li se o Jamesi Earlu Jonesovi, jenž naposledy vydechl včera ráno ve věku 93 let a jehož hluboký chraplák naháněl husí kůži snad i Morganu Freemanovi, můžeme si rovnou odpovědět výčtem jeho nesmrtelných dabérských momentů ze Star Wars, Lvího krále, Simpsonových či všemožných dokumentů. Darth Vader, největší záporák kinematografie, by byl bez Jonese poloviční. Rodák z Mississippi přitom válel i v televizi a na divadelních prknech a spadá mezi malou hrstku umělců přezdívaných EGOT podle čtyř největších uměleckých ocenění, jež lze v zámoří vyhrát – Emmy, Grammy, Oscar a Tony.

Do kin dorazila Občanská válka (Civil War), před týdnem se objevil Club Zero, ještě dříve třeba Těžký rok. Oscara za scénář nedávno získala Americká fikce, hned čtyři sošky si odnesli i Chudáčci. Tyto stylisticky i tematicky odlišné filmy mají jedno společné: sázejí na prvky satiry, díky nimž poutavě rozkrývají problémy současné globální společnosti. Popularita tohoto způsobu vyjadřování ukazuje, že umělci ke kritice poměrů sahají často a rádi.

Dalo se to očekávat a nyní je to skutečností. Druhá Duna (Dune: Part Two) slaví v kinech obří úspěch, tržby už dávno překonaly první díl a o snímku se mluví jako o velké události, kterou je nutné vidět na velkém plátně. A za pár let se na planetu Arrakis podíváme ještě jednou. Studio Legendary totiž oficiálně potvrdilo, že na snímku Dune: Mesiah se již pracuje a projekt dostal logicky zelenou. Zároveň si ovšem režisér Denis Villeneuve vyhlédl další projekt, v němž se vrhne na velmi znepokojivé téma.

Šedesáté výročí premiéry dnes slaví Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Snímek Stanleyho Kubricka, jenž byl zlomový jak pro jeho kariéru, tak pro kinematografii i společnost jako celek. Satirická komedie tne do živého a testuje hranice toho, o čem se smí vtipkovat. V první řadě však reaguje na největší fóbie své doby. Ty se vztahovaly k nesnesitelně možné nukleární válce, jež mohla začít každým okamžikem. Ještěže klíče k nukleárním zbraním mají v kapsách jen ti nejpovolanější, že ano?