10 let od nejrealističtější sci-fi Hollywoodu. Záchranu Marťana v NASA hluboce obdivují

Weir si ostatně udělal rešerši a k podobným tématům má od mládí vlohy. Jeho otec byl fyzikem zabývajícím se výzkumem elementárních částic a spisovatel uspíšil osidlování Rudé planety zasazením příběhu do blízké budoucnosti. Roku 2035 probíhá na Marsu expedice, kterou předčasně ukončí úder písečné bouře. Posádka Ares III planetu spěšně opustí a v slzách se loučí s astronautem Markem Watneym (Damon), jehož má za mrtvého. Watney ovšem přežije, v rozbitém táboře si vyrábí dýchatelnou atmosféru, pěstuje brambory a naváže komunikaci se zemským střediskem, takže jeho parťáci to mohou otočit a nedopatřením zapovězeného kolegu vyzvednout.

Vesmírný survival se po většinu času soustředí na strhující příběh „nejlepšího botanika na Marsu“. Watney se takto tituluje v dobrém rozmaru, když mu z kyselé půdy raší první bramborové stonky. Jim Erickson z NASA tento zahradnický proces schvaloval v rámci rozboru filmu pro YouTube kanál Wired, v němž vyzdvihl pěstování brambor jako bohatý zdroj kalorií. Myšlenka pěstování potravin v marťanské půdě obecně je věrohodná také dle National Space Centre. Pokud si Watney dle Alexe Thompsona „vybral místo, kde je půda mírně kyselá, pak jeho rozhodnutí pěstovat brambory bylo velmi chytré.“

Thompson se ve svém textu z letošního června pozastavil také nad dalšími nápady včetně přeměny marťanské atmosféry, složené z oxidu uhličitého, na kyslík vhodný k dýchání. Ty byly „očividně vytvořeny s pomocí odborníků, aby působily co nejrealističtěji,“ a film jejich prostřednictvím mnohdy ještě vylepšuje věrohodné prvky knižní předlohy. „Ve skutečnosti byl pokus o získávání kyslíku z oxidu uhličitého v marťanském vzduchu, nazvaný MOXIE (Mars OXygen In-situ resource utilisation Experiment), vypuštěn na roveru Perseverance v roce 2020 – tedy několik let po uvedení filmu. A během svého prvního roku provozu na Rudé planetě ukázal, že je to možné.“

Film, jehož scénář napsal Drew Goddard, se nemýlí ani v záležitostech meziplanetární komunikace. Když Watney komunikuje se Zemí, musí vykopat sondu NASA Pathfinder (mimochodem skutečnou kosmickou loď) a navázat spojení s NASA pomocí technik, jako jsou otázky s odpověďmi „Ano/Ne“ a rozmístění kamínků s písmeny do kruhu, na který se Pathfinder mohl dívat. To je podle Thompsona pravděpodobně nejlepší způsob, jak to udělat – kvůli vzdálenosti mezi planetami se jednosměrná zpráva přenáší od tří do dvaadvaceti minut. Čekání na odpověď tedy může zabrat až tři čtvrtě hodiny. Slovní komunikace je proto nepraktická a možnost NASA vyhláskovat odpověď pomocí kamery Pathfinderu je „docela geniální způsob, jak tento problém obejít.“

Techničtější aspekty komunikace ve zmíněném videu pro Wired kvitoval vrchní inženýr Mars Science Laboratory Rob Manning. „Astronaut využívá modul jako prostředek ke komunikaci se Zemí. Aby to mohl udělat, musel připojit počítač, který měl ve svém vozidle, k našemu modulu. Ukázalo se totiž, že náš modul měl port, do něhož bylo možné připojit zařízení a umožnit přesně tyto věci. Takže astronaut by to ve skutečnosti opravdu mohl udělat a tento modul přeprogramovat.“

NASA ostatně ještě před premiérou snímku veřejnosti předvedla devět reálných technologií, s nimiž tvůrci ve filmu zacházejí. V Marťanovi je například kyslík vyráběn pomocí „oxygenátoru“ v obytném modulu (Hab), který ho generuje z oxidu uhličitého vznikajícího při provozu palivového generátoru Mars Ascent Vehicle. Astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici naproti tomu tehdy produkovali kyslík pomocí systému na výrobu kyslíku (Oxygen Generation System), který využívá proces zvaný elektrolýza.

Thompson, jenž film na stupnici vědecké přesnosti ohodnotil devíti body z deseti, rovněž pochválil znázornění přibližně třetinové gravitace Marsu v porovnání se Zemí. Watney ve skafandru v některých scénách nadskakuje nikoli štěstím, nýbrž právě menším gravitačním působením, což mu pomáhá také v manipulaci s těžkou technikou. Film si zachoval realističnost také ve vyobrazení záchranného manévru, kdy posádka Ares III využije tzv. metodu gravitačního manévru zvanou prak, aby se pro Watneyho vrátila na Mars. Loď využije gravitaci Země k tomu, aby nabrala rychlost před opětovným vysláním do vesmíru. Něco podobného slavně provedla také posádka Apollo 13 s gravitací Měsíce, což líčí stejnojmenný snímek Rona Howarda.

Bez vady ale snímek, který je s tržbami 630 milionů dolarů dodnes nejvýdělečnějším dílem Ridleyho Scotta, určitě není. Čirou fikcí je rovnou samotný katalyzátor zápletky v podobě písečné bouře. Na Marsu dle expertů sice fouká vítr o rychlosti přes sto kilometrů za hodinu, ale planeta má oproti Zemi přibližně jednoprocentní atmosféru – i velmi silný vítr by tak působil jako menší pohlavek. Jenže Weir dle vlastních slov zkrátka potřeboval Watneyho omráčit a oddělit od spěchající posádky. Autor si rovněž dokázal omluvit menší nepřesnosti, tentokrát prostřednictvím futurismu („Řekl jsem jen, že mezitím vymysleli nějaký druh materiálu, který se o to postará,“ reagoval na nejasnosti ohledně působení radiace).

Paul Withers z Bostonské univerzity zase vidí zásadní problém ve financích. NASA od ukončení programu Apollo nevyslala člověka na Měsíc a ve vesmíru sice má kosmonauty, ale jejich dopravu na oběžnou dráhu po ukončení programu raketoplánů roku 2011 obstarává hlavně soukromý sektor v čele se společností SpaceX miliardáře Elona Muska. Watney by tak byl pravděpodobně dávno po smrti, než by se sehnaly prostředky na jeho záchranu. V Hollywoodu nicméně Matta Damona ochotně tahají z pomyslné „země nikoho“ už od dob Zachraňte vojína Ryana a mezihvězdné cesty za ním podnikl i Matthew McConaughey v ještě ambicióznější sci-fi Interstellar.

Marťan tak samozřejmě není stoprocentně věrohodným žánrovým milníkem, ale vědci ho obdivují už pro dobře zachycenou topografii Marsu a jeho teplotní výkyvy nebo jako možnou předzvěst budoucích cest na Mars, o něž se zasazuje především zmíněný Musk a dle Jima Ericksona budou bezpochyby proveditelné právě do roku 2035. Takto ale věštil před deseti lety a od té doby zájem o dobývání vesmíru kypří hlavně rozvoj komerčních cest k oběžné dráze. V rámci kinematografie se prapor opět chystá pozvednout Andy Weir, jehož knihu Spasitel znovu adaptoval Drew Goddard a stejnojmenná sci-fi s Ryanem Goslingem se do kin podívá v březnu 2026. Na kartě filmu v databázi Kinoboxu si můžete přehrát trailer.

Podívejte se na žebříček nejlepších sci-fi podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: National Space Centre, YouTube / Wired, IGN