Zdeněk Srstka
Herec
„Když jsem byl malinkej, tak jsem byl tlustej. Maminka říkala, že jsem si pořád hrál sám někde v koutě. Pak jsem šel do školy a tam mě všichni zmlátili. Mě to mrzelo, tak jsem se zeptal na ulici policajta: ‚Mě každej zmlátí, není tady někde nějakej box nebo něco?' A on mě poslal na box na Letný. To vám byla škola života!,“ popsal své sportovní začátky v jednom z posledních rozhovorů pro Český rozhlas Srstka, který se narodil v Praze 26. září 1935.
Roku 1950 se šel učit elektromechanikem na ČKD Stalingrad, kde box v tělovýchově chyběl, ale zato ji vyučoval nejlepší poválečný vzpěrač Václav Pšenička. Srstkova podsaditá silná postava byla pro zvedání těžkých vah jako dělaná, po boku zápasníků se Zdenda navíc naučil pořádně hýbat a udělal si základ pro kaskadérství. „Vyhrál jsem pak ve vzpírání dělnické hry ve Vídni a v pětapadesátém roce jsem jel na mistrovství světa. Skončil jsem sice asi devátý, ale naučil jsem se nový styl a taky se potkal s těma nejlepšíma sportovcema,“ vyprávěl pozdější herec, jenž roku 1960 startoval i na letní olympiádě v Římě.
S filmem se poprvé dostal do kontaktu přes kamaráda Tomáše Svobodu, jenž dělal asistenta režie na dvojfilmu Blbec z Xeenemünde a Tarzanova smrt. „Potřebovali lidi na bitky, tak on nás posbíral po tělocvičnách. Každej, kdo se trochu rval a byl bojově zaměřenej, tak šel.“ Parta hic se poté sešla také v revoluční westernové parodii Oldřicha Lipského Limonádový Joe, která se dočkala nadšeného ohlasu i za oceánem. „Nás to hrozně bavilo, jak jsme se tam rvali, a je to na tom vidět,“ vzpomínal Srstka, podle něhož ale Lipský udržoval disciplínu. „Američani z toho byli úplně v haj*lu, takže není divu, že ten film dostal i různý ocenění.“
Srstka se sice mihl také v novovlnném dramatu Každý den odvahu, ale jeho proporcí nadále využívali zejména v šílených komediích, jimiž také Václav Vorlíček vytrhl tuzemskou tvorbu z normalizační letargie. Tuzemská kaskadérská nebojácnost se ve světě rozkřikla a Srstka se účastnil i zahraničních produkcí, které prováděly ještě nebezpečnější kousky. „Náročný byl film Na západní frontě klid, který jsme točili asi dva a půl měsíce. Vybavuji si třeba, jak jsem měl točit nějaký výbuch a ten americký režisér se ptá: ‚Bude to náročné, nebojíš se?‘ A já: ‚Do pr***e, vy Američani se furt bojíte, ku**a. Pojďme to natočit.‘ Ten výbuch byl samozřejmě větší, než jsem předpokládal, takže jsem letěl několik metrů vzduchem a dopadl jsem přímo na hlavu. No, tak to se stává,“ utrousil suše Srstka. „V jiném záběru jsme hráli mrtvoly, po kterých lezou desítky krys. Jenže jim byla zima, takže nám lezly všude pod oblečení. Já pak říkal klukům, ať jim hlavně neubližují, že to jsou skvělá a chytrá zvířátka.“
Náklonnost ke zvířatům byla jedním z hlavních a veřejnosti nejpřístupnějších projevů hercova dobrého srdce. Od roku 1992 se pojila hlavně s pořadem České televize Chcete mě?, v němž Srstka s Martou Kubišovou hledali nové domovy opuštěným pejskům. Především bodrý moderátorův projev plný něhy způsoboval, že by leckdo adoptoval raději jeho jako hodného dědečka. S pejsky v náručí toho Srstka namluvil mnohem víc než na stříbrných plátnech, kde často zastával role výhružných poskoků nebo komických „sidekicků“, jak v angličtině nazývají humorné přihrávače. Stal se mužem jediné nepřehlédnutelné fráze, což se datuje primárně ke komedii „Marečku, podejte mi pero!“ z roku 1976. Student večerní průmyslovky Mužík tam opakovaně pronáší větu „Hliník se odstěhoval do Humpolce“, která zlidověla i díky Srstkovu věcnému důrazu. V Humpolci je Hliníkovi ostatně dodnes rezervované čestné místo v tamní restauraci.
Scenáristé Svěrák se Smoljakem měli pro Srstkovy úderné výstupy vůbec slabost. Kdo by ostatně zapomněl na hercův robotický přednes „kachny…kachny“ v další komediální klasice Rozpuštěný a vypuštěný? Srstka se objevil ve většině žánrových skvostů té doby včetně Kulového blesku, „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ nebo Adéla ještě nevečeřela. Málokdy měl větší než epizodní roli, přesto byl neoddělitelnou součástí mnoha kanonických filmů, ale také seriálů (Pan Tau, Vlak dětství a naděje, Návštěvníci, po přelomu tisíciletí pak třeba Doktoři z Počátků) a estrádních pořadů Ivana Mládka nebo show Možná přijde i Kouzelník.
Všemi milovaný herec a sportovec zůstal vitální až do velmi pokročilého věku, neustále sledoval box a odebíral časopisy o kulturistice. Nepochyboval, že kdyby za jeho mladých let měli takové tréninkové možnosti a znalosti jako dnešní kulturisté, jeho generace mohla docílit ještě větších úspěchů. To ale minimálně v jeho případě už nebylo zapotřebí.
Podívejte se na žebříček nejlepších českých herců podle databáze Kinoboxu.
Zdroje: Český rozhlas, Médium, Kinobox
