Večerníčky jsou tu s námi 60 let, jejich kvalita ale klesá. Jaké pohádkové období bylo nejpovedenější?

Počátky pravidelného pořadu lze vysledovat do roku 1954, kdy pravidelné televizní vysílání v Československu začalo obecně. Od té doby se pamatovalo na pohádky pro nejmenší, jež získaly svůj vlastní pořad v roce 1963. Každou neděli v podvečer se mohly československé děti těšit na pohádkovou antologii Stříbrné zrcátko. Pořad se vysílal pravidelně, nicméně pohádky měly různou stopáž a většina z nich se nedochovala. Rámcem seriálu byly úvody, v nichž Jitka Frantová vyprávěla robotu Emílkovi jednotlivé pohádky. 

Seriál se postupně začal měnit, formát se uceloval a dostával jednotnější stopáž. Nakonec se přejmenoval na Večerníček a jeho dodnes rozeznatelnou tvář mají na svědomí výtvarník Radek Pilař, režisér Václav Bedřich a animátor Antonín Bureš. Ti vytvořili 45vteřinovou znělku s dnes ikonickou postavou Večerníčka. Ladislav Simon složil ke znělce hudbu, během níž Večerníček promluví hlasem tehdy pětiletého Michala Citavého. První pohádkou v rámci Večerníčku byl krátký hraný film Kluk a kometa z roku 1964. Ucelenější formu ale Večerníček dostal od 2. ledna 1965, kdy se začal objevovat pravidelně v nedělním vysílání.

Skladbu Večerníčku doplnily další pohádky, jejichž síla tkvěla v jasném morálním poselství, odvyprávěném na ploše 11 minut zábavnou, nezřídka i hudební formou. Jedním z prvních seriálů byl O pradědečkovi. Seriál měl jednoho protagonistu, vypravěče ztvárněného Waldemarem Matuškou, jenž vyprávěl publiku příhody svého pradědečka. Vyprávění oživovaly malované kulisy a Matuškův zpěv a neslo s sebou jednak obecné morální poučení, jednak mělo edukativní funkci.

Dochovaná epizoda, již můžete zhlédnout iVysílání pod názvem Jak se pradědeček nestal Edisonem, vypráví o pradědečkově ambici stát se slavným vynálezcem. V epizodě vypravěč poučí malé diváky o Edisonových patentech, jakým byl například fonograf, přičemž morální poučení plyne z konce pradědečkových snah – nakonec svých ambicí zanechal a našel štěstí jako prostý opravář, což mu nepřinese věhlas, nicméně požívá uznání komunity coby vykonavatel prospěšného povolání. Mezi další seriály patřily například Příhody kocoura Damiána nebo Pohádky ovčí babičky. Česká pohádková tvorba se blížila vrcholu. 

V televizi se objevovaly kultovní záležitosti. Programovou skladbu postupně doplnily pohádky Pohádky z mechu a kapradí, O loupežníku Rumcajsovi, Broučci nebo O vodníku Česílkovi. Pohádky z mechu a kapradí vznikly podle knihy Václava Čtvrtka, o animaci se postaral Zdeněk Smetana a obě postavy, skřítky Křemílka a Vochomůrku, namluvila Jiřina Bohdalová, později známá jako hlas mnoha večerníčkovských figur. Předloha Václava Čtvrtka poskytla Večerníčku také loupežníka Rumcajse, jehož příhody lavírovaly mezi bojem proti zlému knížepánovi a udržováním rodinného života, čímž dětskému divákovi předával jak morální poselství, tak určité sdělení o rodinných hodnotách.

Třetím seriálem podle knihy Václava Čtvrtka se tak stala animovaná série O vodníku Česílkovi. Dalším pilířem Večerníčku byli Broučci podle románu Jana Karafiáta. Černobílý loutkový seriál o antropomorfním hmyzu působil od pohledu jako pohádka pro děti, nicméně pracoval s dospělými tématy a nebál se ukazovat drsnou stránku života. Večerníček 60. let zaznamenal nemalý úspěch a stal se jasným fenoménem. Postupem času se měnilo i jeho programové zařazení. Ve svých počátcích se vysílal pouze v neděli, od roku 1967 se začal objevovat i v úterý a ve čtvrtek. V roce 1970 přibyl pátek, o rok později středa a v roce 1972 se přidalo i pondělí. Popularita Večerníčku rostla, což je ostatně poznat i na hodnocení jeho seriálů na databázi Kinobox. Celkem se během 60. let objevilo ve Večerníčku 20 českých animovaných filmů a seriálů a jejich hodnocení na Kinoboxu vychází na 71 %.

V sedmdesátých letech produkce Večerníčků značně stoupla. Přitom začali dramaturgové pořadu sázet na další pohádkové látky a předlohy. Populární figurou byl například Krtek Zdeňka Milera, jehož čeští diváci znali od roku 1957. Seriál O krtkovi si však našel cestu do Večerníčku až v roce 1975. Postava krtka se zdála svému tvůrci být dostatečně originální, koneckonců šlo o jedno z mála zvířat, která do svých animovaných filmů nevyužil Walt Disney. Díky atraktivní kresbě, nápaditému vyprávění a ekologickému podtextu se stal Krtek populárním fenoménem, jehož dobrodružství vznikala až do roku 2002. Ostatně na databázi Kinobox má seriál Krtkova dobrodružství silných 90 % a společně s loutkovým seriálem Znovu u Spejbla a Hurvínka patří k nejlépe hodnoceným večerníčkovým seriálům 70. let. Hurvínek je ostatně další postavou, s níž se diváci znali už nějakou dobu, Spejbl a Hurvínek se v kultuře objevují od 20. let 20. století. 

Obliba loutek se projevila i u nově vzniklého díla, postaviček Pata a Mata, dvou nešikovných kutilů. Ti se poprvé objevili v krátkém filmu Kuťáci, na nějž navázal seriál …A je to!, čítající 28 epizod. Pat a Mat zaujali nejen dobrou animací a promyšlenou prací s prostorem, ale i pozitivním nábojem. Oba kutilové jsou sice nešikovní, ale přitom stále pozitivní a optimističtí a nakonec nějakým kreativním způsobem situaci vyřeší. Dva nešikovné kutily doplnily také hrané Krkonošské pohádky, v nichž František Peterka ztvárnil mystickou postavu Krakonoše, strážce hor, který v každé epizodě nějakým způsobem zpraží nižšího šlechtice Trautenberka (Ilja Prachař).

Době mírně poplatné vyzrávání přírodního ducha nad cizí šlechtou k úlevě sympatických sloužících si diváky získalo. Především se divákům zapsal do mysli Prachařův nezapomenutelný Trautenberk. Další kultovní díla českého Večerníčku představoval Maxipes Fík, Bob a Bobek - králíci z klobouku, Mach a Šebestová či O Mikešovi. Všechny seriály se vyznačovaly klasickou animací, nezbytným poučením a ve většině případů také absencí padoucha. Většina hrdinů se ocitala v problémech, které zavinila jejich vlastní horlivost nebo rovnou hloupost. To se ostatně týká i Trautenberka, jenž je v seriálu hlavním hybatelem dění a často uvízne v tom, co si sám nadrobil. Také Mach a Šebestová často řeší problémy, které zavinili neopatrným přáním vyřčeným do kouzelného sluchátka. 

U animovaných seriálů hrála hlavní roli osobitá animace. Nebyla příliš unifikovaná, mezi různými seriály nebyl nijak zvlášť jednotný styl. Mach a Šebestová se opírali o rozeznatelný výraz Adolfa Borna, zatímco kocour Mikeš těžil z poetiky Josefa Lady. Ať už byly styly jakékoli, osobitost animace často poutala pozornost, aniž by ji přímo odváděla od příběhu. Večerníček nabízel celou škálu uměleckých interpretací a různé vizuální typy, od kreslených seriálů přes fázovou animaci a loutky až po hranou fikci, jednotící vzorce se dají najít spíše ve vyprávění. Hrdinové jsou často sympatičtí, altruističtí, nicméně s určitou charakterovou vadou, která se napraví během epizody.

Často se spontánně pustí do nového dobrodružství pro dobrou věc nebo jen pro nadšení z nového zážitku, aniž by svou akci promysleli do důsledku. Často je kladen důraz na rodinné hodnoty, nesobeckost, přírodu či fair play. Večerníček byl prakticky výchovným pořadem, přitom ale děti nikdy nestrašil trestem. Učil je, že každá situace se dá napravit a z každého problému existuje východisko, pokud si člověk uvědomí svou chybu. V sedmdesátých letech vzniklo až 110 nejrůznějších českých seriálů, z nichž ne každý zůstal v povědomí a ne každý si získal diváckou oblibu, v celkovém součtu si ale diváci cení tohoto období na 73 %.

V následující dekádě produkce nových večerníčkových seriálů trochu zpomalila. Díky reprízám ostatně nebylo nutné jich točit tolik. Trendy ve vyprávění nicméně přetrvaly. Vrátil se Maxipes Fík v seriálu Divoké sny Maxipsa Fíka, na úspěch Macha a Šebestové navázal nový seriál – Žofka a spol. Příběh opice Žofky, žijící v zoologické zahradě, se vyznačoval kresbou Adolfa Borna a dabingem Petra Nárožného, tedy stejnými výrazovými prostředky jako Mach a Šebestová. Výrazným animovaným stylem se vyznačoval i seriál Pohádky o mašinkách o živých lokomotivách, jimž komplikuje existenci čaroděj Zababa.

Značný úspěch zaznamenal také seriál O zvířátkách pana Krbce. Titulní zvířátka žijí na fiktivním hradě Kulíkov, spravovaném kastelánem Krbcem. Příhody na hradě jsou okořeněné přítomností poťouchlého ducha Ruprechta. Loutkové seriály zastoupily Příběhy včelích medvídků a Jája a Pája. Seriály stále držely tradice vyprávění nastavené v sedmdesátých letech. Různé typy animace, jeden dabér pro celou epizodu, rodinné hodnoty a morální poučení. Zároveň tvůrci sázeli na populární hlasy, ve večerníčkových seriálech se pravidelně objevovala například Jiřina Bohdalová, Petr Haničinec či Josef Dvořák. Během 80. let vzniklo 80 českých večerníčkových seriálů, ty už ale neměly takovou oblibu jako v předchozím období. Přeci jen se jednalo o seriály, které opakovaly vzorce jiných počinů. Celkový průměr jejich hodnocení je 67 %.

Devadesátá léta byla zvláštním obdobím. Na jednu stranu se experimentovalo s novými příběhovými vzorci, na druhou stranu se tvůrci vraceli k osvědčeným látkám. Mezi novými seriály byli Bubáci a hastrmani, seriál o vesničce, kde pospolu žijí lidé i pohádkové bytosti. Seriál sázel na malebné prostředí venkova, kresbu Josefa Lady a laskavý, poetický tón. Staré klasiky se vracely v seriálech Mach a Šebestová na prázdninách, Hurvínek vzduchoplavcem, noví Broučci či Žofka ředitelkou Zoo. Staré postavy se objevovaly v nových dobrodružstvích. Přitom se objevovaly nové příběhy podle knižních předloh, například Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor, o dvou bizarních synech čarodějnice, kteří nastoupí na obyčejnou základní školu a způsobí zde chaos.

Vedle toho se začalo experimentovat s novým stylem vyprávění. Seriál Tuláček sledoval příhody osiřelého liščího mláděte, které používaly skutečné záběry lišky ve volné přírodě. Určitým experimentem byl také seriál Království květin, který kombinuje animaci a hraný film. Hlavní hrdinka Anička (Lucie Vondráčková) se dostane do paralelního světa květin, kde zažívá surrealistická dobrodružství. Napínavé scény společně s nepříliš dokonalými triky vytvořily pro mnohé diváky traumatizující seriál, plný znepokojivých záběrů a nepříjemných chvil.

Jistou raritou byl také seriál Nils a divoké husy, adaptace pohádkové švédské knihy Podivuhodná cesta Nilse Holgersona Švédskem. Zlý chlapec, proměněný domácím skřítkem v trpaslíka, cestuje na zádech hus zemí a poznává život v jím dosud opovrhované přírodě. Během devadesátých let byla produkce ještě nižší než v předchozí dekádě, zejména díky častým reprízám starých seriálů. Původních českých látek vzniklo 59 a pro uživatele Kinoboxu mají cenu 59 %. Možné je, že se projevila kombinace původních pohádek s novějšími, které jsou často podrobeny drsnějším soudům, než ty tzv. „kanonicky dobré.” Dramaturgové Večerníčků měli nicméně na paměti oblibu starších pohádek, což mělo za následek promíchání starých seriálů s novou produkcí, která se nicméně stále zmenšovala.

Po roce 2000 můžeme vidět určitý pokles. Od roku 2000 až po současnost najdeme pouze 65 nových seriálů, což za 25 let není zase tolik, zvlášť pokud to srovnáme s minulými dekádami. Zároveň opět klesla jejich obliba, uživatelé Kinoboxu hodnotí večerníčkové seriály nového tisíciletí na 58 %. Nejvíce popularity požívají seriály, které se vracejí k určitým tradicím. Chaloupka na vršku je loutkovým seriálem, vracejícím se k venkovským tradicím. Jezevec Chrujda pracuje s novým typem animace, nicméně sází na humanistické hodnoty starých příběhů. Mezi dobře hodnocené seriály patří také Honza a Beránek, využívající kresbu Josefa Lady k ilustraci života na venkově v minulých stoletích.

Na opačném konci spektra je seriál Kočka Linda, poklad rodiny, která odradila publikum především rušivou, křiklavou animací, nebo Vosa Marcelka, vyznačující se poněkud překotnou premisou. Hlavní postavou je vosa bez křídel, která létá letadlem. Večerníčky se vyvíjejí a experimentují s novými formami, diváci však stále mají rádi určité tradice – venkov, příroda, jasná hranice mezi realismem a pohádkovým motivem a forma animace, která neruší vyprávění. Například Nejmenší slon na světě se těší dobrému hodnocení, třebaže používá animaci CGI, ta však nijak nebrání vnímání příběhu. Otázkou zůstává, jak se Večerníčkům bude dařit dál s tím, jak se vyvíjejí streamovací služby a mění se divácká percepce. Nicméně Večerníčkový formát není nic, co by se nemohlo vyvinout a přizpůsobit moderní době. 

Podívejte se také na nejlepší pohádkové seriály podle Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox, Medium, Česká televize