Chtěli ho zabít a mysleli si, že je gay. Jon Cryer z Dva a půl chlapa slaví 60

Jon Cryer se narodil v roce v 1965 v New Yorku do umělecké rodiny a dalo by se říct, že k herecké branži byl takřka předurčen. Jeho matka Gretchen Cryer byla herečkou, zpěvačkou či scenáristkou, do zpěvu a hraní fušoval také otec Donald David Cryer. Jenže ne každý z rodiny viděl v Jonovi dalšího budoucího herce. Jeho dědeček byl metodistickým pastorem, jenž chtěl, aby potomci šli také ve stopách víry a řečnění v kostelech. Když mu toto přání nevyšlo u syna Donalda, snažil se na tuto cestu přivézt aspoň malého Jona, leč marně. Ten už ve 12 letech řekl rodičům o svém úmyslu stát se hercem. Maminka se ho sice snažila přesvědčit k tomu, aby si vybral plán B, ten však pro Jona nepřicházel v úvahu.

Po absolvování několika hereckých škol začal své první herecké krůčky dělat na počátku 80. let na Broadwayi. K celkem rychlému startu kariéry mu pomohla podobnost s jinou tehdy začínající a velmi žádanou hvězdou – Matthew Broderickem. Jejich vzhledové i herecké podobnosti si nejdříve všimli divadelní tvůrci. Nejprve svého kolegu nahradil v jedné z ústředních rolí ve hře Mučivá láska (v následné filmové adaptaci z roku 1988 už si však Broderick zahrál), poté ho vystřídal i ve hře Brighton Beach Memoirs.

Také svou první celovečerní šanci dostal „přes Brodericka.“ Jeho první filmová role byla hned tou hlavní, když si v romantické komedii Žádná maličkost zahrál 16letého fotografa, který se zakouká do 23leté rockové zpěvačky v podání Demi Moore. Do té se však herec zakoukal i ve skutečnosti, budoucí hollywoodská hvězda byla jeho první velkou láskou, která ovšem neměla příliš dlouhého trvání. Herečka, která chtěla vypadat dokonale, začala mít v mládí problémy s poruchou příjmu potravy, k němuž se následně přidalo i užívání léků. Tyto problémy ale mladý Jonathan přehlížel a vztah se rozpadl. „Neměl jsem o tom ponětí, dozvěděl jsem se o tom až pár týdnů před koncem jednoho natáčení, kdy ji odvezli. Udělal jsem tehdy velkou chybu, nechal jsem ji v tom,“ sypal si později herec popel na hlavu v rozhovoru pro magazín People.

Zásadní role ovšem přišla až o dva roky později, když si zahrál v budoucím teen kultu Kráska v růžovém podle scénáře Johna Hughese. Jeho postava Duckieho byla jednou z divácky nejoblíbenějších i nejvýraznějších a zajistila herci zástup fanynek. Z Cryera se tedy začala stávat vycházející mladá hvězda, o níž byl mezi producenty zájem. V roce 1987 si zahrál hlavní roli v téměř zapomenuté komedii Povedená rodinka, se svou maminkou se potkal na place snímku Hiding out a objevil se také ve čtvrtém (a dosti příšerném) Supermanovi, kde ztvárnil synovce Lexe Luthora, Lennyho. Byl to jeho první výlet do DC tvorby a první setkáním s klanem Luthorů, s nímž ve své kariéře ještě neskončil.

Jenže žádný z těchto titulů nezaznamenal valný úspěch, jeho kariéru proto měl výrazněji nakopnout sitcom The Famous Teddy Z. Ten si však diváky nezískal, byl zrušen po první sezóně a slušně rozjetá kariéra byla takřka v tahu. Dávku naděje získal Cryer na počátku devadesátek, když se objevil v šílených a nestárnoucích Žhavých výstřelech, kde se po boku svého budoucího parťáka Charlieho Sheena či Lloyda Bridgese rozhodně neztratil. Jeho Jim Pfaffenbach měl problémy se zrakem, i přesto se nechtěl vzdát letecké kariéry, což mělo za následek několik vtipných pohrom a následné nošení opravdu obřích brýlí. Ve druhém díle se Cryer už bohužel neobjevil, i přesto se zařadil mezi nejzábavnější postavičky této přepálené duologie.

Potřebný restart kariéry ovšem nenastal, celé devadesátky se naopak pro Cryera nesly v duchu neúspěchů a nevýrazných vedlejších rolí. Dlouho selhávala také jeho snaha stát se televizní hvězdou. Byl jedním z kandidátů do role Chandlera Binga v Přátelích, jeho castingová kazeta ovšem z Velké Británie, kde se herec zrovna nacházel, nedorazila k tvůrcům v USA včas. Po první sérii skončily také komediální seriály Partners a Getting Personal. Zdálo se tedy, že nad ním visí jisté televizní prokletí. „Každá show, ve které hraji, jde ke dnu. Něco vám ale řeknu – George Clooney byl před Pohotovostí ve zhruba 28 pilotech. Nic to neznamená,“ řekl v průběhu 90. let pro Time Out New York. A měl pravdu.

V roce 2003 se totiž na něj definitivně usmála televizní štěstěna a on se konečně zapsal do mysli diváků po celém světě. Postava Alana Harpera v sitcomu Dva a půl chlapa přitom neměla zrovna divácky vděčný vývoj. Zatímco v první sérii se jednalo v podstatě o běžného muže, jenž u svého bohatšího bratra bojuje s dopady rozvodu, od druhé série se z něj začíná stávat čím dál větší patolízal, vyžírka a muž, který není schopen vybudovat si funkční vztah či se přestávat přiživovat na svém bratrovi. I přes negativní vlastnosti (nebo možná právě pro ně), které tvůrci v posledních řadách dotáhli až za hranici karikatury, se stal Alan miláčkem publika a Cryer jedním z hnacích motorů show.

Z Dva a půl chlapa se stal jeden z nejsledovanějších sitcomů tohoto tisíciletí, dočkal se 12 sérií a herci přinesl z celkových sedmi nominací dvě ceny Emmy. Svou pozici komediálního tahouna stvrdil po nuceném odchodu Charlieho Sheena po osmé sérii. Právě Cryer je hlavní důvod, proč se seriál tvůrcům nerozpadl pod rukama, ale nakonec vydržel i za přispění Ashtona Kutchera na obrazovkách další čtyři roky.

Na spolupráci s Sheenem pak Cryer vzpomíná rozporuplně. Zpočátku k sobě měli velmi blízko a pojil je přátelský vztah, ten se ovšem začal vytrácet s příchodem Sheenových alkoholových a drogových výstřelků, které zásadně proměnily i atmosféru na place. Herec na toto náročné období nerad vzpomíná a je jedním z důvodů, proč už s Sheenem nejspíš nikdy nechce pracovat. „Když se seriál natáčel, byl Charlie nejlépe placenou televizní hvězdou, i přesto to ale totálně podělal. Což člověka samozřejmě nutí přemýšlet. Mám ho rád, přeji mu jen to nejlepší, snad se bude těšit už jen dobrému zdraví, ale vážně nevím, jestli s ním chci ještě někdy spolupracovat,“ řekl Cryer loni v pořadu The View a dodal, že s Sheenem už několik let není v kontaktu.

Sheen přitom nebyl sám, kdo musel během natáčení řešit divoké soukromí. Horké chvilky zažíval během natáčení v roce 2009 i Cryer. Se svou bývalou manželkou, herečkou Sarah Trigger, se tehdy nacházel ve vleklém soudním sporu o opatrovnictví jejich syna. Situace ale měla vygradovat do nevídaných rozměrů, kdy měla chtít žena Cryera i jejího druhého bývalého manžela Davida Dickeyho zabít a objednala si údajně jejich vraždu. Herec v té době chodil po place sitcomu s ochrankou a případem se měla podle zpráv TMZ zabývat i FBI. Ve hře mělo být údajně i přerušení natáčení, to však Cryer odmítl. Posléze vyšlo najevo, že v pokusu o vraždu měl prsty spíše hereččin ex Eddie Sanchez a následně celá hrozba vyšuměla. Celá situace však nastala v době, kdy se i Sheenovy eskapády začaly na show stále více projevovat. Na place Dva a půl chlapa tedy muselo být opravdu veselo.

Cryer nyní žije už spokojený rodinný život. V roce 2007 se oženil s americkou moderátorkou Lisou Joyner, s níž následně adoptoval malou holčičku. Tím definitivně ukončil fámy o jeho údajné homosexualitě, jež bral herec vždy s nadhledem a humorem sobě vlastním a označil se mimo jiné za zženštilého homosexuála. „Jsem heterosexuální pitomec. Trochu směšný, mírně nesmělý, ale ne gay,“ uvedl.

Po konci Dva a půl chlapa se snažil ukázat i v jiném než komediálním světle. Střihl si menší roli v Námořní vyšetřovací službě, uváděl kriminální podcast Undisclosed a diváky chtěl přesvědčit, že zvládne zahrát i záporáky – rozhodl se proto zhostit jednoho z těch nejlegendárnějších. V komiksovém seriálu Supergirl se vrátil do DC a tentokrát už si zahrál rovnou Lex Luthora, jehož ztvárnil i v dalších počinech televizního universa Arrowverse. Ohlasy na jeho výkon ovšem byly rozpačité, a tak se v roce 2023 chtěl vrátit k sitcomům novinkou Extended Family, jež byla po první sérii zrušena. Cryer si ale aktuálně užívá hlavně rodinného štěstí a s pokoru čeká na další velkou příležitost. Svůj otisk v televizním rybníčku už ale bez debat zanechal.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroj:  TMZ, Variety, Time Out New York, People, Entertainment Weekly, Wikipedia