Před Shrekem tu bylo Desáté království. Lepší pohádka pro dospělé za čtvrtstoletí nevznikla

„Co je to Desáté království? Je to místo, kde se všechny pohádky, které jste jako dítě znali, stávají skutečností. Vezmete moderní New York, zkombinujete ho s mytickou zemí legend a výsledkem je velkolepé fantasy dobrodružství a milostný příběh. A je to také vtipné!,“ láká na vskutku neortodoxní podívanou herec John Larroquette (prvě registrovaný jako úvodní vypravěč Texaského masakru motorovou pilou) v krátkém dokumentu The 10th Kingdom: The Making of an Epic.

V jádru se nicméně jedná o příběh otce, newyorského domovníka Tondy Levého (budeme-li se držet počeštěných jmen ze skvělého dabingu) v podání Larroquetta, a jeho dcery Veroniky (Kimberly Williams-Paisley), kteří se roku 2000 kouzelným zrcadlem přenesou do pohádkové dimenze. Tomu ale předchází dynamický vývoj v duchu in medias res (rovnou k věci), který pramení ve Čtvrtém království tohoto fantaskního světa, jenž před několika dekádami prožíval zlatou éru pod vládou Sněhurky, Popelky a dalších slavných žen z devíti pohádkových království. Legendární princezny jsou buď po smrti, nebo jim je stejně jako Popelce (Ann-Margret) 200 let a celá říše se před korunovací mladého prince Václava (Daniel Lapaine) ze Čtvrtého království prohýbá v nejistotě.

Na Sněhurčina potomka z rodu Sněžínských má spadeno v žaláři vězněná Zlá královna (držitelka dvou Oscarů Dianne Wiest). Právě ve chvíli, kdy Václav provádí ve vězení inspekci, královnu osvobodí král trollů Gruliš (Ženatý se závazky Ed O'Neill) v botech způsobujících neviditelnost. Václavova proradná macecha jej promění ve psa (a její retrívr naopak přijme princovo tělo), jenž kouzelným zrcadlem ve sklepení prchne do New Yorku přímo do náruče Veroniky. V patách mu je kromě Grulišových neschopných dětí Fešule, Mrmly a Ouřeze také královnou propuštěný vlčí muž neboli Vlk (Scott Cohen), jenž se ale na první dobrou zamiluje do Veroniky. Utváří se nepravděpodobná koalice včetně Tondy, jenž pozře dračí bob a přeje si rozumět Václavovi uvězněnému v psím těle, a po návratu do pohádkové říše započne komplikovaná pouť za zatoulaným zrcadlem.

„To, co jsem chtěl se seriálem udělat, nebylo jen vytvořit fantasy příběh, kde by všechny postavy byly zvláštní a pocházely z jiného světa. Chtěl jsem vzít obyčejné lidi z našeho světa a hodit je do tohoto podivného a kouzelného světa,“ vysvětloval jediný scenárista Simon Moore, jenž o čtyři roky dříve pro televizi komplexně adaptoval román Jonathana Swifta Gulliverovy cesty. S avizovanou obyčejností to je na pováženou, ale zdejší protagonisté rozhodně mají k chrabrým a statečným hrdinům zpočátku daleko. Především líný a zapšklý Tonda, jenž si od Vlkem poskytnutého dračího bobu přeje nejprve nekonečnou zásobu piva, načež si zotročí celou rodinu panovačného pana domácího Horáka včetně jeho atraktivní manželky, jíž dělá očividné návrhy.

Desáté království ostatně od úvodních sekvencí není určené pro nejmenší diváky. Nevinní lidé záhy přichází o život a jednou z hlavních postav se stává Vlk v lidské podobě, jenž svou propuknuvší lásku k Veronice neustále asociuje s nezkrotným apetitem. „Zamiloval jsem se, ale mám problém,“ vysvětluje v první epizodě u terapeutky, která si ho odchytla zkroušeného na ulici. „Nevím, jestli ji chci milovat, nebo sníst,“ zasadí psychiatričce profesní K.O. V průběhu se mu vždy naježí chlupatá oháňka, když je v blízkosti svého vytouženého objektu („To je můj ocas, chceš si ho pohladit?“), a Václav – retrívr, v jednu chvíli Tondovi doporučí, ať „políbí její panenství na rozloučenou.“

Jak je tedy možné, že seriál v době premiéry oslnil tolik dětských diváků, kteří na něj v různých zahraničních artiklech dosud pějí nostalgické ódy? Sexuální podtón se dospělým jeví zcela očividným, ale na děti skutečně působí velice podprahově – Vlk je ostatně především rozjařeným a pohádkově zamilovaným sympaťákem, jehož Cohen vystřihl naprosto úžasně. A jeho okázale deklamovaný hlad vyznívá komicky, a to koneckonců i pro odrostlé publikum. „Lituji, ale už nám zbylo jen šest sandwichů se slaninou,“ odmítne hladovou žebračku. „Já přispívám jen registrované charitě,“ přisadí si pro jistotu cynický Tonda.

Skvěle se daří prodat dojem, že tahle newyorská dvojka nemá ve specifickém pohádkovém světě co pohledávat. Nebezpečí totiž číhá na každém kroku počínaje tím, že protagonisté se zprvu logicky objeví ve vězení. Jejich cíl je zúžený na sobeckou touhu znovu dostihnout zrcadlo a dominuje tedy motiv putování, který Moore kreativně ověšuje nepolevující změtí nových prostředí, postav, pohádkových referencí a také vypravěčských poloh. Veroniku rychle odnesou trollové, kteří v našem světě objeví rádio a neustále si prozpěvují Night Fever od Bee Gees, ale Tonda skončí v žaláři a pěstuje únikový plán za pomoci podivných bytostí skřeta Hlíňáka či trpaslíka Žaluda (Warwick Davis známý ze Star Wars a Willow).

Útěk z vězení se postupně přelévá v procházku začarovaným lesem s osadou cikánů, nad nímž dozoruje královnin poskok a nelítostný Lovec (Rutger Hauer). Cikánka Veroniku očaruje a neustále jí rostou vlasy, takže je stejně jako Locika nakonec může z dutiny vysokého stromu spustit romanticky žadonícímu Vlkovi. Další kroky vedou do idylické „alpské“ vesnice, kde se Veronika účastní soutěže o nejlepší pastýřku a v rámci jedné disciplíny zpívá hitovku od Queen „We Will Rock You“, jen tam na Tondovu radu vrazí ovčácké výrazy („We Will Shear You“, v dabingu Máme velký nůžky). Když už děj hrozí stagnováním, dojde k soudnímu procesu s Vlkem, jenž za úplňku přemáhal své živočišné já. Příběh nadále pokračuje návštěvou malebné pohádkové metropole zamilovaných, kde si protagonisté snaží na dražené zrcadlo vydělat v casinu, nebo výpravou na Dračí horu za trpasličími důlními mistry.

Dva roky připravovaná produkce, která dle neoficiálních zdrojů přišla na víc jak 40 milionů dolarů, probíhala během sedmi měsíců v šesti evropských zemích včetně Francie a Rakouska. Štáb, jenž si pomohl celkem šesti stovkami trikových záběrů, tím nastavil výpravné měřítko odpovídající všem citovaným předlohám. V magických scenériích, jež vznikaly také na 150 setech londýnských Pinewood Studios, se opravdu rodí alternativní svět známých mýtů, v němž vedle sebe mohou žít víly, trollové, lidé, skřeti, vlkodlaci či mluvící houby, které v rozsáhlých bažinách Tondu přemlouvají na LSD trip a pouští mu k tomu A Whiter Shade of Pale od Procol Harum.

Výsledkem je obdivuhodně organizovaný chaos, který dobové publikum okamžitě zaháčkoval už vynikající titulkovou sekvencí. Video, v němž se New York za zvuků nádherné melodie Wishing on a Star bortí a transformuje do magické říše, po zásluze získalo cenu Emmy za mimořádný titulkový design. Oslňující zůstává ještě po čtvrtstoletí i přesto, že jen o devatenáct měsíců po premiéře tyto obrazy částečně zhořkly útokem na Světové obchodní centrum, zde přítomné i na plakátu.

Také Desátému království byste dnes zřejmě nepodlehli stoprocentně. Některé příliš tendenční a ukřičené pokusy o humor či zběsilé zvraty zejména v úvodní epizodě pětidílného seriálu (každá část trvá cca 85 minut) zavání anglickým přívlastkem „cringe“ až příliš. Jindy se některé motivy, například Tondův zlatý prst, jenž promění vše, čeho se dotkne, v ryzí zlato, vytratí kamsi do vakua.

Schéma je nicméně obrovsky důmyslné, nakažlivě podvratné a na svou dobu vskutku nadčasové. Trollové propadnou melodii od bratří Gibbů a prozpěvují si ji i ve světě dávných folkových příběhů bratří Grimmů, který Moore s tím naším pevně svazuje – nejenže Veronika, původně nesmělé a ustrašené „ošklivé káčátko“, je evidentně předurčená Zlou královnu zastavit a zachránit celou říši, ale v závěru se dozvíme, že jeden z Grimmů se nechal inspirovat přímo v pohádkové říši, kde bručel ve vězení.

Tradiční motiv predestinace je tu bezvadně vytěžený stejně jako účelně zapuštěné pohádkové odkazy a Desáté království v lecčems opravdu předběhlo Shreka. Zelený bažináč a jím zachráněná princezna Fiona nám vštípili, že krása a chrabrost vězí uvnitř. Veronika se zde setkává duchem Sněhurky, která nejenže nabádá ke zdravé emancipaci, ale ještě k tomu je navzdory tehdejšímu ideálu krásy „plus size“.

Desáté království tak elegantně přemostilo dosud bezednou jámu dějově generičtějších pohádkových adaptací od Disneyho, která ve velkém započala v 90. letech s filmy jako Kráska a zvíře, Aladin nebo Tarzan. Dopustilo se přitom nějakých chyb, ale dodnes na tomto hraném území kraluje, shlížejíc z patra i na ty zdařilejší následovníky jako Bylo, nebylo či Nepohádky. Moore, jenž se podílel také na scénáři oscarové krimi Traffic – Nadvláda gangů, nenapodobitelně vtiskl pohádkám lidskou autoritu, která umí být v jediné chvíli zlověstná, vtipná, uhozená i milá. Vezměte jed na to, že až Desáté království někdy v remasterované verzi vyjde na nějaké tuzemské streamovací službě, od nás se to dozvíte jako první.

Podívejte se na žebříček nejlepších fantasy seriálů podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox