Ironheart chce být jednou z nejtemnějších marvelovek. Podráží si ale nohy rutinním zpracováním

Hlavní postavou je Riri Williams (Dominique Thorne), mladá geniální inženýrka, již jsme mohli poprvé poznat ve filmu Black Panther: Wakanda nechť žije. Hned v úvodním monologu vyjádří touhu něco velkého dokázat a zároveň si postěžuje, že jako chudá dívka nemá rovné podmínky jako bohatý Tony Stark, třebaže Iron Man se zrodil v jeskyni mezi šrotem v zajetí teroristy a hrdinka má k dispozici laboratoř a vybavení MIT. Když je pro konstantní porušování pravidel vyhozena ze školy, ukradne prototyp mechanického obleku a vrátí se do rodného Chicaga, kde na ni čeká její rodina, dávné trauma, parta profesionálních zlodějů, pekelné síly a cesta osobního růstu.

Riri není sympatická postava. Lže, podvádí, manipuluje, krade a vždy se jí nějak povede ohrozit něčí život, přičemž sama sebe stále ujišťuje, že pracuje na něčem „ikonickém.” Jak seriál pokračuje, postupně mění perspektivu a nutí nás dívat se na hrdinku jinýma očima než na začátku. Od prvního dílu se jí snaží ustavit jako rebelku, která sice neumí dodržovat pravidla, ale v zásadě nám má být svým rošťáctvím a odhodláním sympatická. Postupem epizod vyprávění mění úhel pohledu, ukazuje nám následky jejího jednání a nakonec definitivně říká, že do ideální hrdinky má daleko. O totéž se snaží s gangem vedeným charismatickým Parkerem (Anthony Ramos). Parta zpočátku působí jako mladší a marvelovštější verze party z Rychle a zběsile, s přibývajícími díly však její dynamika dostává temnější podtóny.

Problém je, že seriálu se příliš nedaří představit oba úhly pohledu. Riri působí arogantně a nesympaticky od první epizody, takže když se časem ukazuje, kam vedou její volby, nemění se náš vztah k ní, ale prohlubuje to, co jsme si od začátku mysleli. Jinými slovy, Riri divákovi k srdci nepřiroste, nechá ho vytvořit si o ní nepříznivou hypotézu a tu pak potvrdí. S posledními epizodami navíc Riri ani příliš nenapravuje to, co způsobila, bojuje v podstatě za sebe a své přežití. Jinými slovy, pokud si v některých chvílích řekneme, že Riri je nepříjemná protagonistka, je to v pořádku, o to tvůrcům zjevně šlo. Pokud si to ale říkáme celou dobu, je víc než pravděpodobné, že to tvůrci úplně nechtěli.

Totéž se dá říct o Parkerově gangu, o němž si od začátku máme myslet, že jsou to sympatičtí grázlíci okrádající zlé kapitalisty. Nicméně od začátku vidíme členy gangu libovat si v mlácení a dost možná i zabíjení (na to je střih akce příliš milosrdný) sekuriťáků a sledujeme, že se na svůj cíl zaměřují prostě proto, že je bohatý či vymyslel metodu pěstování plodin, která „bere místním zemědělcům práci." A někdy přihodí také nějakou poznámku o tom, že kromě toho, že je jejich cíl bohatý, je také bílý. Je zkrátka náročné vytvořit si k oběma typům hrdinů od začátku přívětivý vztah. Naštěstí jejich interakce zachraňuje mizanscéna, která je typicky marvelovská, ale zase profesionální a divácky atraktivní.

Ironheart totiž kombinuje všechny dosavadní výrazové prostředky marvelovek. Pokud marvelovské komiksovky rozřadíme na ty, které se soustředí na fyzickou akci (Captain America: Návrat prvního Avengera, Thunderbolts), na ty, jež pracují s mystikou (Doctor Strange, Agatha: Za vším schovaná), na technicky nerdovské (Iron Man) či na ty, jejichž styl začal na Netflixu a zahrnují aktivitu gangů i prvky sociálního dramatu (Daredevil, Luke Cage), snaží se Ironheart vyzobat z každého trochu a spojit je do funkčního celku. Ne vždy se mu to daří, nicméně dohromady to vypadá jako osvědčený marvelovský recept na sledovaný seriál. Fyzická akce je docela fajn, klasicky pro Marvel dává důraz na značnou fyzickou převahu, tvrdé údery a jednoduché, leč efektivní chvaty.

Protože se většina takové akce děje během plánovaných loupeží vedených mužem s kouzelným pláštěm a asistovaných ženou v ironmanovské zbroji, doplňují je technické vychytávky a hrátky s magií. Všechny tyto motivy navíc vytvářejí paralely mezi postavami a jejich cestou do pekel. Kromě hlavní hrdinky, již táhne morálně dolů potřeba vlastní velikosti skrze technologii, je tu ústřední padouch, který směřuje vstříc peklu skrze magický předmět, jenž využívá k osobní pomstě. Skrze tyto motivy se utváří hlavní téma seriálu, jímž je propad do temnot pomocí vlastního sobectví a zahleděnosti sami do sebe. Ironheart je v zásadě temným příběhem o propadu do pekelných hlubin, nicméně se to nezdá tak depresivní díky formě univerzální marvelovky. 

Obecně patří Ironheart spíše k průměru. Ukazuje dobře zvládnutou akci a nerdovské motivy, nicméně jimi vyplňuje nepříliš zvládnutý příběh. Snaží se o postavy, které jsou nejednoznačné a vrstevnaté, většinu času jsou ale jen prvoplánově nesympatické. Bokem se snaží o sociální komentář, ale vlastně je to jen primitivní nenávist k bohatým lidem, jež se snaží vylíčit nesympaticky hlavně tím, že se povyšují nad zločince, kteří se je v první řadě chystají prostě okrást. Ironheart může nabídnout zajímavý pohled na ambici vyrovnat se velkým vzorům a důsledek, pokud hrdina sleduje jen vlastní prospěch. Kvůli nezvládnuté práci s postavami a triviálním ideologickým sdělením ale nepřesahuje hranice průměru.

Podívejte se na žebříček nejlepších komiksových seriálů podle databáze Kinoboxu.