Totální rozklad je totální béčko. Režisér, jenž to natíral i Wickovi, se chaoticky vykrádá

Oba díly Zátahu, čistokrevně mlátičková jednička i gangsterská dvojka, jsou pro akční fandom naprostým kultem. Evans je pořídil v koprodukci Indonésie a Spojeného království, hollywoodský studiový systém se jich tudíž nedotkl a zachovaly si oblíbená specifika asijských žánrovek v čele s intenzivní choreografií bolestivých akčních scén. Fyzické souboje, při nichž kamera divoce imituje pohyby aktérů, režisér propašoval také do svého folklórního hororu Apoštol pro Netflix. V největší streamovací službě s ním byli spokojení a režisér pracoval na Totálním rozkladu od roku 2021. Zdržení se hromadila kvůli vynuceným přetáčkám a hollywoodským stávkám, o to větší očekávání projekt před premiérou doprovázela.

Evans jim chtěl dostát a doručit novodobý nářez, zarámovaný tradičními žánrovými motivy. Na vizuálně čistou a přehlednou akci mu ale zřejmě nedali dost peněz, tudíž hned startovací honička policie s ujíždějícím kamionem působí trochu jako tutoriál videohry. Frenetický střih a provazce deště maskují digitální prostředí, a byť má scéna nepopiratelný drajv a energii, ještě víc než Michaela Baye připomene úvodní závod Ready Player One (jen méně přehledný).

Náklaďák s několika mladými kumpány ujede s lupem, který na udobřenou putuje za šéfem místní triády, synkem velké gangsterské ryby známé jako Mamka (Yeo Yann Yann). Předání ale naruší maskovaní střelci, kteří z přítomných nadělají cedník a nechají krvavou spoušť před detektivem z oddělení vražd Walkerem (Tom Hardy). Ten táhne pořádně zatěžkaný ranec vlastních problémů, vyčítá si podíl na ilegálním obohacení se zkorumpovanými kolegy v čele s Vincentem (Timothy Olyphant) a brodí se v nuceném posluhování aspirujícímu starostovi Lawrencovi (Forest Whitaker), jenž jeho průšvih ututlal. Když vyjde najevo, že právě Lawrencův syn Charlie (Justin Cornwell) ujížděl s kamionem, triáda i policie na něj uspořádají hon. Walker musí být nejrychlejší, chce-li Charlieho navrátit otci a osvobodit se od minulosti.

V souvislosti s filmem se možná dočtete, že má jít o neo-noir. Prvky ozdobného žánru klasického Hollywoodu jsou přítomné třeba v úvodním protagonistově monologu a v jeho zádumčivé nejednoznačné povaze, poznamenané tíhou svědomí. Scénář nicméně neoslňuje rafinovanou výstavbou, postavy mají karty rozdané spíš dle zvyklostí asijských gangsterek, které film evokuje hrdinovým konfliktem morálky, všudypřítomnou korupcí a partií za hranou zákona, kde se na pouhé dvě strany zdaleka nehraje.

Evans probouzí tradice tzv. heroic bloodshed, tedy takřka baletních akčňáků proslavených Johnem Woo (Killer, Hard Boiled), v nichž se zarputilí borci pouští do nerovného boje a bez mrknutí oka sypou olovo do desítek anonymních mizerů. Hongkongské originály ovšem disponovaly i specifickým rozměrem lidskosti, melodramatu a psychologie, o postavách jsme se něco dozvěděli a mohli jim držet palce i přesto, že před našima očima sprovodily ze světa skoro víc lidí než Rambo. Walker, jenž se v úvodu marně pokouší domluvit vánoční setkání s odcizenou dcerkou u zatvrzele odvrácené bývalky, se pouští do akce výhradně pro svůj prospěch. Vedle osobního vykoupení jej motivuje také smysl pro spravedlnost, který Vincent a spol. poplivali paktováním s mafií.

Svůj vztek filtruje v krvavých akčních scénách, v nichž se na holé pěsti přes pistole, brokovnice, sekáčky na led či kladiva takřka nedostane. Jeden nebožtík spolkne v průměru celý zásobník, zuřivost jasně dominuje nad důmyslnou inscenační strategií. Zejména akce uprostřed filmu v nočním klubu, kam se za stíhanými mladíky krátce po Walkerovi dostaví i gangy a zkorumpovaní poldové, je totálně chaotická. Fanoušci její intenzitu a místy i brutalitu možná docení, ale pravdou zůstává, že většinou vůbec nepoznáme, kdo na koho vlastně střílí.

Totéž platí i pro závěrečnou řežbu, pojatou zprvu jako dobývání chátrajícího dřevěného srubu. Tolik mrtvých, a přece žádný moment, který by se nás hlouběji dotkl, potažmo si svou estetikou řekl o zařazení do žánrové výkladní skříně. Postavy jsou nám zkrátka ukradené a Evans jejich výbušné nahánění musí držet pohromadě alespoň fundamentální vypravěčskou poctivostí. Příběh lze následovat jako závod s časem v podání houževnatého hrdiny, jenž má přehled o fabuli zdaleka nejlepší – až příliš dobrý na to, aby se vůbec slučoval s detektivní zápletkou. Už před polovinou víme vše potřebné a Evans si jen chystá půdu pro krvavé finále, a to čistě pro potřeby brutálního zúčtování.

Zajímavé je tak alespoň finální přeorientování na osobní vyrovnávání účtů, kdy se misky vah naklání pod tíhou emotivního břemene dvou mocných postav, jejichž potomci se víceméně připletli do cizího pletichaření. Film si ale stále žádá osobní oběť od aktérů, kteří jsou zcela nedostatečně a stereotypně vyobrazení. Škoda Toma Hardyho, jenž by si zasloužil svůj Nelítostný souboj – tady ale táhne maximálně poctivé a naduté béčko bez kapky inovace, které nemá reálnou lidskou hodnotu, i když o to ve sprškách nábojnic usiluje.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů dostupných na Netflixu.