Rodinný film Přání k narozeninám je plný laciného humoru a špatně natočené akce. Bláznivou komedii zachraňují Jaroslavové Dušek a Plesl

Marta Ferencová po filmech Přání Ježíškovi (2021) a V létě ti řeknu, jak se mám (2022) upouští od čistokrevného romcomu a svou novinku, na jejímž scénáři se podílel producent Adam Dvořák (Přání Ježíškovi, Lidice), rozšiřuje o polohu rodinného snímku s prvky road movie.

Přání k narozeninám vychází z oslavy pětašedesátin seniorky Líby (Eva Holubová). Přípravy na ně prožívá mimořádně úzkostlivě, což se odráží na chování jejího manžela (Jaroslav Dušek), staršího syna (Matěj Hádek) a jeho ženy (Simona Babčáková). Všichni žijí ve stejném domě a věnují se prodeji kaprů. Řeší se dort, dárek od manžela, který si Líba obstarala sama, aby se měla čím pochlubit, a přítomnost mladšího syna Petra (Igor Orozovič).

Ten se chce z akce vyvléknout, neboť není připravený sdělit rodičům, že má za partnera písničkáře Karla (Tomáš Klus), který ve stejný den slaví pětatřicetiny. Petr už si domluvil návštěvu Karlovy sestry (Veronika Khek Kubařová), jejích dvou dětí a jejího nového partnera (Jaroslav Plesl), navíc má pro přítele k narozeninám překvapení, ještě téhož dne mají odletět na dovolenou. Petr matce zalže, že je nemocný, a akci zruší.

Jenže filmoví scenáristé svedou všechny do jednoho domu, nechají je mlžit, předstírat a lhát (podobně jako to učinil Vojtěch Moravec ve filmu Hádkovi), načež se děti ztratí a dospělí vyrazí za jejich záchranou poskládaní v dodávce s designem kapra.

Jednotlivé filmové postavy se chovají dost ublíženecky, nedospěle. Například filmový manžel Evy Holubové Jaroslav Dušek je vyobrazený jako nepřítel oslav, který si neprosadí svůj doutník a jde se vybrečet vnukovi. Tomu si navíc stěžuje, že by jeho babička byla nejradši, kdyby nepřemýšlel.

Postava Igora Orozoviče má v jednadvacátém století problém svěřit se ve svých šestatřiceti letech matce, že je gay. Jaroslav Plesl o něm před dětmi posměšně hovoří jako o strejdovi, který má „pořád horečku“. A tak dále. Jednou z mála realisticky vyobrazených postav je ta, kterou ztvárnila Veronika Khek Kubařová, a její exmanžel (David Švehlík). Oba nejsilněji prožívají zmizení dětí a do celého bizarního soukolí událostí svou moc nezapadají.

Když pomineme pomyslnou první vztahovou část a zaměříme se na druhou polovinu po zmizení dětí, zarazí nás filmařský přístup. Scénář rozjíždí akci, kterou ale štáb není schopný zrealizovat. Film neodsýpá, což rozhodně nezachrání dronové záběry malebné tuzemské přírody či po silnici ujíždějící kapří dodávky. Dramatičtější scény (například převržení lodi na jezu) jsou odbydé jedním střihem a pouhými dvěma záběry. Vše zachraňují herci, některé jejich repliky a ztřeštěné situace. Například když policisté kontrolují pasažéry dodávky, Pleslův střet s revizorem nebo jeho psychopatické vyhrožování partnerce na břehu řeky po kolena v bahně.

Nepřehledné množství postav, zmatené přesuny a absence dramaturgie činí z Přání k narozeninám film, který svými kvalitami rozhodně neobohatí daný žánr. Na druhou stranu však není ani natolik mimo či crazy, abychom si ho později připomínali. Pozitivně z něj vyčnívají Jaroslav Dušek, Eva Holubová či Jaroslav Plesl, kterým autoři zjevně psali jednotlivé výstupy buď na tělo, případně je společně pilovali během závěrečných příprav. Plesl vyniká v roli psychopatického partnera, který v kritické situaci naprosto selhává jako mimořádná karikatura. Dušek svou sebejistotou a chladnokrevností připomene své nejlepší role (Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo).

Dle prvních diváckých ohlasů se ale dalo v sále pražské Lucerny vytušit, že se na film chodit bude. Zaslechl jsem například: „Takhle jsem se hodně dlouho nezasmála,“ případně: „Smích prodlužuje život.“ Raději bych ale v rámci žánru sáhl po klasice nebo nějakém jiném evropském filmu. Loni například na festivalu ve Zlíně solidně pobavila španělská vlaková road movie Děcka jsou v pohodě (2021).

Film Karla Kachyni z roku 1959 patří mezi klasiku československé kinematografie. Král Šumavy je natolik působivý, až zakrývá svou bolševickou ideologii. Nová, třídílná verze Davida Ondříčka pro televizi Voyo je otevřeně antikomunistická.