Obyčejné lidské příběhy o tom, co nás trápí, co hledáme a nenalézáme jsou vyprávěny s nadhledem a okořeněné trefnou situační komikou. Samozřejmě nechybí i ta správná dávka nefalšované romantiky a sentimentu. Ve filmu Přání Ježíškovi se ukázkově rozkmotřená rodina znovu a znovu snaží usmířit. Nezodpovědný floutek, jehož životní náplní je obšťastňování žen, zjišťuje, že existuje i otcovská a partnerská odpovědnost. Spokojenému manželskému páru, kterému zdánlivě nic nechybí, postaví osud do cesty malou uprchlci z dětského domova. Úspěšný a sebevědomý manažer svou spřízněnou duši už našel, ale představit ji rodičům, je pro něj noční můra. Dva osamělí lidé, kteří už rezignovali na štěstí a hledání toho pravého, možná dostanou ještě jednu šanci. (Bioscop)
Přání Ježíškovi vzniklo jako sázka na jistotu – žánrovou i hereckou. Tak je třeba k němu přistupovat. Tedy jako k filmu určenému do konkrétního ročního období a za konkrétním účelem. Pokud se chcete ke konci roku v kině mermomocí dojmout ve společnosti několika domácích hereckých (a pěveckých) hvězd, máte možnost. Ničeho závratně zábavného, žánrově významného či filmařsky převratného se určitě nedočkáte, jednorázové porce poživatelného vánočního sentimentu ale kupodivu možná ano.
Přání Ježíškovi
